Paris, je t'aime
Paris je t'aime
Paríž, milujem ťa
Paris, I Love You
Paris Je T'Aime
Obsahy(2)
V Paříži, miluji Tě se sešli světoznámí režiséři, mezi něž patří bratři Coenovi, Gus Van Sant, Gurinder Chadha, Wes Craven, Walter Salles, Alexander Payne a Olivier Assayas, aby společně ukázali Paříž způsobem, jaký tu ještě nebyl. Natočen lidmi stejně kosmopolitními jako město samo. Americký turista vidí rasové napětí a paranoidní vize města. Mladá emigrantka pracuje v buržoazním prostředí. Americká hvězdička natáčí film. Muž neví, zda být s manželkou nebo milenkou. Mladík pracuje v tiskárně a touží po jiném muži. Otec se pere se vztahem ke své dceři. Pár se snaží okořenit svůj sexuální život. To je jen pár zážitků, které tvoří PAŘÍŽI, MILUJI TĚ... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (636)
Film se skládá z několika odlišných příběhů, ve kterých hrají jiní herci a taktéž je tvoří jiní režiséři. Tento styl mám ráda! Každý krátký příběh má nějakou pointu, něco vám připomene nebo se nad něčím zamyslíte a NEBO se jím necháte jen tak unášet. Taková odlišnost je něco, co mě drží u obrazovky. Nemám ráda stereotyp, jak v životě, tak ve filmu a proto tohle dílko považuji za excelentní. Doporučuji všem milovníkům dobrého filmu na úrovni. Každý si tam podle mého najde to své... ()
Paříži, miluji tě...a já nevím proč, ale mě Paříž nikdy nedokázala tak nadchnout a okouzlit jako tisíce turistů, mnoho básníků, sochařů, malířů a dalších umělců. Prostě tato francouzská metropole se mi zdá trošku přeceňovaná. Bohužel něco podobného platí částečně i o povídkách, které tvoří tento snímek. Aby si mě tyto příběhy více podmanily, nemohly by být jen pouhými střípky. Většina z nich se jen lehce dotkla mého srdce, ale skončila dřív, než se v něm mohla vůbec usadit, některé jen proletěly kolem. I přesto si však cením originality celého díla a přiznávám, že ve mě zanechalo příjemný pocit melancholie. Příběhy, které mě zasáhly i přes krátkou stopáž: Příběh dvou mladých lidí černé pleti - nejsmutnější a nějkrásnější, příběh matky donucené být s cizím dítětem, aby zajistila obživu tomu svému - asi se vě mně ozvala budoucí máma..., příběh slepého chlapce a dívky-herečky - emocionálně silný příběh s krásným závěrem, hororová povídka - přináší nečekané zpestření, mimové - zanechali největší dávku oné blažené melancholie a vzbudili pocit, že Paříž je snad skutečně vyjímečné město, pár ve středním věku snažící se vykřesat jiskru vášně a lásky ve svém skomírajícím dlouholetém vztahu, příběh osamělé Američanky v Paříži - připravil filmu originální tečku, bez které by Paříž nebyla asi tak k pomilování. Zbytek však pro mě vesměs zapomenutelný... 69%. ()
Musíte uznat, že jsem nejspíše filmový barbar pokud ve mne tento film nevyvolal prudké pohnutí mysli a stav náhlé odvázanosti s touhou vrhnout se do náruče úplně cizímu člověku a plakat až do skonání všech světů. Jediný příběh, pohnuvší mou mírně rozpačitou tváří ze sledování bezpointových pohyblivých obrázků, byl Steve Buscemi sedící v metru s ještě debilnějším výrazem než byl ten můj. ()
Bohužel zklamání. Až na opravdu pár (asi dvě nebo tři) zajímavé příběhy, děsivá nuda. ()
Prvý čisto poviedkový film čo som videl a zanechal vcelku pozitívne dojmy. Chýbalo mi tu síce nejaké bližšie prepojenie medzi príbehmi, ale Paríž sa podarilo spropagovať na výbornú. Jednotlivé dieliky filmovej mozaiky sa zaoberajú rozličnými životnými situáciami s tým, že láska v najrozličnejších podobách (materinská, manželská, milenecká) dominuje. Niektoré poviedky ma oslovili viac (Coeni, Tykwer) iné menej (Doyle, Natali) ale drvivá väčšina bola proste "v pohode". Za srdce ma síce ako celok tento snímok nevzal, ale za zhliadnutie určite stojí. 7-/10 ()
Zvláštní film...nádherné prostředí Paříže, odlišné životy lidí, různé druhy lásky, seznámení, flirtu....typická francouzská hudba...ale pro mě to nemělo "hlavu ani patu" :-/ ()
Tom Tykwer sprintuje do cíle ale nakonec ho předběhne jedna paní co se učí francouzsky... :-) ()
V Paris, je t'aime odehrávají osudy rozmanitých lidí a režiséři se snaží do krátkých příběhů nacpat určité zlomové okamžiky. Některým se to daří lépe, jiným hůře. Vše se odehrává v úžasných kulisách pařížských ulic a náměstí, což jednotlivým kouskům dodává tu správnou dávku atmosféry. (60%) První příběh - Montmartre (Bruno Podalydès) je příběhem jednoho nenadálého setkání. Může to být tak "jednoduché"? Být jen ve správnou chvíli na správném místě. Druhý příběh - Quais de Seine (Gurinder Chadha) je sice jak z červené knihovny, nicméně v závěru mě dost zamrazilo /Chce psát o Fracii, ale o té svojí/. Třetí příběh - Le Marais (Gus van Sant): Mě naprosto uchvátil, i když mi místy monolog připadal směšný. Myšlenka je ale nádherná. Čtvrtý příběh - Tuileries (Joel a Ethan Coen) šel naprosto mimo mě... ale turista /Steve Buscemi/ měl svoje kouzlo. Pátý příběh - Loin du 16éme (Walter Salles a Daniela Thomas) nepřekonal žádný jiný. Smutné, bolestně reálné. Šestý příběh - Porte de Choisy (Christopher Doyle): zde stačí jen jediné... WTF? Sedmý příběh - Bastille (Isabel Coixet) nám ukazuje, že si většinou lidí /i věcí/ začínáme vážit ve chvíli, kdy nám protékají mezi prsty. Osmý příběh - Place des Victoires (Nobuhiro Suwa) s mou oblíbenou Juliette Binoche o potřebě jít dál. Devátý příběh - Tour Eiffel (Sylvain Chomet) byl jiný, poetický, zábavný... výborně! Desátý příběh - Parc Monceau (Alfonso Cuarón) mě nachytal, opravdu jsem čekala starého seladona s mladou milenkou. Jedenáctý příběh - Quartier des Enfants Rouges (Olivier Assayas) opět výborný, naprosto mě pohltil. Dvanáctý příběh - Place des fêtes (Oliver Schmitz) byl samozřejmě taky smutný, dojemný... ale něco mi tam chybělo, aby to "cvaklo". Třináctý příběh - Pigalle (Richard LaGravenese) mě moc neoslovil. Čtrnáctý příběh - Quartier de la Madeleine (Vincenzo Natali): neee až moc to ve mě evokovalo SinCity. Patnáctý příběh - Père-Lachaise (Wes Craven) se mi nelíbil. Krátké nakouknutí na dovolenou páru, který se bude brát, přičemž si žena usmyslí, že si bude hrát na hysterku a celou dobu chtěla vlastně básníka či komika. Šestnáctý příběh - Faubourg Saint-Denis (Tom Tykwer) byl rozhodně dobrý, dobře promyšlený, u kterého si na konci nejspíš oddechnete stejně jako hlavní hrdina. Sedmnáctý příběh - Quartier Latin (Gérard Depardieu a Frédéric Auburtin) mi svým námětem připomínal ten třináctý, nicméně tento se mě dotkl více. Důstojné zakončení vztahu dvou lidí, kteří se snad kdysi milovali, dnes k sobě cítí úctu. Ironické, pěkné. Poslední osmnáctý příběh o američance, která si díky Paříži uvědomí, že vlastně žije... no... záčátek super, později moc patetické /i když nezapírám, že hodně lidí se v ní může poznat/. Sumasumáru... Moje best of jsou třetí, pátý, možná devátý, jedenáctý příběh. Tleskám. ()
Paříž nemiluju, tak asi proto mi většina filmu přišla nudná, některé povídky jsem asi vůbec nepochopila a po té s upíry jsem měla opravdu dost. 2,5*. ()
Pred sledovaním mi bolo jasné, že obsah a tempo poviedok budú kolísať, ale tešil som sa na oných 18 kraťasov. Vypichnem ako mnohí - Tykwerovu skvelú svižne vyrozprávanú vecičku a záverečnú Paynovu komédiu, ktorá bola prostá a proste srandovná a ako jediná pomenovala ci priblížila Paríž aj ináč ako len filmovými zábermi. Zvyšok je obstojný a na jeden ham. Minimálne dve poviedky, ktoré išli akoby mimo, a nielen mňa, haniť nebudem. Sme rôzni a niekoho možno nadchne úplne iná poviedka. ()
Príjemná podívaná s veľmi peknou atmosférou. Trošku ma mrzelo, že keď som sa do príbehu naozaj vžila, tak sa skončil :D. Najzaujímavejšie poviedky: Tour Eiffel, Place des fêtes, Loin du 16éme, Père-Lachaise, Bastille. ()
Velmi příjemná procházka po Paříži odhalující rozličné tváře lásky, které jsou až příliš součástí našich životů. Z kina odcházíte zahlceni množstvím emocí a myšlenek. Každá věc na ulici rozeznívá strunu některého z příběhů. Nutí vás přemýšlet, která ulice je reálnější - jestli ta pařížská nebo pražská... ()
Podle mě není možné hodnotit tento film jako celek, tak to nedělám. Některé sekvence za šest i sedm hvězdiček, některé za mínus dvě. Oblíbenci však nezklamali - Tykwer, Coenovci a Cuarón především. ()
Velmi originální myšlenka spojila spoustu skvělých herců a režiserů v jednom filmu. 18 pětiminutových povídek, ve kterých si zamilujete Paříž. Některé povídky jsou bohužel slabší, ale některé to velmi hravě nahradí. Zamiloval jsem si především povídky od Olivera Schmitze, která ukazuje prchavost okamžiku a Toma Tykwera, který ukazuje sílu lásky. P.S.: Nebylo by špatné takovéto filmy natočit o více městech z Evropy - Praha, Londýn, Madrid... ()
veľmi ťažko hodnotiť jedným číslom všetky príbehy spolu, pretože viaceré sú vynikajúce ale nájdu sa aj nudné.....celý film u mňa rohodne nemá 100 % ale kvôli tej väčšine cítim potrebu dať 5*... zatratil by som určite príbeh s elijahom a olgou...ten bol zlý... ps: tri príbehy sa do filmu nedostali ()
Tyto pribehovky se mi opravdu libily i kdyz ne vsechny stejne, coz je logicke..Myslim si, ze kazdy clovek, ktery to uvidi si najde tu svoji nej a nerekne rovnou o tom ze je je to sracka.. Moc pekna kamera.. ()
Mozaika lidských osudů ve městě lásky..Proti povídkovým filmům opravdu nic nemám, ale tady mi to nějak nesedlo. Některé povídky jsou bravůrní, ale některé zmatené a neříkají vůbec nic. A bohužel těch opravdu dobrých je pomálu. ()
Úchvatná koláž různých filmových přístupů a postupů, velká nálož emocí a nálad a samozřejmě krásná a magická Paříž. Od taškařice bratří Coenů, která jako by svojí tonalitou a bizarností vypadla z jiného povídkového filmu - Čtyři pokoje, přes postmoderně klipovitý přístup Toma Tykvera a la Lola Běží o život, až po srdce drásající kus od Nobuhira Suwy či Daniele Thomas. Škoda jen 1-2 slabších povídek, navíc bez zřejmého vztahu k Paříži. ()
Nemohl jsem se rozhodnout, jestli tři, nebo čtyři, ale pro klid duše 4, protože některé povídky jsou velmi vydařené ()
Související novinky
Zemřel herec Gaspard Ulliel
Přichází smutné zprávy z Francie. Ve věku 37 let zemřel po tragické nehodě na lyžích francouzský herec a držitel dvou cen César, Gaspard Ulliel. O jeho skonu informovala agentura AFP. Talentovaný… (více)
Festival krátkých filmů Praha
Vyznání lásky osmdesátkovým akčňákům jménem Kung Fury, sonda do světa pornohereček, ale i pocta slavnému kameramanovi Jima Jarmusche a Guse van Santa. Takový bude 11. Festival krátkých filmů Praha,… (více)
Neuromancer má lepšího režiséra
„Bible kyberpunku“ z pera Williama Gibsona se už pěkných pár let chystá na plátna kin. Když bylo ohlášeno, že ji bude režírovat Joseph Khan (tvůrce šílenosti Torque – Ohnivá kola) a hlavní roli si… (více)
Clooneyho „bokovka“
George Clooney začne tento pátek v amerických kinech zírat na kozy a to je čas, kdy je potřeba upozornit na jeho osobu novinkou o nějakém dalším projektu. Král hollywoodských sympaťáků právě v těchto… (více)
Jako celek to na mě působilo celkem dobře. Kdyby měli samostatně fungovat i jednotlivé příběhy, ne všechny by u mě uspěli. -------- 1. Monmartre (Bruno Podalydès) - Povídka, která toho moc neříká, ale má své úsměvné momenty. Tuhle bych řadil spíš k těm slabším. 50% --- 2. Quais de Seine (Gurinder Chadha) - Druhý segment z mozaiky sleduje na krátkém příběhu přistěhovalce v Paříži. Rozhodně má hlubší myšlenku než jemu předcházející. 70%. --- 3. Le Marais (Gus van Sant) - Krátký, nic moc neříkající, ale docela dobře koukatelný filmeček diceka dobře kamerově něvazujícící na další část. 60%. --- 4. Tuileries (Joel & Ethan Coen) - Další díl do skládačky odehrávající se v pařížském metru. Jednoduchý. ale provedením povedený nápad. Naví se Stevem Buscemim :)) 75%. --- 5. Loin du 16éme (Walter Salles a Daniela Thomas) - Docela příjemná podívaná s hezkým nápadem. 75% --- 6. Porte de choisy (Christopger Doyle) - Tohle krátké prapodivné dílko jsem vůbec nepochopil. 15% --- 7. Bastille (Isabel Coixet) - Pro mě moc příjjemné dílko. Celou dobu jsem držel úsměv na tváři. I během toho konce (který tam už úplně nemusel být). --- 8. Place des victories (Nobuhiro Suwa) - Další ze silnější článků této skládačky. Docela smutně dýchající příběh o ztrátě blízkého. O uchylování se do jiných světů, o přijetí pravdy... 72% --- 9. Tour Eiffel (Sylvian Chomet) - Pro mě asi nejoriginálnější část. Příběh dvou mimů, svojí němotou mi skoro připomínající Trio z Belville. 90% --- 10. Parc Monceau (Alfonso Cuaron) - Docela hezký kraťas s pro mě nečekaným koncem :) 63% --- 11. Quartier des enfants rouges (Oliver Assayas) - Docela hezky natočená povídka, která docela příjemě utekla. 70%. --- 12. Place des fetes (Oliver Schmitz) - Moc hezký a lidský člověk s nádhernou hudbou a nápadem. Skoro mi i ke konci ukápla slza :) 90% --- 13. Pigalle (Richard LaGravenese) - Nevím no, tahle část mě ani nenadchla, ani neurazila. Příběh staršího páru, který se ještě něčím snaží ozvláštnit svůj život. 60% --- 14. Quartier de la madeleine (Vincenzo Natali) - Tak tahle upírovina mě popravdě vůbec nevzala... 40% --- 15. Pere-Lachaise (Wen Craven) - Líbila se mi hlavně ta část, než došlo na konec. Ta cynická a pesimistická. 70% --- 16. Faubourg saint-denis (Tom Tykwer) - Tak jako poznám na první "pohled" Coeny, poznám i Tykwera. Svižně sestříhaný snímek s mou oblíbenou Natalií Portman od mého oblíbeného režiséra. K tomu dobře zvolený hudební podkres. Smekám. 92% --- 17. Quartier latin (Frederic Auburtin & Gerard Depardieu) - Na mě trochu mdlý příběh, nějak se mi to nepodařilo k vlastní spokojenosti strávit. 50% --- 18. 14th arrondissement (Alexander Payne) - Moc pěkný příběh nazávěr. Průměrná, ne příliš atraktivní, ale věkem mající na onu neatraktivnost nárok, Američanka, která se vypravila d oPaříže. Vypráví svojí nedokonalou francouzštinou to co zrovna prožívá, to jaký život má v americe až se jí začne stýskat po někom, koho by měla vedle sebe. Ke konci si podle mě říká něco ve stylu "k čemu je ten život, když nikoho nemám. nadruhou stranu je na světě pořád tak hezky"... takový ten hořko sladký pocit... Tenhle dojemný příběh mě k závěru moc potěšil. 90% ------- Pokud bych měl shrnout to co jsem tu vyplodil bylo by to čísly 4, 5, 7, 8, 9, 12, 16, 18 ... tyto povídky mě zaujaly, ten zbytek už moc ne... Celkem, za celý film dávám 70% () (méně) (více)