UhLee

(6/10). Guy Ritchie na pul plynu. Tohoto britského režiséra považuju za naprostý královský klenot jejího veličenstva. Proto jsem byl docela překvapený, když jsem viděl jeho nový počin Operation Fortune: Ruse de guerre. Nebo spíš jsem byl překvapen, když jsem ho v tom moc neviděl. Chyběl mi tam jeho dravý střih, který jeho filmům dodává potřebný punc. V poslední době jsem si zamiloval jeho gangsterky, kterým rozhodně kralují The Gentlemen a těsném závěsu pak stojí Wrath of Man. Nastavil si prostě příliš vysokou laťku. Dle mého skromného názoru si myslím, že tento špionážně laděný akční snímek, je úkrokem zpátky. Je to až moc ukecané a akce je tam pramálo. Ovšem když na ní dojde, tak je opravdu lahůdková. Vyskytují se tady scény, kdy jsem chrochtal blahem (viz. Opening scene). Herecké obsazení je pořád naprostou jistotou, protože Jason Statham je prostě britský Terminátor, který by zvládl zbušit všechny nepřátele jednou rukou. V druhé by držel šálek čaje s mlíčkem. Velkým překvapením pro mě byla Aubrey Plaza, která byla velkou neznámou. I po skončení filmu pořád nevím, kde bych jí zařadil. Nepřeslechnutelný accent zdobil výkon, který předvedl Bugzy Malone. Škoda, že nebyla hudební vsuvka součástí filmu, jako tomu bylo u The Gentlemen.Trochu mi přijde, že Hugh Grant hraje poslední dobou pořád to samé. V The Gentlemen to bylo svěžím britským větrem, ale nevím jestli  nezačne po pár filmech smrdět repetitivností.   Celkově se pořád jedná o kvalitní špionážní snímek, ale očekával jsem větší divočinu.

(5,5/10). Women Talking je přesně příklad toho filmu, který mě z Oscarových Nominees nesmírně nudil. Minulý rok se této role chopil The Power of the Dog a letos to vyšlo na tento snímek. Téma je to bezpochyby silné a na papíře to vypadá skvěle, ale režisérka Sarah Polley mi nedokázala předat potřebné emoce, které by ze snímku udělaly něco jiného než nudnou podívanou. Mezi prvky, které tento film pozvedají do hranice únosnosti bych zařadil velice zajímavý filtr, který byl na film použit. Filmu dodává potřebnou autenticitu a umocňuje pocit ztrápenosti. Hudba Hildur Guðnadóttir byla ve filmu hodně cítit a pozvedala celkovou úroveň filmu. Je docela zvláštní, že i letos museli Oscaři za každou cenu nominovat film, ve kterém se objeví Frances McDormand. Nevím, jestli má tato herečka uzavřený s Akademií nějaký pakt, ale přijde mi to trochu úsměvné. Dovoluji si tvrdit, že se považuju za feministu. Tím pádem mě velice překvapilo, že ve mně tento snímek nezanechal žádnou stopu a naprosto mě minul. Možná, že kdybych byl opačného pohlaví, tak by byl útok na moje srdce přece jenom o něco přesnější, ale takto je to pouze bídné zakončení letošních Oscars Nominees. Měl jsme si přece jenom nechat na konec ty Fabelmanovy, kterých jsem se bál podstatně více.

Šestá série - (7/10). Tak jsem dokončil tento irský fenomén a zůstávají ve mně spíše hořkosladké pocity, protože propad kvality je hodně cítit. Nalijme si čistého vína, že koncept seriálu se postupem sérií dosti měnil. Ze začátku to byla fakt pravá a nefalšovaná gangsterská jízda, ale postupem času do toho víc a víc začala zasahovat politika. Tím pádem byla šestá série spíše ve znamení dlouhých dialogů a na to staré dobré vyřizování účtů "By order of the Peaky FOKIN Blinders" nezbyl moc čas. Celkově si myslím, že tvůrce Steven Knight už potom moc nevěděl, jak celý kolos uzavřít a jde to z toho trochu cítit.  Absolutně nechápu, proč tvůrci zakončili pátou sérii tak brutálním cliffhangerem a v šesté potom dělali jakoby nic. Začali rozehrávat nové dějové linky, přitom by měli začít pomalu všechno uzavírat. Absence božské Helen McCrory je nesmírně citelná a celá série stojí prakticky na Tommym. Cillian Murphy je geniální herec, ale tak mohutný projekt nemá šanci utáhnout samotný. Vedlejší postavu mu tady moc nepomáhají. Takový Arthur je celou sérii v totálním deliriu a jeho příběhový oblouk bylo opravdu úmorné sledovat. Absolutně nechápu, proč dostal tak titěrný kousek prostoru Michael jako jedna z hlavních postav a v této sérii navíc hlavní záporná postava. K tomu se tady snaží australský herec James Frecheville hrát drsného amerického bosse, ale místo toho působí jako bezzubý klokánek. Na druhou stranu i šestá série přinesla velice příjemné herecké posily. Pro mě osobně bylo největším potěšením vidět Stephena Grahama mezi touto gangsterskou smetánkou. Navíc jsem si mohl opět plnými doušky vychutnat jeho výrazný accent, který jsem si zamiloval v Bodu varu. Jsem velmi zvědavý, co přinese slibovaný film. Pro mě osobně to bylo docela důstojné zakončení a dokázal bych se obejít i bez filmu. I přes nezpochybnitelný propad jsou Peaky FOKIN Blinders pořád jedním z nejlepších seriálů, který jsem měl možnost spatřit. 🔝Nejlepší epizoda: Lock and Key (S06E06)🔝

(8/10). Každý jeden prozatímní počin od mého oblíbeného režiséra Darrena Aronofskeho byl jedinečným filmovým zážitkem. Očekával jsem, že to bude zážitek, který bude cílit především na negativní emoce, jak je u něj tak trochu už tradicí. Ovšem nečekal jsem, že půjde v jistých ohledech lidem docela na ruku a bude to jeden z jeho nejpřístupnějších filmů vůbec. Tahounem tohoto filmu je Brendan Fraser, který doslova klame tělem. Hrozně se mi líbí ten minimalismus, který je rozehrán na prostoru jednoho bytu a kontruje s velikostí muže, o kterém je celé toto dílo. Obrovitánský muž se zlatým srdcem předkládá velice intimní zpověď o sebedestrukci a naději na vykoupení. Myslím si, že sdílím názor s většinou filmových fanoušků v tom, že by za tento fenomenální a nezapomenutelný herecký výkon měl dostat Oscara. Jeho nevinný výraz v očích v kontrastu s korpulentní postavou byla castingová výhra a trefa do srdce každého diváka, které muselo roztát pod každým jeho pohledem.  Vedlejší výkony taktéž na velmi vysoké úrovni a Sadie Sink ukazuje, že jí čeká zářná herecká budoucnost. V konečném důsledku mě Velryba dostala hlavně emocionálně, protože u některých scén jsem cítil, jak se mi vypalují hluboko do paměti. Rozhodně nechci opomenout výbornou svízelnou hudbu Roba Simonsena, protože dokázal dokonale umocnit emoce, které se z mého nitra draly na povrch. Já do kina na dojemné filmy moc nechodím, takže si troufám říct, že takové slzavé údolí v kině už dlouho nezažiju. PS: Udělalo mi ohromnou radost a zároveň mě to neskutečně překvapilo, když začínal film a celé kino bylo plné. Neočekával jsem, že na filmu od studia A24 uvidím někdy v kině tolik lidí (for the record - byl jsem v multiplexu). "I Need To Know That I Have Done One Thing Right With My Life!"

(7/10). The Fabelmans pro mě představovali nejméně atraktivní kousek, který byl nominovaný na Oscars 2022. Nemohl jsem však porušit mou tradici, kdy se dívám na všechny nominované ještě před ceremoniálem, takže jsem tomu tak trochu musel dát šanci. I přes počáteční skepsi jsem byl opravdu mile překvapen, jak milým snímkem ve skutečnosti The Fabelmans jsou. Steven Spielberg je opravdový unikát mezi režiséry. Nejsem velkým fanouškem toho, když si filmoví velikáni jako David Fincher nebo Martin Scorsese natočí svůj snový projekt, který ve skutečnosti vlastně nikoho nezajímá. Fakt nemám rád, když si tito lidé akorát honí svoje režisérské ego a výsledek stojí za starou a nudnou bačkoru. Tohle je však něco jiného. Všichni tvůrci, kteří se věnují filmům je musí bezmezně milovat, protože by se to pak odráželo na výsledném produktu. Není vůbec žádný pochyb o tom, že tento režisér zasvětil filmům celý svůj život a chtěl předat veškerou svou lásku divákům. Aby cítili, co pro něj filmy znamenají a udělal to velice nenásilným způsobem. Díky tomu je film opravdu hřejivým svědectvím mladíka, který miloval filmu - stejně jako my. Osobně se mi asi ze všeho nejvíce líbily pasáže ze školy. Vrcholem celého snímku by pak byl určitě maturitní večírek, kde to všechno vyvrcholilo a já jsem se mohl pouze usmívat. Ocenil bych taktéž herecké výkony. Michelle Williams je tady tak trochu na facku, ale dokázal jsem ji zkousnout hlavně díky jejímu mužskému protějšku. Paul Dano je pro mě jedním z největších talentů součaného Hollywoodu a mrzí mě, že se na něj přišlo takto pozdě - ale přece. Já režiséra Stevena Spielberga naprosto respektuji, ale na jeho tvorbě jsem bohužel nevyrůstal. Zasáhla mě vlna úplně jiných režisérů s velice odlišným stylem. Když si uvědomím, že hlavní zásluhu na tom, že jsem propadl filmům má Darren Aronofsky, tak je to poněkud děsivé, ale tak to prostě je. Proto mi to v konečném důsledku ani sepnout nemohlo. Po skončení filmu však ve mně zůstával velice hřejivý pocit. Něco jako když je dobře odvedená práce a myslím si, že o tom celá filmařina vlastně je. Je to velice poctivé řemeslo, které když se dělá správně a s láskou, tak to divák pozná a dokáže to náležitě ocenit.

(5/10). Tohle bylo pro mě hrozně těžké sledovat, protože příběh mladých milenců znám velmi dobře a měl jsem tuto divadelní hru ve výběru maturitní četby. Originální pojetí Baze Luhrmanna mi moc nesedlo. Hlavně v úplném začátku filmu jsem byl v naprostém šoku, co se to vlastně děje a nemohl jsem se na tuto prapodivnou notu naladit. S postupem času jsem si začal víc a více zvykat, ale abych pravdu řekl - z výsledku nadšený nejsem teda vůbec. Dokoukat tento filmu mě stálo docela hodně úsilí a původně jsem zvažoval i nižší hodnocení. Zvláštní střih, který film celý film provází mi taky docela pil krev, protože je kvůli němu film hrozně nepřehledný. Prvků, které tento film zachraňují od úplné filmové tragédie je hned několik. V první řadě je to rozhodně sebejistá a dravá režie Baze Luhrmanna, který tam jasně obtiskl svůj rukopis. Herecké výkony ústředních představitelů jsou taktéž na velmi vysoké úrovni. Mladičký Leonardo DiCaprio v sobě skrýval už tehdy nesmírný herecký talent a i zde přišlo na jeho ikonický výbuch vzteku. Film obsahuje několik nádherně natočených sekvencí, jako například první polibek a na straně druhé ten úplně poslední. Všechny tyto nezapomenutelné scény jsou však naředěny hrozně divnými a nezajímavými scénami, takže zůstane v ústech jenom nechutná pachuť. Když jsem ve filmu uslyšel tóny mojí milované skupiny Radiohead, tak jsem byl štěstím bez sebe. Mrzí mě však to, že píseň Exit Music (For A Film) byla složena pro tak kontroverzní film, který se mi jednoduše spíš nelíbil než líbil. Teď už budu mít navždy spojenou tuto milovanou skladbu s tímto divným filmem, který mě spíš rozčaroval než potěšil kvalitním filmovým zážitkem. Filmových adaptací této ikonické tragédie je nespočet. Tato konkrétní určitě nebude patřit k mým oblíbeným a budu na ní vzpomínat, jako na jeden z nejrozporuplnějších filmů, jaké jsem kdy měl možnost spatřit.

ČT minisérie - (6,5/10). Když jsem se dozvěděl, že na obrazovky České televize zamíří minisérie z kriminálního prostředí, který bude mít na starosti velmi zdatný český režisér Jiří Strach, tak jsem velmi zpozorněl. Když bylo ještě oznámeno, že se v minisérii objeví velká část seriálu Případy 1. oddělení, tak mi to přišlo jako hrozně epický crossover. Hlavní role se chopil Ivan Trojan, který je mimochodem taktéž výborným českým hercem. Sekundovat mu měla Tereza Ramba, která pro mě velkou hereckou neznámou a je to takový chameleon. První díl mě okamžitě vtáhl do středu dění, kde se vyšetřovalo řádění sériového vraha. Krásné nastínění případu a pomalé odkrývání podrobností. Připomínalo mi to takový slabší český odvar Temného případu. Herci začali rozehrávat své herecké koncerty, kdy si již dříve zmiňovaná Tereza Ramba kradla pro sebe velkou část pozornosti kvůli své dosti šílené povaze. Bavila mě postava Ondry Vetchého, která se dosti odrážela v postavě, kterou hrál i v dříve zmiňovaném seriálu. Jeho postava zkrátka neustále řvala a to mě hrozně bavilo. Druhý díl v mých očích přinesl mírnější pokles kvality, kdy se děj na můj vkus až moc zpomalil a byli jsme svědky dosti nelogických rozhodnutí. Na druhou stranu se nám pomalu začal rozkrývat obraz celého případu. Poslední díl byl ovšem výbornou podívanou, která krásně propojila všechny díly dohromady a vyložila na stůl všechny karty. Konec samotného vraha byl možná na můj vkus trochu zkratkovitý, ale v kontrastu s celým seriálem tam vlastně zapadal. Hlavně výběr herce, který byl oním predátorem, byla taktéž castingová výhra, protože slizkost herce byla neuvěřitelná. Zůstal jsem přikovaný ke gauči, jako celá moje rodina, se kterou jsme tuto minisérii hltali každou neděli. Jsem zvědavý, jestli přijde v budoucnu nějaké pokračování, protože z mé strany je tam určitě nemalý zájem. 🔝Nejlepší epizoda: Rozhodnutí (E03)🔝

(7/10). Monty Python and the Holy Grail moje prvotní zkušenost s tímto britským komediálním fenoménem. Měl jsem to v hledáčku už poměrně dlouhou bodu a většina přátel z mého blízkého okolí o tom často mluvila. Proto bylo příhodnou náhodou, že nám tento film zadal učitel na vysoké škole jako domácí úkol. Takovéto úkoly bych mohl plnit jako na běžícím páse. Zpočátku mi chvíli trvalo, než jsem tomuto druhu humoru přišel na chuť. Protože tohle je úplně jiný level suchého britského humoru. Jak film ubíhal a přicházely další a další menší scénky, tak jsem se do tohoto film začínal a víc a víc ponořovat. Dokázal jsem ocenit i případné running jokes, které se ve filmu objevily. Nemůžu opomenout některé brilantní scénky, které zahrnují představení jednotlivých Rytířů kulatého stolu, kdy mi asi nejvíce v hlavě utkvěla píseň Brave Sir Robin. Nebo pokud bych chtěl vybrat přímo scény, tak to bude rytíř, který se nevzdával ani když z něj nadělali sushi. Poslední koho bych chtěl zmínit, tak bude určitě dědoušek, který by strčil do kapsy i takového Ondru Sokola v moderování kvízové soutěže. Monty Python and the Holy Grail rozhodně není pro každého a chce to docela kuráž, aby to člověk po prvních minutách nevypl. Když však přistoupí na hru těchto geniálních komiků, tak bude odměněn nezapomenutelnými scénkami, které se mu zakoření hluboko do paměti. Tohle je tak specifický film, který ve mně bude časem určitě dozrávat. Proto jsem dal prozatím 4*, ale je velmi pravděpodobné že moje hodnocení časem poroste. Ale to bude také záležet na tom, jak se mi budou líbit další film, které mám v plánu. Například takový Life of Brian.

(5/10). Sick mi naplno ukázal, že subžánr SLASHER HORROR nebude úplně můj "cup of tea". Dokázal jsem si, že se mi líbí daleko víc artově orientované horory, zaměřené spíš na psychickou náročnost.  Mi vlastně u horrorů vůbec nevadí nějaký úvod, který tento film naprosto postrádá a klidně bych si dal ten film o pár minut delší, jenom abych byl zaháčkován do příběhu. Divák je do toho hozen na plný plyn a nestačí se divit, co všechno se na obrazovce odehrává. Moje filozofie souzní s tím, že pokud divák "přetrpí" někdy poněkud pomalejší rozjezd, tak si o hodně více potom váží těch děsivých pasáží. Řekl bych, že ten strach je tam potom za odměnu. Tady mi to bylo docela putna, jestli umře nějaká postava. Nedošlo k žádnému napojení na postavy. Má to na druhou stranu výborný nápad, který je divákovi odtajněn až v úplném závěru filmu. Líbila se mi práce se zvukem kdy byly v pozadí použity velice zajímavé a děsivé tóny a zvuky. Můj zážitek by byl možná více intenzivní, kdybych byl opravdu doma v karanténě a koukal se na tohle. To bych si možná opravdu rozmyslel, jestli bych porušil protiepidemická opatření. Takto je Sick jenom jakousi ozvěnou pandemie, která už tak trochu vyšuměla.

Pátá série - (8/10). Pátá série měla nesmírně těžkou úlohu. Nastupovala po impozantní čtvrté sérii, která představila ještě impozantnějšího padoucha. Byl jsem proto velice zvědavý, jak se s tím tvůrci poperou. Nutno podotknout, že pátá série v porovnání s tou předchozí v jistých ohledech ztrácí, ale také dokázala svého staršího předchůdce v lecčem překonat. Vůbec jsem si nic nezjišťoval ohledně zápletky nebo obsazení. Přítomnost Sama Claflina mě nesmírně potěšila. Tento britský sympaťák mi už několikrát ukázal, že hrát rozhodně umí. Nebyl jsem si však jistý, jestli dokáže zahrát polohu, která by divákovi naháněla hrůzu jako italský Adrien Brody. Ve výsledku vidím spíš děsivost v myšlence, kterou zastával než v postavě jako takové. Téma fašismu mi přijde samo o sobě nesmírně atraktivní a děsivé zároveň. Velmi mě potěšilo, že se Arthur přestal motat v kruzích a snad dostane v poslední sérii pěkné završení. Mužské publikum včetně mě nemohla nepotěšit přítomnost Anye Taylor - Joy, která tady hraje poměrně druhé housle, ale myslím si, že v poslední sérii bude společně s mladší generací té starší pořádně zatápět pod kotlem. Vidina takovéto zápletky mi nepřijde natolik atraktivní, aby jí byl završen celý seriál, ale nechám se překvapit a doufám, že se mýlím. Pro mě osobně byla však postava, která mi nejvíce přirostla k srdci ztvárněna Aidanem Gillenem. Na druhou stranu takový Brian Gleeson mě nechal naprosto chladným, protože jako herec byl pro mě velkou neznámou. Bavil mě jeho skotský přízvuk a těšil jsem se na konfrontaci s hlavními postavami. Celkově je tady kladem velký důraz na psychický rozklad postavy Tommyho Shelby, kterému už očividně zvoní hrana. Jsem nesmírně zvědavý, jak to tvůrci celé zakončí, protože Peaky Blinders jsou naprostým fenoménem v seriálové tvorbě a Britové na něj mohou být patřičně hrdí. Hodně jsem váhal, kterou epizodu celé série vyzdvihnu, jako tu úplně nejlepší. Váhal jsem mezi čtvrtou, kde bylo fenomenální baletní vystoupení umocněné brilantním hubením podkresem Maxe Richtera. Nakonec jsem to však musel dát infarktovému finále, kdy pro mě bylo 10 sekund jako celá věčnost. 🔝Nejlepší epizoda: Mr. Jones (S05E06)🔝