kingik

Divák to má za sebou, program ČT1 to má za sebou a režisér Mirek (Jan Kolařík) to má taky za sebou. Osm nekorektních pozdních televizních večerů je za námi. A bilance je taková, že v dohledné době si divák leda tak dopřeje nějakou tu reprízu několika existujících nesolidních seriálů. Ovšem s premiérovým nášupem české seriálové nekorektnosti na veřejnoprávní televizi je na nějakou neurčitou dobu utrum. Na pokračování veselých, fekálních a přisprostlých příhod party z ranního vysílání to hned tak nevypadá. Závěrečná epizoda bezprostředně navazuje na tu předchozí, což je naprostá výjimka dosavadní  epizodnosti, kdy došlo v Brně k fatální srážce vlakových souprav. A v Dobrém ránu se objevili dva ranní hosté, kteří při té tragédii zahynuli. Kolem ranní show se stahují mračna. Do Brna si totiž etiku ranního vysílání přišla proklepnout komise vyslaná z Prahy. Následuje série výpovědí pracovníků Dobrého rána před komisí, která vyústí ke kontrole jejich vzorků moči, neboť je podezření, že v budově televize se objevily drogy. Jan Prušinovský se rozhodl o vrcholný díl své série, přišel s nečekaným tragickým vyústěním a do toho mu herci hláškují, ač v televizní budově panuje dost napjatá atmosféra i neveselá nálada. Likvidace nejlepší a nejnahláškovanější postavy celého seriálu znamená značnou nejistotu pro další budoucí pokračování. Kdyby ještě byla šance na návrat seriálu, tak bych se přimlouval za hodinové epizody. Ty stanovené půlhodinky s Dobrým ránem prostě mnohdy nestačily. Neokoukaná a v podstatě málo známá herecká parta pod vedením nebojácného a mnohdy odvázaného Prušinovského dokázala, že diváci v pracovním týdnu dokázali vydržet do pozdních hodin. Těšili se, že v zaprděném vysílání přišla vítaná změna v podobě stylového humoru a originality. Nyní už můžou chodit spát se slepicemi. Zajímavý program skončil. 10/10

Mluvící hlava Jakea Gyllenhaala v hlavní roli. Tenhle film se pomalu a jistě přiblížil pojetí rozhlasové hry. A ač se hlavní a jediná hvězda poměrně činí, film si produkovala, celý film šel ke dnu ve všech ostatních aspektech. Astmatický policejní operátor denně na tísňové lince přijímá a vyřizuje stovky hovorů lidí v nouzi. Jeden hovor mu však rozproudí semenné váčky natolik, že libozvučný hlásek mladé ženy v nouzi mu napraví erektivní dysfunkci. Má rázem dvě stání, jedno soudní, kdy má profesní škraloup, který ho poslal mezi telefonisty, a jedno čerstvě v kalhotách. Některé originály je lépe nechat originály, jako je původní dánské drama Tísňové volání, a vůbec netočit nepřekvapivé napodobeniny, které jsou v podstatě zbytečné. Antoine Fuqua, který vůbec takovéto typy filmů netočí, musel poměrně přetrpět těch devadesát minut konverzace. Režijní pokyny musely znít asi takhle: Jakeu, teď natoč hlavu trochu doprava, pozor, už jsi mimo záběr, dávej si pozor na namalovanou značku na stole, abys neuhýbal a zůstal v záběru. A přineste glycerin, pan Gyllenhaal má před náročnou scénou, ve které se rozpláče, sakra, asistente režie, kde je ten glycerin, krucinál. Opravdu moc obrazově poutavého toho film nenabízí. Největší dramatické obrazové bomby představuje zvracející hlavní hvězda a také posléze rozbitý inhalátor. Dramatický měl být i určitě celý průběh filmu. Pár světlých scén, nalézají se v počátečních fázích filmu, kdy to nějaké mini napětí má, se jistě najde. Postupně se napětí nenávratně rozplynulo. A závěr je opravdu neskutečně odbytý. Jen jsem znechuceně zíral, jak se to celé smrsklo do jakési skrumáže bez nápadu. Pro takový typ filmu, kde mluvené slovo má prim a na obrazových kvalitách nesejde, se klidně mohl povolat bezejmenný režisér, určitě ne známý Fuqua. Nedá se napsat, že by mě film přímo nebavil. Jen nechápu, nač ztrácet čas sledováním nenápaditého, unylého a nepřekvapivého dění. 4/10

Proslulý režisér M. Night Shyamalan se rozhodl razantně snížit náklady pro svůj film. V pohodě mu pro místo dění postačila lesní chata, do níž soustředil sedm protagonistů - homosexuální manželský pár (Ben Aldridge, Jonathan Groff), co má v péči šikmookou osmiletou holčičku (Kristen Cui), a kvarteto cizinců (Dave Bautista, Rupert Grint, Abby Quinn, Nikki Amuka-Bird), kteří nebyli na jejich dovolenkový pobyt zváni. Ti jim totiž přinesli nemilou zprávu o blížícím se konci světa. A apokalypsa může být odvrácena jedině v tom případě, že se jeden ze čtyřprocentní rodiny rozhodne obětovat. A pochopitelně se jejich setkání neobejde bez konfliktních situací, psychického vypětí a různých šachů s postavami, jejichž počet začne postupně řídnout. V televizi se objeví zprávy o přírodních i kybernetických katastrofách, které přicházejí z různých koutů světa. Kdoví kde mistr poměrně originálních filmů narazil na literární předlohu, z níž čerpal svůj námět pro mix hororového home invasion, katastrofického filmu a převážně psychologicky laděné podívané se silně mysteriózním povlakem, kde převažuje dialogová část nad tou akční. A kupodivu to vůbec není ani na okamžik nuda. Věrný divák Shyamalanovy tvorby se vždy těší na nějaký jeho pravidelně užívaný tvůrčí prvek. Nejčastěji to bývají vytříbené pointy, popřípadě zvraty, které jsou dovedným vyvrcholením jeho vyprávění. V tomto případě se omezil jen na na jakési liknavé vysvětlení předchozího dějství, které tedy nelze spolehlivě považovat za typickou pointu v jeho stylu. Dave Bautista, který je největší hvězdou filmu, odvádí spolu s ostatními účastníky spolehlivý herecký výkon. Dialogové části obsahují poměrně hutné špalky textu, vždy ale po nich přijde něco napínavého a zajímavě koncipovaného. Chatka uprostřed lesů a zaparkovaný automobil zdařile navozují odlehlost prostředí. Pro představu nastalé apokalypsy je prostředníkem televize v chatce, která vysílá záběry probíhajících katastrof. Dalším zajímavým prvkem je to, že divák povětšinu filmu docela tápe, na čí stranu se má přiklonit. Cizinci působí, že uprchli buď z psychiatrické léčebny, nebo jsou to náboženští fanatici, homosexuální pár upřednostňuje racionální myšlení, i když pokaždé tomu také tak rozhodně není. Režisér dbal i na technickou preciznost, takže kamera, akční vsuvky a střihová skladba je kvalitně odvedena. Zajímavě vystavěný film v tak trochu divadelním hávu je ideálním příspěvkem pro příznivce mysteriózních filmů. 8/10

Na ostrově přijde na jednoho taková sexuální nouze, že by si to milerád rozdal i s pásovcem. Povinná příručka rad Robinsona Crusoea, jak přežít mezi bandou nadržených zkrachovalců, tentokrát nemá v zavazadlech místo. Východiskem pro nadržené jedince je sklenice medu, kdy se v ní smočí pánská chlouba a namaže se zevní ženský genitál, následně se vydá každý účastník na termitiště, aby na druhý den už po libidu nebylo ani památky. Přežít vlastní sexuální frustraci pomohou denní žertovné hry. Nejvíce se místní sebranka frotérů těší na kontaktní přetlačovanou a cokoliv, kdy se vybraní jedinci třou o sebe. Naopak nejsou v žádném případě povoleny velmi žádané hry na záháněnou a schovávanou, které preferují hlavně ženské účastnice, které propagují neupravený zevnějšek a pravěkou krásu bez líčidel. Uřvaný a maximálně odporný a hlavně zcela bezvýznamný moderátor, kterému Nova umožnila válet se v luxusu, pak jen korunuje zralou debilitu a bolestnost celého dění. Malebný ostrov si po odjezdu takovéto primitivní party ryzích hledačů úspěchu a zviditelnění oddechne. A rozhodně si nebude přát další várku soutěžících v nové sezóně. 0/10

Mark Wahlberg má zkušenosti s několikanásobnou reinkarnací. Řadí se do tajné skupiny nesoucí název Nekoneční, lidé se schopností pamatovat si své minulé životy. Když mu jeho současný život zkříží maniakální padouch (Chiwetel Ejiofor) s ambicí vyhladit z povrchu zemského vše živé za pomoci drobného předmětu vejcovitého tvaru, je potřeba začít jednat. Je zjevné, že literární námět se rozhodně neomezil jen na akčnost a dynamiku, jakou tento film zhusta prezentuje. Jenže Antoine Fuqua zrovna nepatří k sortě režisérů, co by koketovala s hlubokomyslnými filosofickými úvahami, v tomto případě na téma nesmrtelnosti. A tak nám namísto toho předvádí svoji tvůrčí zručnost. A to v každé akční scéně, kterou do svého filmu implementoval. Scénář Iana Shorra zrovna nepobral schopnost být prudce kreativní, takže bylo na režisérovi a hercích čnět nad nedostatky scénáře a nějakým způsobem vynikat. Ačkoliv film nebyl určen pro kina, je natočen atraktivní formou. Televizní režie je naštěstí předem eliminována až zadupána, kdy sice je více než možné, že divák sice nepobere každou scenáristickou nuanci filmu, zajímavé nápady střídají dost často i nezajímavé hovadiny, rozhodně se ale bude tetelit nad kvalitou akčních scén. Rozpočet tedy určitě nebyl na nule a hlavní hvězdy neschlamstly jeho většinovou část. Zbylo dostatek na speciální efekty, efektní přestřelky, honičky a výbuchy i divotvorné eskapády. Zvláště ta vzdušná se skokem uhánějícího motocyklu na křídlo letícího letadla je přímo vrcholná. A aby ti chlapáci nebyli ve filmu bez vagín, dostali k neaktivním penisům krasavice. Sophie Cookson stojí na straně kladného hrdiny, Wallis Day je spřízněná se zloduchem. Neotřelý námět rozprostřel poněkud náročnější téma, co nebylo příliš využito, a víceméně se smrskl do podoby třeskuté akční zábavy. Na filosofickou notu, která z filmu probleskuje, se hraje jen minimálně. Není to natahované, má to řadu dost dobře vypadajících akčních sekvencí a Mark Wahlberg si zkušeně poradil v každém akčním okamžiku. 7/10

Mít po boku atraktivní ženu je pro muže výhrou. Vlastimil Brodský ovšem záhy bude litovat, že manželský svazek uzavřel s Janou Brejchovou. Vražedkyní. Legendární režisér Zdeněk Podskalský je záruka dobré a chytlavé komedie. Tentokrát se utrhl ze řetězu. A stálo to za to. Se scénářem mu asistoval Jaroslav Dietl, což je vzhledem k nastalé době utahování tvůrčích šroubů docela zajímavý paradox. Dietl je totiž autorem většiny normalizačních seriálů. Film vznikl na začátku normalizační éry, kdy se jakékoliv odchylky od plnění systémových rudých plánů absolutně netolerovaly. A přesto je tento film naplněn až po okraj takovými provokativními nápady, až se zdráhám uvěřit, že prošel kontrolou a byl zachován jeho výsledný tvar. Brejchová vynáší samé extravagantní modely západního stylu, Brodský představuje výzkumného pracovníka, tedy žádnou dělnickou třídu, navíc nevzorného, neboť je zpočátku vyšetřován pro úkladnou vraždu své asistentky (Iva Janžurová). Policie a její vyšetřovatelé jsou také mimořádně nevšedně pojati. Jan Libíček s Jiřinou Jiráskovou připomínají spíše tajné špiony. A pochopitelně éterem občasně prolétne dovedně skrytá narážka na politický režim. Václav Neckář interpretuje píseň, jejíž text je poskládán z názvů tehdejších písničkových hitů. Vrcholem je scéna, ve které napochodují před konsternované diváky Bouše (Josef Vinklář) s Mrázkem (František Filipovský), postavy staromilských vyšetřovatelů z jiné filmové éry (Hříšní lidé města pražského). Nejustálenější a nejpevnější, ale neméně rafinovanou podobu má film v okamžiku, kdy se dění přesune na hájenku na Šumavě. Série několika pokusů ze strany Brejchové usmrtit Brodského je naprosto nevídaná nálož. Podskalský natočil film, který je stár přes půl století. Srší z něj neopakovatelná originalita a neskonalá tvůrčí energie. Hlavní herecké duo je vynikající. A každá vedlejší postava má ve filmu své dovedně zakomponované místo. Lituji jen, že film byl natočen v černobílém formátu. 8/10

Když na anglickém venkově rodí chlap, jeden je rád, že tuhle "práci" zastávají v normálním světě stále ještě ženy. Alex Garland stvořil bizarnost, kde má vše prapodivné vyznění. A navrch to připlácl artovou hmotou. Hnětl režijně zdařile, jen mně přišlo, že film postrádá smysluplnost. Ty souvislosti s podobenstvím jsou totiž pro nezasvěceného diváka naprosto mimózní. Dění se neobjasní. Do hlavní role obsadil irskou herečku Jessie Buckley. Řekněme, že má zvláštní sexappeal. Není ani krásná, není ani vyloženě ošklivá. A docela zajímavě v tomto filmu rezonuje. V zapadákově se nevyskytují ženy. A všechny muže, kteří se zde objeví, ztvárnil jeden a tentýž herec - Rory Kinnear. Spektrum mužských postav, které s pomocí maskérů i digitálních specialistů zahrál, zahrnuje správce domu, hospodského, kněze i chlapce, dohromady vytvořil asi deset postav. A musel ukázat i svoji chloubu. Tím to celé začalo. Mladá žena se po příjezdu na relaxační pobyt prochází místní přírodou, kde narazí na nahého podivína, který ji zpovzdálí sleduje. Vzburcuje kvůli tomu místní policii, ti nejdříve podezřelého muže zadrží, posléze ho pustí, není ničím vinen. Film ovšem zcela postrádá klasickou strukturu vyprávění. Garland se chtěl evidentně odlišit od hlavního proudu, tudíž tomu ve svém filmu podřizuje naprosto vše. Žena se vyrovnává se smrtí svého manžela (Paapa Essiedu), který si pro trénink demonstrativní  sebevraždy vybral skok z okna, aby nemusel podepsat rozvodové papíry. Trochu víc se smrtelně potloukl, zlomil si kotník a kovové zábradlí mu projelo rukou. Maskéři si dali záležet, aby každá (tělesná) bizarnost vypadala nechutně realisticky. A film, kde jeden mužský porod střídá druhý, je opravdová vzácnost. Pro oko film vypadá dobře. Efekty jsou precizní. Herci neméně skvělí. Ovšem mně chybělo osvětlení pro bizarní dění. Vysvětlení se nakonec tak nějak objevilo, pravděpodobně je za vše zodpovědná lidská mysl. A hlavně mytologie kolem Zeleného muže (Green Man), který je symbolem znovuzrození. No, je to pro českého diváka poměrně neznámá věc. Navíc má film výrazně velký nádech úzkoprofilového počinu, který nebudu mít potřebu vidět opakovaně. Natočeno je to bezvadně, určitě to není nezajímavé, jen to jaksi je zaměřeno na své specifické publikum, do kterého rozhodně nespadá každý divák. 6/10

Vtipe vylez! V Brně se srazí vlaky. Kvůli tomu je ohroženo i vysílání Dobrého rána. Aby diváci nepoznali, že kvůli nehodě nedorazili do studia dva slíbení hosté, je nutné bleskově sjednat náhradu. Místní bezdomovec Luboš (slabě hrající Roman Slovák) nahradí pozvaného meteorologa a faráře. A vydatně mu k jeho proměně dopomohou maskérky a zvukaři. Tentokrát je celá epizoda zasazená do studia, kde se mohl urodit nějaký brilantní vtípek. Ovšem kde nic, tu nic. Perlí jen Jan Kolařík, jehož téměř maniakální režisér se tímto definitivně stává nejlepší postavou seriálu/epizody. Nápad angažovat bezdomovce do živého vysílání je originální, jenže se z toho až tak moc nevytěžilo. Luboš během vysílání neustále jí a strká si jídlo, které je spíše určeno pro dekorativní účely, do kapes. Zvukaři mu pozmění hlas. No, směšně to asi bylo, tenhle druh vtipu určitě nepovažuji za vrchol mimořádné humornosti. Ze studia se vymaníme s mladým asistentem/dramaturgem (Vojtěch Hrabák), který je pověřen režisérem předat do centra pro lidi bez střechy nad hlavou jistý vzkaz. Autentické místo v Brně je sice zachyceno poněkud přehnaně, někomu ale může agresivní chování umolousaných bezdomovců, stojících v řadě na polévku, k vymydlenému mladíkovi  připadat i vtipné. Moderátorka se stále dopuje kokainem, moderátor si nedá pokoj se svými trapnými anekdotami, odskáče to tentokrát i Menšík. Celá epizoda mně přišla nanicovatá. A mezi tou nanicovatostí občasně probleskl i neotřelý humorný blesk, který nejvíce podporoval Kolařík. Zbyl jen malý prostor pro Zuzanu Zlatohlávkovou a Simonu Lewandowskou. Na konci epizody dojde k pointě. Po odvysílání vyjde najevo, že při vlakové nehodě svorně tragicky zahynul pozvaný meteorolog i farář. Takže v době živého vysílání v žádném případě nemohli být přítomni ve studiu a odpovídat na zvídavé otázky moderátorské dvojice. Nebyl to tedy zrovna žádný extra nápad, ovšem vzhledem k malé údernosti vtipů a vlažnému průběhu to bylo jedno z možných řešení, jak v pořadí sedmou epizodu nenechat padnout. 5/10

Jiří Strach se zapomněl pomodlit a filmový bůžek mu do závěrečné části jeho minisérie nadělil samá žánrová klišé a nepřekvapivé postupy. To, co jsem tak trochu na konci druhé epizody věštil, se ve třetí epizodě naplnilo. Po odhalení identity maniaka na konci druhé epizody to postupně ubralo na zajímavosti. Marek Holý se spíše většinu své herecké kariéry schovává za dabingovým mikrofonem, ovšem jeho sériový vrah byl ztvárněn nadmíru hrozivě. Jen ta životnost padoucha byla při finálním střetu s policií omezena na pouhou vteřinu. Na většině nezajímavého a klišé protkaného třetího dějství nese svoji vinu scénář. Josef Mareš a Jan Malinda prostě neumějí dostatečně kreativně sepsat thrillerovou fikci po svém a významně opisují od zahraniční konkurence. Většina scén, které následovaly před dopadením pachatele, je k vidění u konkurenčních počinů. Ta jejich tvůrčí svébytnost, která se značně odlišuje od českých utrejch výplodů Odznak Prasečina nebo Policie Mrdava, jim vydržela první dvě epizody. Pátrání po nepolapitelném vrahovi mělo svoji originální metodiku a stále to budilo diváckou zvědavost, jak to celé bude dál. Pak došlo v sérii na finále a většina těch nadprůměrných atributů podivuhodně zmizela. Tvůrci se vůbec nepokusili o nějaký zvrat, něco, co by děj vyšperkovalo. Řada nedomyšlených slabin pak trochu třetí epizodu posunula do roviny parodického vyznění. A Filip Renč v roli sama sebe na pár vteřin vyšetřování odlehčil. Vrah není v podstatě nikterak sofistikovaný na to, aby policii deset let unikal, přesto se tak dělo. Policejní vyšetřovatelé se mnohdy zachovali ryze amatérsky. V utajené polstrované cele také nedošlo na žádné velké násilí. Maniak sice přišel své dvě vězněné oběti rozčtvrtit sekáčkem, vedle čerstvě odchycené policejní kapitánky také na řetězu uvěznil mladou dívku, jenže Strach dostal strach, že by mu za krvavé scény byla v kostele podána farářem pomočená hostie, tak musel šílený maniak zůstat jen v rovině výhrůžek. Kouzlo docenta Stehlíka Ivana Trojana už také příliš nezafungovalo. Na sebeobranu si vzal obouvací lžíci. Přece jen se urodilo něco málo napětí, Ondřej Brzobohatý si dal záležet svým hudebním doprovodem ve stěžejních chvílích napětí, režijně to bylo takové korektnější vzhledem k vysílanému času, aby nedošlo k nepřístojným krvavým excesům. Závěrem můžu prohlásit, že tahle kriminální minisérie stále stojí nad tuzemskou žánrově spřízněnou televizní konkurencí. A má smysl v ní napříště pokračovat, jelikož bylo ohlášeno, že se docent Stehlík a spol. na televizní obrazovky ještě vrátí. 6/10

Komunisté toho roku 1984 pustili na televizní obrazovky lehkou erotiku. Bujné kozy Ilony Svobodové by mohly vyprávět. A na place bylo veselo. Sešla  se totiž tehdy moc dobrá herecká parta, která svým postavám z pohádky Karla Čapka dodala vtipnost a pohodový rozměr. Ilona Svobodová tak trochu vévodila a z vizuálního hlediska lahodila oku diváka, kterému se erotiky v té době dostávalo pomálu. Soudruzi museli zažít pozdvižení, když  jim tehdy unikl v pohádce pro děti tak napěchovaný dekolt. To poprsí málem  vypadlo ven! Čapkovy pohádky měly inteligentní  rozměr, zároveň tahle vychází z jednoduché záměny doktorského titulu za nevzdělaného dřevorubce, kterému k uzdravení princezny krasotinky, co nejedla, neprováděla žádnou sexuální činnost a podle všeho ani nevyměšovala, když jsme ji v každém záběru na ni viděli stále ležící, v podstatě dopomůže náhoda. Pokácel hustý prales, který bránil proniknout slunečnímu svitu do oken paláce. Drvoštěpa si zahrál Josef Dvořák a na chvíli si tak odpočinul od vodnických rolí, ke kterým byl jedno své kariérní období odsouzen. I pro Vladimíra Brabce v roli sultána to byla příznivá změna, kdy mu proslulý major Zeman zkomplikoval přístup k pestřejším rolím. A ukázal, že mu komediální pojetí vůbec není vzdálené. Další role patří vyloženě  k těm vedlejším, a herci v nich jsou poměrně nepřehlédnutelní. V rolích léčitelů se mihne osvědčený Pavel Zedníček, Ladislav Trojan předvede do půl těla svlečený sestavu legračních cviků. Jiří Lábus si střihl rolíčku bezradného kuchaře, než byl v úvodu vyhnán rozezleným sultánem. Tihle účastníci byli roztomile vtipní. Realizace pohádky je oproti trefnému obsazení značně tristní. Kulisy jsou opravdu směšné. Prales představuje pár umělých nepovedených palem, prostranství je domalováno, až  to vyvolává dojem novodobého kubismu. Prostě otřesný studiový design je k pláči. Existuje ale sorta diváků, která právě na jednoduché produkční pohádkové výtvory z osmdesátých let nedá dopustit. Stopáž je střídmá, celé se to vlezlo do půlhodiny. A i tým tehdejších osvědčených tvůrců pohádek na čele se scenáristkou Jarmilou Turnovskou a režisérkou Libuší Koutnou prokázal, že se známou pohádkou lze pracovat na malém prostoru. 5/10