Harry Potter a Fénixův řád

„Nejde o to, čo máte spoločné, ale o to, v čom ste odlišní.“ Ako fanúšik filmových potteroviek sa na každú ďalšiu teším, pretože neznamená len viac trikov a temnej atmosféry, ale predovšetkým toho, čo potterovkám mnohí vyčítajú: seriálovosť. Ak si niekto pozrie Kameň mudrcov a potom až Fénixov rád, ťažko môže čakať, že pochopí vzťahy, zvraty atď. Ale to je údel mnohých pokračovaní a vulgárne poviem, že piaty diel bez znalosti tretieho si pozrie len blbec. Ja sa v Harryho filmovom svete orientujem a jeho seriálovosť mi naopak absolútne vyhovuje. Fénixov rád nie je dokonalý. Je zbytočne dlhý. Miestami je až úsmevné, ako sa scenárista snažil do deja aspoň do dvoch scénok zakomponovať cameo postavy z predchádzajúcich filmov, hoci sa sem nehodila. Na strane druhej, aj to je vec, ktorá mi skôr vyhovuje, než aby ma znechucovala. Vidieť v jednej izbe pokope autority ako Brendan Gleeson, Gary Oldman a David Thewlis, bol pre mňa pohľad na nezaplatenie. Slabý je tentokrát nový prírastok do učiteľského zboru, ktorý sa na Branagha, Thewlisa a Gleesona z minulých ročníkov nechytá. Ale aj tak super potterovka. Gleeson je skvelý aj tu, ale faktom je, že Moodyho hrá de facto prvý raz v podstate až tu (bez spoilerov sa o tom nedá baviť). (20.01.2008)

Riskantní volba se Warnerům náramně vyplatila. David Yates uspěl. Z Pottera vydestiloval víc emocí než kdokoliv jiný. Dramatický potenciál knihy využil v mnoho mistrně zrežírovaných pasáží se žádaným pocitovým i atmosférickým obsahem. Z Pottera, pro mě původně matného jelita, se v druhé polovině konečně stala postava, která mě zajímá. Nepřeceňoval bych projev Daniela Radcliffea (jenž pořád nešahá Shiovi ani po kolena :-) ale je pravda, že v závěru se přehrál z malého Harryho v tahouna. Yatesova režie mě někdy až dojímala - to jak jistě svírá určité sekvence, jak do nich vtírá formální inovace a jak pokaždé dokáže nabít scénu nosným významem a svébytnou náladou. Absolutorium skládám hudbě, naopak velmi nepříjemně místy překvapily triky: Nic proti parádnímu zápasu Brumbál - Voldemort, ale kentauři nebo Dráp byli renderovaní otřesně. Kdybych posuzoval hlavně přínos Yatese, obhajobu Radcliffea a zmíněná pozitiva, bylo by to tak na 95% a nadšení od první do poslední scény. Jenže... Jenže je to Potter, proto musí film srážet zákonitosti celého Rowlingovského vesmíru, potažmo celé série - kvůli nim nedokážu ty filmy mít rád, stejně jako je nedokážu brát vážně. Ta sága má strašně malý dramatický tah. Strávit s Potterem osm let a ještě pořád, uprostřed pátého filmu(!), řešit jestli se Voldemort vrátil nebo ne, to mě prostě rozesmívá. Mimo jiné z toho vyplývá, že předchozí díly vlastně mají prachmizerný význam pro Potterův osud - klidně by se mohlo jet od pětky, přišli bychom jen o fanfrpál. S tím souvisí, že když už nekompromisně adaptovat tak ještě drzeji, bez skřítků, kteří ve filmu nemají pražádný smysl. A naopak, když už mají postavy ve vypjatém závěru odněkud vyskočit a vypomoci Brumbálově armádě, hodilo by se vysvětlit proč, odkud a jak... Ale popojedem: Čím dál tím směšněji vyznívá to, že se všechno děje během jednoho školního roku a že mají žáci o prázdninách pauzu (to si sakra bere Voldemort dovolenou, či co?). Filmaři by neměli dávat prostor těmhle uštěpačným poznámkám, když se jim daří skvěle šponovat atmosféru, měli by přitvrdit v předělávání knih, zahustit děj, smáčnkout v prostoru... protože čekat zas na další školní rok, zas na další klíčovou postavu na pozici učitele obrany proti černé magii, poslíouchat zas ten omezený počet kouzelných formulek... to odrostlejšího diváka myslím nebaví a neustále to devalvuje celou ságu na blbůstku ilustrující knihy. Dvě poznámky na konec: 1) Emma Watson je hrozná herečka, Cho Chang mě fascinuje svou unylostí, Lenku Láskorádovou jsem si naopak zamiloval. A Snapeův charakter je nejen skvěle napsaný, ale i ve filmu výborně uchopený Yatesem i Rickmanem. 2) Zdá se mi to, nebo Potter místy krutě vykrádá king Konga a hlavně Hvězdné války? Úplně jsem viděl ve voldermortově kůži Imperátora, kterak podněcuje Potterovu/Anakinovu/Lukeovu nenávist a vábí jej na temnou stranu Síly. 75% (20.07.2007)

Oproti čtyřce velký krok kupředu. oproti trojce ne tak dobré. Děj je poněkud zhuštěný, ale řekl bych, že se jedná o druhou nejlepší adaptaci Pottera. Konečně se to trochu oprošťuje od knihy, čímž se zvyšuje stravitelnost. Tenhle díl je jako takový krůček k lepším zítřkům. Šestka by s Davidem Yatesem a namakaným scénářem mohla být něco. I když ani tento díl se nedostal ze sevření knižní série, je to přeci jen už o něčem jiném. (09.09.2008)

Kdybych měl vybrat jeden film, kterému jsem letos nevěřil ani nos mezi očima, ukázkově by vyhrálo páté čarodějné dobrodružství s neznámých "televizákem" za kamerou. O to příjemnějším překvapením tak je, že onen "televizák" dokázal natočit něco takhle silného a působivého. Yates jde na věc od lesa. Totálně kašle na všechny kouzelnické veletoče a snaží se o osobitý - nebojím se to říct - restart samotné série, kde se hledáček kamery soustředí na jednu kartu. Co kartu, trumf. A tím je Harry Potter. Yates jako jeden z mála (Cuarón to věděl už dávno) režisérů v sérii pochopil, že udělat z příběhů zjizveného čáryfuka kvalitní podívanou neznamená zkopírovat či vysekat jednotlivé části knihy a nesouvisle je naflákat za sebe. Yates vyzobl pouze ústřední linii, kterou si notně upravuje k obrazu svému (velice chytré pomrkávání a otevírání dvířek pro další díl(y)) a vše orientuje na svého hrdinu. Po Bradavicích se tak po tříletém čekání opět prohánějí emoce a jejich zdrojem je konečně obrýlený Daniel Radcliffe. Nevím, zda za to můžou hodiny herectví nebo sexuální řádění s bílým hřebcem na divadelních prknech, ale pravdou je, že Radcliffovi absolutně žeru každou jizvu, škrábnutí nebo oděrku, co se mu objeví na tváři. Ne díky maskérům, ale proto že tenhle klučina poprvé v životě plnohodnotně hraje tak, že i starší matadoři mají problém, aby se přes ně nepřehnal. Tak proč to není vrchol? Zkrátka proto že se Yates podobně jako Singer v prvních X-Menech teprve rozkoukává v akčních scénách. Mají sice drive a působivost (takové létání kamerou a efektní záběry bych vážně nečekal), ale jsou příliš krátké na to, aby plnohodnotně vyzněly (další úmrtí v sérii je spíše zklamáním). Stejně jako stále nedostatečný rozpočet, který nadále nestíhá pokrýt autorské představy. Pátý Potter je fajn, ale zároveň je jasné, že taková změna stylu nebude každému po chuti. Někdo Yatese zavrhne, ale já ho budu dál velebit. Hezké, Davide, moc hezké. P.S. Hooper složil jeden z nejlepších soundtracků série. (13.07.2007)

Omlouvám se Davidu Yatesovi za to, že jsem o něm pochyboval. Už úvod s Mozkomory se nese psychologickém a temném tónu a nesleví v něm po celý zbytek filmu. Radcliffe herecky vyrostl a i když má hloupý účes a kulaté brýle má charizma. Vlastně celé hlavní trio je lepší a přirozenější. Emma Watson roste do krásy (její plakát se mi z ničeho nic nedávno objevil ve skříni a nemějte mě za prasáckého zvrhlíka, vlepila ho tam sestra :-) a Rupert Grint je za hláškaře. Co mě ale nejvíce a mile překvapilo byla celistvost ve vyprávění a celková plynulost děje, která se ve čtvrtém díle ztratila. Spousta věcí byla vyškrtána, ale hle nevadí to (tedy až na jednu mou oblíbenou scénu, kde hlavní roli hrají oživlé mozky a chechtající se Ron). Triky jsou pořád na slušné úrovni i když místy to trochu zaskřípe a akce je vynikající. Celá závěrečná bitva na Ministerstvu kouzel bere dech a já začínám doufat, že Yates se stejnou vervou pustí i do šestky. Jen nechte Harrymu zase narůst vlasy :-). (06.08.2007)