Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (6 059)

plakát

Mayday (2023) 

Bum bác! Letadlo i s pasažéry jde k zemi. A od okamžiku šťastného přistání vyvěrá na povrch samé filmové klišé. Gerard Butler coby pilot  dopravního letadla přistane uprostřed filipínskeho ostrova, s černým vězněm na palubě a separatistickou skupinou v zádech. Ukáže se, že černoch není z nejhorších a s hrdinným kapitánem spojí síly. A když celá posádka padne záhy do zajetí, nikdo nepochybuje o tom, že tihle dva maníci je z toho vysekají. S drobnou pomocí přivolaných žoldáků. Film měl takovou unavenou režijní formu. Jean-François Richet v minulosti natočil mnohem zajímavější snímky, určitě netočil plytké akčňáky, kterým se tento blíží. Zamrzí, že se spokojil jen s hrstkou drsných scén, neboť scény průstřelů a podřezaných hrdel vypadaly pěkně. CGI efekty téměř na podřadné úrovni. Letadlo prolétávající bouří se směle dalo srovnat s tím nejhorším z trikové oblasti z před dvaceti lety. A oběma pilotům operujícím v kabině letadla ještě před katastrofou dělá společnost okatá zadní projekce. Akce bez překvapivého nápadu, to samé platí i o scénáři. Matt Cook a J.P. Davis byli na vyhazov. Všechno okoukané z jiných filmů, stokrát omleté postupy a naprosto vše stoprocentně předvídatelné. Ostrov a Gerard Butler naprosto v pohodě, Marco Beltrami a Marcus Trumpp také hudebně přijatelní a Brendan Galvin za kamerou udělal filmu chutný vizuál. Film je ale naprosto stižený delikátně omletým obsahem, s malým momentem překvapení, navíc podpořený neprůbojnou režií. 6/10

plakát

65 (2023) 

Adam Driver se po havárii vesmírné lodi ocitá na planetě Zemi, kdy na ní pobíhali dinosauři. Záda mu kryje Karel Zeman, genitálie Steven Spielberg. A diváci mají pomyslný odborný dohled nad tím, jestli se tomuto chlapíkovi, který v tomto filmu užívá zarostlou image Keanu Reevese, definitivně podaří přestoupit do první herecké ligy. Zvěsti o tom, jak je film otřesně nepovedený, se tedy u mě vůbec nepotvrdily. Je sice evidentní, že o své ambice film přišel, působí hlavně coby óda na přežití jedince v neznámém a potenciálně nebezpečném prostředí, což není něco scenáristicky objevného, je cítit i střihačský zásah do výsledného celku (k dispozici je jen standardní délka 90 minut, což je na očekávaný snímek nezvyklé), i tak se jedná o dynamickou jízdu, co má daleko větší odpich, než přebujele popisně naučná Cesta do pravěku a kreativně stagnující Jurské parky. Sam Raimi z pozice producenta film svěřil režisérské dvojce Scott Beck a Bryan Woods, která se paradoxně proslavila scénářem k Tichému místu. Dosavadně ale na svém kontě nemají zrežírovaný áčkový film, který by se dal srovnat s tímto počinem. To představovalo určité riziko pro konečný výsledek. A pokud studio s výslednou podobou filmu nebylo stoprocentně spokojené, tak je to jeho problém a může si za to v podstatě samo. Mně se ten nápad o ztroskotaném chlapíkovi a přeživší holčičce z posádky lodě zamlouval. Moje největší výtka směřuje k pestrosti zobrazené říše prehistorických zvířat. Mohlo se více zapracovat na prezentaci fauny, kdy byl velký prostor obdivovat zvířecí monstra, kterých je tady takový drobný nedostatek. Jinak nevyvstal větší problém. Driver to pojal herecky velmi solidně. Období těsně před srážkou obřího asteroidu s planetou Země má svůj punc osudovosti a neúprosnosti přírodního koloběhu života. Technické zázemí filmu je na úrovni. A díky kratší stopáži nedochází k prolukám a propadům v tempu, které je nastaveno zdárně. Kdo věří, že má Adam Driver recept, jak zastavit krvežíznivé potvory, tak s ním jeho dobrodružnou cestu napříč pravěkem může podstoupit společně. 8/10

plakát

R.I.P.D. 2: Rise of the Damned (2022) 

Jednotka neživých agentů (R.I.P.D.) se vrací. Tentokrát na Americký Západ. Ve svých řadách uvítá zastřeleného šerifa, který je hned pověřen posmrtným úkolem. Má zastavit zlověstný plán, který spočívá v otevření portálu mezi Peklem a Zemí. Převedeno do praxe, zemský povrch by následně ovládli Nemrtví. Hlavní hrdina se vydává zpět na svět s úředně přiděleným doprovodem v podobě sličné válečnice (s její postavou souvisí celkem povedená pointa, kdy se dozvíme, proč má na sobě středověký kostým). A rád by také zjistil, kdo ho tenkrát při přepadení poslal do říše mrtvých. Druhé pokračování, které je prequel k jedničce, už nedostal do rukou kvalitní realizační tým. Většina filmu je neskutečně ukecaná, prostá akce i nějakého většího dynamického vzruchu. Jeffrey Donovan a Penelope Mitchell, kteří tvoří ústřední dvojici, nejsou k zahození. Na Zemi je nesmí nikdo poznat, takže oba mají podobu nevzhledných černošek. To je jeden z těch nejvtipnějších nápadů filmu. Prostředí kovbojských pistolníků většinou nastupuje, když jsou scenáristé bezradní a na něco inovujícího nepřijdou. Tak na mě působilo i tohle scenáristické řešení, kdy si scenáristé mysleli, že se jedná o atraktivní prvek, kterým se nic nezkazí. Režisér Paul Leyden nedokázal svému filmu dát spád. A namísto alespoň drobných akčních posunů se z obrazu do obrazu přesunujeme formou sáhodlouhých dialogů, které bezinvenční tahy jen podtrhují. Richard Brake je zoufalá záporná postava, absolutně béčkový herec, který neumí předvést něco navíc, co by film pozvedlo. A jelikož je film obdařen maďarskou spoluprací, v některých rolích jsou k vidění maďarští herci, partnerkou po boku hlavní záporné postavy je hvězdná Nóra Trokán, která celkem má vysoký potenciál zaujmout. Digitální trikové efekty jsou z ranku těch nejlevnějších, kulisy jsou též úsporné, nemají ale až tak tragický rozměr. Nejvíc mně na filmu vadilo jeho užvaněné pojetí. Trocha závěrečné akce už opravdu dojem nevylepšila. Návraty nebývají vždy prudce oslavné, platí to i o těch filmových. Tohle pokračování už se nese jen na vlně průměrnosti. 5/10

plakát

Kill Her Goats (2023) 

Režisér Steve Wolsh vzdal holt kozám. Přírodním, silikonovým i těm hospodářským. Prolistoval pár čísel Playboye (to jsem si nevymyslel, opravdu půlka obsazených slečen pro tento časopis v minulosti pózovala) a na základě toho obsadil herečky. Z pozice voyeura, což je jeho zásadní úchylka, nechal první polovinu filmu na bázi pozorování tří spoře oděných slečen, které nastěhoval do prokletého domu. Druhá polovina už je věnována útočníkům s kozími maskami. Poprsí zakydané krví, potřísněná tílka krví, těsné šortky a kalhotky a v ruce nějaký ten pracovní nástroj pro obranu i útok. Arielle Raycene je opravdu vnadná blondýnka, která by zřejmě zvládla brilantní hraní všemi svými tělesnými otvory. Co naplat, její kozobraní je její hlavní hereckou devízou, ačkoliv ze všech účastnic má zlozvyk dávat si před ně neustále ruce. To její dvě kamarádky, Ellie Gonsalves a Monica Sims, byly přece jen po vůli režiséra a vzorně se promenádovaly nahoře bez. Kdo by vlastně po první eroticky nastavené polovině ještě očekával cokoliv hororového, že. Tak dobrá, režisér i s celým štábem odevzdal přebytky mlíčí a neochotně přistoupil na hororové přepadení domu. Něco extra se v tohle směru neurodilo. Dojela na plac čtvrtá slečna, Danielle Mathers, ta už perlila jen svojí zadnicí. Na svlékání už asi byla moc velká tma, štáb byl unavený, kameramani trochu usínali, osvětlovači sotva drželi stabilitu a diváci měli dojem, že sledují nějaké speciální vydání erotického magazínu, tak se najednou nestačili divit, že jsou z příjemných erotických mrákot rušeni křikem, lomozem a krevními splašky. Eroticky laděný a velmi jednoduše pojatý horor na příjemné rozjímání i pokoukání.  8/10

plakát

Shazam! Hněv bohů (2023) 

Comicsová derniéra pro Zachary Leviho v jeho životní roli. Další samostatný film, ve kterém se po vyřknutí kouzelné formulky Shazam! stává z mladíka Billyho Batsona (Asher Angel) superhrdinou, se už kvůli komerčnímu neúspěchu s největší pravděpodobností konat nebude. Parta šesti dětí vyrůstající v pěstounské péči, které se umí proměnit na superhrdiny, má před sebou delikátní úkol: musí zastavit dvě řecké bohyně (Helen Mirren a Lucy Liu), na které zrovna přišlo ovulační období a tudíž si neberou servítky, před ovládnutím jejich domovského města Philadelphie. Nejmladší z tria řeckých bohyní se na místní střední škole maskuje za studentku (Rachel Zegler) a je hodná. Její pomstychtivé sestry se ale chtějí naší partě pomstít a za tímto účelem hodlají přivést k životu mytologická monstra, která ve městě způsobí spoušť. Budou jim čelit Billy a jeho superhrdinové, jejich hrdinská "alter ega" představuje Adam Brody, Meagan Good, Ross Butler, D.J. Cotrona a Grace Caroline Currey, která jako jediná zůstává nezměněná, jen je o dost více  sexy v kostýmu superhrdinky. Natáčecí tým od posledně na pozicích režiséra a scenáristy zůstal nezměněn. K Henry Gaydenovi se přibral Chris Morgan, autor pozdějších dílů série Rychle a zběsile A David F. Sandberg to celé natočil v téměř parodické rovině a s celou řadou bláznivě pojatých komediálních vsuvek. Helen Mirren jako bohyně je šíleně přestárlá, s Lucy Liu vůbec nebudí respekt a třetí jejich sestřička je děvče v rozpuku, která zkouší sexy kostým a netuší, jestli je pro diváky sexy. Tak na mě jejich účinkování působilo. Prostě záporné postavy jsou nepovedené. Shazam parta je oproti minulému setkání o poznání kompaktněji vyvedena. V jejich řadách se urodily solidní vtípky a jde z nich příjemná hravá energie. Přidává se k nim i jejich spřátelený čaroděj v podání Djimona Hounsou. A o porci vtipných i vypjatých situací se postará Jack Dylan Grazer, který v nehrdinské podobě představuje typ naprostého outsidera. Vše je doplněno povinou digitální trikovou složkou standardní úrovně. Pozornému divákovi na začátku sezení hlavního superhrdiny u pediatra neunikne vtípek s hororovou panenkou Annabelle, kdy právě tentýž režisér natočil druhý díl z této hororové série. Příznivci jedničky, troufám si tvrdit, že i přes sympatičnost hlavní postavy jich nebude přehršel, se budou bavit v obdobném komediálně dobrodružně laděném duchu. Směs akce a komedie v comicsovém provedení zabaví. A dostaví se i Wonder Woman. Takže Shazam podruhé a naposledy. 8/10

plakát

Mlha v srpnu (2016) 

Děti, podává se malinová šťávička! Oblíbený dětský nápoj je tentokrát obohacený o barbituráty a ředitel psychiatrického ústavu (Sebastian Koch) má pro tento speciální úkol na redukci postižených jedinců za 2. světové války svého Anděla smrti, sličnou zdravotní sestru (Henriette Confurius). Uprostřed zrůdného dění se ocitá třináctiletý sirotek (Ivo Pietzcker), kterého sem dostala jeho dosavadní vzpurnost a totální nepřizpůsobivost. V prvé řadě se jedná o citlivé téma, u kterého se nabízely dva způsoby zpracování. Buď to bude drasticky pojatý film, u kterého divák bude odvracet zrak, nebo to bude spíše psychologická sonda za zdi jednoho ústavu. A volba padla na psychologický film. Neutěšené prostředí ústavu smrti je opravdu bezchybně zvoleno a vyvedeno a stejně  tak i chovanci ústavu jsou dokonalí. A přece jen ta drastičnost filmu v určitých fázích chybí. Jsme sice svědky nějaké té pitvy, nikterak detailní, sličná zdravotní sestra s líbezným výrazem ve tváři chladnokrevně podává svým stanoveným obětem jedy a ředitel postupně odškrtává jmenné položky ze svého dlouhého seznamu pacientů, dál už si ale film zajít netroufne. Dvouhodinový film obsahuje rovněž i nějakou tu zdlouhavou scénu, také je k vidění hvězdný Karl Markovics. Emoční křivku režisér Kai Wessel uměl nastavit solidně. Nahrává mu prostředí i precizní herecké výkony. A nemálo scén tak utkví v paměti. I tak jeho režie inklinuje ke kvalitně odvedenému televiznímu filmu, což není žádné překvapení, neboť má na svém tvůrčím kontě pěknou řádku televizních počinů. Zajímavé a znepokojivé téma určitě nabourává ráz válečné tvorby, takže velkým plusem je to, jak se snaží vymykat a nenechat diváky v jejich komfortní zóně. 7/10

plakát

Ve špatný čas na špatném místě (2022) 

Tak nám ten Bruce Willis zabloudil do lesa. A nenašel se kvalitní režisér, aby ho z něj vyvedl. John McTiernan zřejmě pořád bručí v base a noví režiséři to s ním neumí. Režisér Mike Burns se scenáristou Billem Lawrencem si pro něj připravili thriller, co má chabou logiku, nastrčili mu tam Ashley Greene do role jeho (nemocné) dcery, jeho ženu nechali uhořet v autě a z Bruce udělali hlídače v zastavárně. A teď už se jen překlenout přes nudný úvod k hlavní zápletce, která spočívá v tom, že se hrdina z ostrahy stane svědkem zločinu. Opravdu otřepané, leč od této chvíle na scénu nastupuje vyslaný nohsled (Michael Sirow) místního uvězněného drogového krále (Massi Furlan), který chce našeho hrdinu zlikvidovat. V lesní chatě ale narazí na jeho lesbicky orientovanou dceru v doprovodu její přítelkyně (Stacey Danger). A začne je obě ohrožovat na životě. A co myslíte, že udělá Bruce? Dorazí, nedorazí. Dorazí! Běh po lese sice za něj vezme jeho kaskadérský záskok, ovšem střílet už bude muset zvládnout sám. Logika je opravdu k popukání. Tak třeba takové střelné nebo sečné zranění. Většina diváků má problémy s pořezaným prstem při krájení zeleniny. Tady se neumírá ani po tepenném krvácení, postřelený černošský policista  (Texas Battle) má stále dost sil ke komentování svého krvácivého stavu a tak dále. A rakovinou stižená dcera se asi léčí větrovými bonbóny, vůbec totiž na ní není vidět onkologická léčba. Napětí je seskupeno do scén, ve kterých je dceři ubližováno nohsledem. To je vrchol filmu. A nějaký ten zlomek napětí se v těchto scénách dostaví. Film má četné režijní lapsy, slabou logiku, nepřekvapivý vývoj zápletky, otřepaný námět, ovšem na odpis to až tak není. Jasně, fanoušci Willise se nebudou rozpakovat napálit tomu odpad, tak to já ho ještě podržím. Naprostý průměr. 5/10

plakát

Volha - HULIZA (2023) (epizoda) 

Tenhle soudruh udává, tahle soudružka (ne)má podprsenku. Rok se s rokem sešel a už se píše datum 1972. Standa Pekárek je udavačem na "plný úvazek", čerpá výhody a vymoženosti té doby a klátí kdejakou soudružku. Nově vnadnou sekretářku s bujným poprsím (Aneta Krejčíková). Dostává prestižní Volhu a zakotví v HULIZU, redakce humoru a lidové zábavy. Estébáky ale jeho nedostatečně důležité zprávy příliš neuspokojují a jeho kariéra informátora tak může skončit dřív než vůbec začala. Navíc je po nemilém incidentu na pracovišti degradován do funkce vrátného. Kryštof Hádek se podruhé převtěluje do role informátora StB a roztáčí kolotoč hlášek a životních peripetií v době normalizace. V předchozí epizodě už se divák seznámil s většinou postav kolem něj, takže už je mu přibližně známa jejich charakterizace. Žádná z velkého počtu postav nejde tentokrát do popředí, minule takto kupříkladu excelovala Klára Melíšková jako jeho máti, takže Standa Pekárek má prostoru nemalé množství. A pozor, přišly další vulgarismy prvního stupně. Máte-li vedle sebe osobu nezletilou, buďte připraveni na sled šťavnatých nadávek hustého kalibru a v záběru se objeví také Hádkova holá zadnice a Krejčíková územní televizní národ odhalením pořádně vyvinutého poprsí. Druhá epizoda jede v kvalitě po všech stránkách. Herecky, scenáristicky a režijně se držíme stále na vysokém stupni, kdy je třetí epizoda vyhlížena s velkou netrpělivostí. 8/10

plakát

Král Šumavy: Fantom temného kraje (2022) (seriál) 

Příslušník SNB Josef Hasil tuze rád převáděl lidi přes hranice, souložil a socialistické vlasti vlastně moc svědomitě nesloužil. Narušit socialistické zřízení v roce 1948 chtěl v příběhu skoro každý. A Hasilovi byly politické rozepře zcela u zadnice. Rozjezd minisérie byl velmi pozvolný. Určitě nikterak strhující. A vlastně nebylo tak docela cílem dostat diváka do nervózního okusování nehtů. Hlavní prioritou bylo postupné seznamování se s postavami, kterých není zrovna málo. Na scéně se zjeví nevrlý převaděč Petra Formana, kulhající a nohy roztahující Kristýna Ryška, zástup mladých esenbáků, ze kterých vyniká Vojtěch Vodochodský, nadřízený velitel Kryštof Mucha a  do hry vstupuje také sympatická agentka Judit Bárdos. A právě na jednotlivých postavách a jejich různorodých charakterech je děj ponejvíce vystavěn. Akce se nekoná žádná. Tedy jsou zde akční momenty, ovšem není to zrovna akční smršť. David Ondříček si do hlavní role vybral Oskara Hese. Předvádí docela solidní výkon. Scenérie šumavských hvozdů mají svoji působivost. První epizoda vlastně slouží jen jako jakýsi rozjezd pro následující sled událostí, které předpokládám naberou na hutnosti a i větší kompaktnosti. Trochu jsem postrádal i větší režijní jistotu. Některé scény byly zbytečně urychlené, některé by si naopak zasloužily větší rozvinutí. Doladit by také potřebovalo ozvučení, hercům občasně nebylo dostatečně rozumět. Je zázrak, že to má v produkci Novy přijatelnou formu a drží si to úroveň, tedy nejedná se vyloženě o blábol. A na případné zlepšení to má ještě dvě epizody. 6/10

plakát

Myši patří do nebe (2021) 

Myš a liška by se spolu nikdy za normálních okolností nekamarádili. Přesto existuje jedno místo, kde to možné je - zvířecí nebe. Animovaný koprodukční počin měl smůlu v tom, že konkurence je dnes veliká a dětské publikum je vybíravé. A dost často se stává, že fantasy příběh nabitý emocemi a vyzrálými úvahami nad osudovostí života a smrti pro ně bude příliš složitý a o to méně hravý a zábavný. Animace také nepatří úplně k tomu maximálnímu vrcholu, ta "trhavost" postav docela rušila. Alice Nellis nepíše scénáře jednoduše posazené, jsou to povětšinou inteligentně a více rozměrně orientovaná pojednání. Dospělý divák bude mít jasno, jak příběh vnímat. Dětský divák už se bude orientovat daleko více na animační líbivost. Myška Šupito je sympaticky vyvedená hrdinka. Lišák Bělobřich taky ujde. A epizod s dalšími zvířátky ze všech koutů světa je na skladě víc než dost. Některé pasáže jsou pro děti přehnaně stresující. Patří k nim dlouhá pasáž v posmrtném lunaparku a následně příliš strašidelně vyvedený lišák v jeho dočasném psycho stavu. Už jen to, že zvířecí hrdinové jsou po smrti, může být pro jejich mozečky docela likvidační. Takže pokud vaše dítě bude chtít během filmu zvýšeně chodit na toaletu, hledejte příčinu v nekomfortním provedení těchto několika sekvencí. Takže moc nevěřím, že by si tento animovaný film získal mimořádnou oblibu dětského publika. Režijní duo Jan Bubeníček a Denisa Grimmová se spíše zavděčí dospělému publiku. Právě to ty složitější a problematické pasáže ocení. Výtvarná scéna, na které  se něco málo přes rok podílelo osm animátorů, je celkem nápaditě pojatá. Celá hýří paletou barev a je znát, že si s ní tvůrci dali nemalou práci. Výsledek mě osobně mimořádně neuchvátil, je však nutno ocenit zajímavý a neotřelý tvůrčí přístup. 6/10