Muž na radnici

Nemastný neslaný Buchvaldek hraje nevýrazného soudruha, ktery prosadi bourání starých činžovních domů (kdo by se s tim historickým harampadim opravoval, že) a postavi domy nové, panelové! Ruku na srdce, neni to skvělá sonda do realného socialismu? A když si to spojime s obsazenim nesmírně špatného Buchvalka do hlavní role - nebyl on ten soudruhy protěžovaný Sokolovský nakonec záškodníkem?:) říjen 2011: Pro osvěžení paměti jsem dal úvodní díl, vysílaný na Barrandově. Doufám, že milovníci starých pořádků dávali dobrý pozor, jak se opravovaly okapy, jak vypadaly fasády a jak byla vybavena místní samoobsluha. Milovníci hereckého umění se zase museli rochnit při scénách, ve kterých Buchvaldek fandí u televize fotbalu (televizi Dianu jsem měli doma!) nebo když je sklíčen žalem při nehodě manželky. Peklo ložený, vážení. (27.11.2006)

Nejarogantnější komoušské svinstvo, co jsem od Dietla viděl (a viděl jsem i Okres na severu). Celou dobu se jedná o zbourání značné části starého města a její nahrazení panelákovým sídlištěm. Komoušským šmejdům vděčíme za devastaci historického centra nejdenoho města (nejen kvůli bytům: srov. jihlavský Prior), v případě Mostu za úplné vymazání města celého. Co na to Dietl? Jako obvykle. Domy k demolici určené zástavby jsou prezentovány jako zanedbané, zdraví škodlivé barabizny  a občané stavějící se proti celému projektu (jako by jim to mohlo být co platné) vykreslováni jako malí intrikáni a ještě menší ukřičení prospěcháři starající se jedině o to, aby na tom vydělali nebo aspoň neprodělali. Že by jim mohlo záležet na zachování jejich domovů i domovského prostoru společného, kusu srdce města, v němž vyrostli a s nímž jsou spjati stejně jako generace jejich předků? Ne, nic takového ani nezazní (leda snad ve vztahu k místní hospodě). Památkáři, kteří ke konci k předsedovi nakráčejí, ze sebe udělají úplné trotly. Kromě těchto invektiv propagandistických je zde též nehorázná invektiva jiného druhu, čistě poetická, vůči určité postavě, a po podobném zážitku z Ženy za pultem mohu už říci typicky dietlovská, tady ale ještě hnusnější a trapnější. Jde o to, že pan Dietl nedovolí svému dokonale kladnému hrdinovi, aby se evidentně nevhodného partnera prostě slušně zbavil (u Ženy je to bývalý manžel a otec jejích dětí, u Muže staronová láska, která se k němu přilepila poté, co ovdověl). Nová družka má své lepší i horší stránky, které se postupně projevují, a divák už dávno ví, že by se předseda měl od ní odstřihnout, protože tohle nemůže fungovat, a jít za lepším (jež se dávno rýsuje). Dokonce i k nějakému poněkud rozchodu skutečně dojde, ale hrdina je ochoten vše urovnat, takže antihrdinka se musí ve finále projevit jako odporná svině, z ničeho nic a neorganicky vzhledem k jejímu dosavadnímu charakteru, takže hrdina může odplout na mravním oblaku a konečně má právo na takový osobní život, jaký by chtěl, a na partnera (-ku), kterého (kterou) skutečně miluje. Venkoncem je seriál, o jehož úplné vylhanosti netřeba se šířit, schématický a spíš neživotný, ale pořád koukatelnější než nemožný kuchař Sváťa Kuřátko, kterého také spáchal pan Dietl. Body plus: Bláhovy záchvaty a hlášky ("Jenže ono to není totöööžž" je moment, který stál za sledování celého seriálu), osoba finální předsedovy lásky a oblíbená písnička jeho fotra Když jsem já ty koně pásal (v instrumentálním provedení znáte z Na samotě u lesa, za kterýžto postřeh děkuji PollyJean). Čtěte: Marthos, sportovec, sud, argenson, Ony. (28.11.2023)

Bolševická katastrofa. Drzost, s jakou se komáři odvážili podat svůj zrůdný plán likvidace historických částí měst je do nebe volající. Když vidím, jak v seriálu choděj lidi za starostou a prosej ho, jestli by mohl zbourat jejich rodinné domy a přestěhovat je do paneláků - no doprdele, to je na dělo! (12.08.2012)

Nejenže jde o dílo umělecky více než sporné, ale obsahem a zamýšleným vyzněním je to naprostá obludnost. Film o znásilnění městečka, kdy vidíme jak se pachatel na čin chystá, připravuje, morálně je dle autorů v právu a pak koná. Těžko hledat slušné slovo, které tomuto dílu věnovat. Také pro mě je to vzpomínka na dětství. Některé architektonické hrůzy jsou toho stálým dokladem a varovnou připomínkou. Naopak při výpočtu seznamu budov a míst, které podobní soudruzi zničili, zbourali nebo "vylepšili", se mi zatínají pěsti. Dnešní doba jistě také páchá kraviny (protože světe div se, lidé jsou stále blbí i chytří, žraloci i idealisti), ale každý může polemizovat, kritizovat a dokonce i adorovat obludnost doby, kdy se poroučelo větru, dešti, a nikdo mu nezakáže jít na školu, kterou chce, jet kam chce a nezavře ho za to. (20.10.2007)

Já si myslím, že seriál by si zasloužil titul škvár století českého filmu. Nemá smysl se vypisovat o překrouceném myšlení, záměrně pokřiveném pohledu na realitu a unylý, ztuplý způsob natáčení i hraní, ve kterém není naprosto nic, ale vůbec nic pravdivého, odpohlavněnými zrůdami počínaje a falešným předstíráním problémů konče. Jaroslav Dietl, trapně zbožňovaná modla komunistických seriálů, robotickým způsobem připravil scénář pro další předstírače citů a trapností, na což nebyl problém navázat a odfláknout co se dalo od kamery až po kulisy... Klasický produkt nastavované polévky pro chudé děti socialismu - všechno jen naoko, jako, protože realita se schovala za zdi kvartýrů a víkendových, načerno postavených chatiček z materiálů, nakradených z JZD a po úplatcích vyzískaných obkladačkách Erika kvality 3C. (30.10.2011)