Lincoln

Primálo Kaminskeho exteriérových kameramanských lahôdok (presnejšie dve: Gordon-Levitt sleduje zasypávanie častí tiel, a posed dvojice na verande domu). Primálo emocionálnych scén v ktorých by sa predviedol John Williams. Primálo vzťahových liniek, ktoré by zdvihli záujem o postavy a ich osudy. Primálo čohokoľvek, čo by zaujalo diváka, ktorého nezaujíma daná historická udalosť. Elegantne sfilmovaná a kvalitne zahraná interiérová dejepisná nuda. Daniel Day-Lewis samozrejme výborný. (22.01.2013)

Ako blesk z čistého neba natočil master a velikán filmu Steven Spielberg jeden zo svojich najlepších filmov v dobe, keď to už od neho nikto nečakal. Dá sa v tom nájsť určitá symbolika, že sme mohli vidieť už dve verzie a dva pohľady na život veľkého muža dvoch veľkých režisérov v čiernobielej podobe, zatiaľ čo Spielbergov uhol nie je čiernobiely ani trochu, a má to svoje opodstatnenie. Tak ako sa v prvých scénach ocitá divák a brodí v blate, pote a krvi národa zmietaného (znížim sa k použitiu klišé) bratovražednou vojnou, zostáva v nej po celý čas, aj keď sa dej prenáša za zavreté dvere honosných salónov, kuloárov a Oválnej pracovne. Spielberg predstavuje citlivý portrét muža, vodcu, ktorý je populárny medzi ľudom a nenávidený medzi politikmi, ktorý dokáže národ viesť, ktorý je spravodlivý a robí vždy to, čo je podľa neho najsprávnejšie - tým však idealizácia "hrdinu národa" končí a začínajú sa pochyby. Ako človek vedomý si svojej zodpovednosti sa dokáže postaviť čelom tomu, čo sa pokladá za zákon, a zmiesť ho zo stola často pomocou pochybných metód, ktoré naštrbujú dôveru v jeho nepoškvrnenosť. Dostáva tým zabrať nielen jeho postava, stvárnená prirodzeným a ľudským herectvom Daniel Day-Lewisa, ale hlavne divák, ktorý sám stojí pred voľbou, čo považuje za legálne, a čo za nutné, keďže tieto dva pojmy sú často v opozícii. Problémom môže byť pre niekoho skôr záber filmu, teda posledné mesiace Lincolnovej vlády, kedy bol, metaforicky povedané, navonok pevnou skalou, o ktorú sa rozbíjajú vysoké vlny a zvnútra malou bárkou na rozbúrenom mori, ktorej neustále hrozí prevrhnutie. Pod tlakom si zachováva chladnú hlavu a je využitý aj ako jeden z prvkov spielbergovského nadhľadu, alebo lepšie povedané striedmeho humoru, najmä pri rozprávaní historiek a niektorých odľahčujúcich scénach. I tak je to film ťažký, ktorý rozhodne nie je pre každého a divák by si mal dva razy premyslieť, či sa do toho chce skutočne pustiť. Odmenou pozornému a trpezlivému bude úžasné spracovanie záverečnej kapitoly osudu jedného z najslávnejších amerických prezidentov, umocnený famóznym hereckým koncertom Daniel Day-Lewisa a Tommy Lee Jonesa so skvelou hudbou a výpravou, na ktorý sa len tak nezabúda. Byť toto posledný Spielbergov film, bol by to úžasný filmársky epitaf a odkaz budúcim generáciám. 95% (17.03.2014)

Velká slova, vzletné proslovy a svým způsobem jen jeden velký Lincolnův bonmot. Spielberg tuhle část americké historie tak dlouho adoroval, až vznikl pouhopouhý průlet učebnicí dějepisu. Krátké rodinné pasáže vypoví o hlavní postavě drobné střípky a jde se čistě po dodatku, míru a politickém vyjednávání. Bez emocí, bez zápalu. Jen s dokonale vysoustruženou výpravou a nulovou přidanou hodnotou. A že Daniel Day-Lewis nebude Abrahama hrát, ale beze zbytku jím bude, jsme přece všichni věděli snad už před první klapkou. Těžké zklamání je teď o to větší, že Steven očividně natočil (další) svůj vysněný opus magnum a mě potěšil jen občasnou Jonesovou uvolněností a podle očekávání i scénou samotného hlasování. Lehce problematický Válečný kůň vypadá v novém světle jako dokonalá dobovka. (05.01.2013)

Zklamání .... To jsem popravdě od Spielberga v jeho "formě" z posledních let nakonec i čekal. Že se ale budu TAKHLE nudit, to mě fakt zaskočilo ... Spielberg je řemeslně pořád na výši, ale to je dnes velká spousta režisérů. Pokud ovšem chybí invence, pak se žádný nezapomenutelný kousek natočit nedá ... O Lincolnově osobnosti se na netu dovíte za pět minut daleko víc než v tomhle filmu. A to, že se zákony prosazují na základě podplacených přeběhlíků vidíme u nás každou chvilku ... Co se týká nominací na Oscara, tak víc než herecký výkon Day-Lewise, mě zaujalo jeho namaskování. Výraznějších hereckých výkonů bylo v loňských filmech hned několik. (18.02.2013)

Mohla bych remcat, že tentokrát zabloudil ve svém vlastním muzeu režisér, ale proč bych to dělala, když jsem tam dvě a půl hodiny spokojeně bloudila s ním? Stevova donášková služba nám tentokrát místo velkolepého historického opusu dodala pod nos vcelku komorní politické drama s Třináctým dodatkem coby hlavním hrdinou, jehož skromným pomocníkem je šestnáctý prezident, a já si nestěžuju. Protože jsem coby bonus dostala důkaz, že i když to u mnoha současných filmů není vidět, tak se ten chlap za kamerou pořád počítá mezi umělce. Protože jsem viděla, že tak jako i dřív se kurvám říkalo celebrity, tak i korupčníci byli vždycky lobbisty, účel se chlístal na prostředky coby svěcená voda a moc se nehledělo na to, co se přihodí do toho kotle zvaného politika, protože jak každý chemik ví, někdy i z jedovatých prvků vznikne prospěšná sloučenina. Protože - jako by to pro nás, zamilované do té prchavé iluze zvané film, bylo nějaké překvapení - Daniel Lincolna nehraje, on jím je v každé vrásce svého jemně sarkastického úsměvu, v každém centimetru svých nahrbených zad, v každém mžiku svého zadumaného pohledu. V některých filmech by touhle nenápadnou grácií zastínil všechny spoluhráče a byl by tak věží tyčící se do oblak, nicméně stojící v pustině, ale jako černý kůň tohohle dostihu se projevil Tommy Lee Jones a komplexní Sally Field, která jako by vystoupila z rámu portrétu Mary Todd Lincolnové. Ale pro toho plešouna si za Williamsových tónů půjdeš ty, Danny Boy, takže mi odpusť ten potlesk už předem... (25.01.2013)