Čertův švagr

Jedna z mých oblíbených TV pohádek (kterým dominuje Strach má velké oči), na kterou se rád vždy znovu podívám, a to nejen pro porovnání s filmem S čerty nejsou žerty. Některé dějové linky jsou sice divně skokem pohnané dopředu (kam zmizela Veruna?, loupežníci se jen mihnou, kdy viděla poprvé Adélka Petra a proč jako zámecká dcera chodí na vesnické pohřby? apod.), ale stejně se na to dobře dívá. (12.04.2012)

Někdy je služba v pekle přece jen menší lopota, než se lopotit s pozemskými hříšníky, kterých je víc než dost. Mladík Petr na vlastní kůži poznal, jaký trpký život mu přichystal osud nadbytečného sirotka, i když nepřestává věřit, že na světě převažují hodní lidé nad těmi zlými. Na světě je víc intrikánů než čertů v pekle, ale hodný Petr na lidi nezanevřel. Poté, co si odkroutí rok v pekle, je za svoji věrnou službu, spočívající v přikládání polínek pod kotle s hříšnými dušemi, peklem štědře odměněn. Kouzelné dary se mu budou náramně hodit, když bude do pořádku dávat to, co se za ten rok na světě událo. I Petr se změnil k nepoznání. Vypadá jako čert. Vlastně jako čertův švagr. Televizní pohádka na motivy klasické pohádky Boženy Němcové nedisponuje kvalitní trikovou ani technickou realizací. Animovaný sníh nemá se sněhem nic společného, pekelný "oheň" pod kotly je jen krepový papír v červené barvě, do kterého se prostřiženým otvorem hází polínka, která kupodivu byla ze dřeva, a do toho zadní projekce v záběrech, pro které jí ani nebylo třeba. Nikdo nebude na větvi ani ze studiových dekorací, a to jak na zámku, v pekle, v hospodě a také v loupežnickém doupěti, kde se pohádka střídavě odehrává. Překvapivě měl pohádkový počin obstojné potíže s perspektivou záběrů, kterou se mu úspěšně podařilo nějakým záhadným způsobem pravidelně porušovat. Zkušená televizní tvůrkyně Vlasta Janečková vsadila na kvalitní herecké obsazení. V popředí je charismatický Lucifer Vladimíra Ráže, kterému se zdatně určitým způsobem vyrovnává neokoukaný projev Ondřeje Havelky v roli Petra. Ostatní herci, respektive role knížepána nebo macechy, vedle této dvojice zapadli a scény s nimi dějově vázly, což je s podivem při jejich stěžejnosti pro děj jako takový. Nelze přímo hovořit o nudě, ale ze skromných realizačních poměrů, z jakých pohádka vzešla, nelze očekávat něco nepřekonatelně úchvatného. Jde o řemeslně zručně natočenou pohádku, které patří tradiční místo v odpoledních hodinách na televizní obrazovce. Nějaké to své "čertovské" kouzlo jistě má. Ale když napíšu, že ji na stejné motivy natočení "S čerty nejsou žerty" (vznik obou pohádek se překvapivě shodně datuje s rokem 1984) převálcovali, tak je to slabé slovo. 60% (28.06.2014)

Přímo se vnucuje srovnání s Troškovými polistopadovými pohádkami. Jsou nesrovnatelné: jak co do výpravy, tak scénářů i hereckého obsazení. Výprava se do jisté míry ošidit dá; režie a herecké obsazení včetně scénáře naopak nikoliv. Božena Němcová jako pohádkářka nemá obdoby; i to se potvrzuje. ČERTŮV ŠVAGR je pohádka vysloveně sličná a vlídná. (20.01.2022)

Méně známý předchůdce filmu S čerty nejsou žerty. Pohádka ryze česká a ryze studiová. To znamená, jak všichni víme, dost originálně šílené televizní zpracování a vynikající herecké výkony takřka všech zůčastněných. Vůbec tento fenomén našich televizních nedělních pohádek minulého století, trpí zvláštní oroginalitou a jedinečností. Dokážou vždy vzbudit takovou zvláštní atmosféru, ačkoli se ve zpracování s triky nikdo nemazlil. Zajímavé. látka Boženy Němcové byla pojata vcelku dobře a hlavně srozumitelně jak pro děti tak i pro dospělé. Nic více nic méně. (26.02.2010)

Zajímavé, že přímo ve stejný rok vznikly dvě pohádky na motivy této látky od B. Němcové. S čerty nejsou žerty jsou dnes jistě právem mnohem známější a oblíbenější. Ale ani tato komornější a rozpočtově mnohem chudší verze není vůbec marná. Například Jana Březinová v roli komorné alias 'Dorotky' je skvělá! (17.02.2019)