Control

Joy Divison mám rád, stejně tak hudební filmy, proto jsem se těšil na nadprůměrný divácký zážitek. Těšil, ale nedočkal se. Tak předně: Antun Corbijn je tvůrce videoklipů a s regulérním filmem neměl až doposud zkušenosti. A je to poznat, protože režisér nezvládá mnoho věcí, od tempa vyprávění počínaje, po neschopnost vykreslit charaktery konče. Hudební atmosféra Británie přelomu 80. let určitě vybízela k větší drsnost a syrovosti, stejně tak použití černobílého materiálu bylo vyloženě nešťastné, punk si přece žádá barvy! Co se představitele Iana Curtise týče, tak ten se s rolí popral statečně, sice si dovedu představit, že pár herců by to zvládlo ještě lépe, ale i tak klobouk dolů. Abych jenom nekritizoval: Po hudební stránce je film výborný (co jiného od Joy Division čekat, že), nejlepšími scénami filmu jsou ty z koncertu, kde funguje i mnou kritizovaná černobílá kamera a výkon Sama Rileyho zde dosahuje maximální přesvědčivosti. Celkově je ale Control sterilní biografie, která využívá hudbu Joy Division a zápisky Iana Curtise pouze k tomu, aby nám téměř bez invence převyprávěla to, co stejně každý fanoušek skupiny zná. Antone, příště se drž raději videoklipů, tam patříš k nejlepším. 6/10 (06.08.2009)

Když se na konci filmu vrací Ianova manželka domů, otevírá dveře a kamera zůstává venku před domem, divák už dávno ví, co se bude dít. Říkal jsem si: "Nekřič! Hlavně nekřič! To by přeci byla tak ohraná scéna, kterou jsme už viděli tolikrát...". Deborah vešla a zakřičela. A ne jednou - hned třikrát. A já najednou zapoměl na své předešlé myšlenky, zůstal jsem s otevřenou pusou dokořán zírat na plátno a bez ostychu jsem se rozbrečel. To je síla Control - působí opravdově. Vynikající herecké výkony, černobílá stylizace, klidná kamera... S Joy Division jsem měl tu čest se setkat jen na soudtracku k filmu Donnie Darko - jejich hudba mě nezaujala a ani mě zřejmě nikdy výrazněji nezaujme. Ale nyní, když ji Anton Corbijn daroval tuhle vinikající a výjmečnou tvář, dokážu ji alespoň trochu pochopit a uslyšet co k lidem vlastně promlouvá. (18.08.2008)

Hudba Joe Division mě míjela, ale na film mého oblíbeného fotografa, který fotí hlavně černobíle známé kapely jako U2 či Depeche Mode, jsem si nemohl nechat ujít. A zklamaný jsem nebyl...Sam Riley bravurně zahrál frontmana kapely Iana Curtise bravurně. Zajímavý pohled do duše mladíka, který se dostal na vrchol popularity a vlastně to ani nechtěl....Manželka, dcerka, milenka, prášky, nemoc, smutek a radost..to všecko a mnohem víc. Doporučuju! (31.10.2008)

A blindness that touches perfection, but hurts just like anything else... Film stojí na dokonale přesvědčivém výkonu hlavního hrdiny, který Curtise zahrál opravdu skvěle, na neopakovatelné atmosféře zakouřených klubů a odřených sedaček konce 70. let, na rozervané duši jednoho umělce, jemuž byl dán život, který nebyl schopen přijmout, na těch geniálních písničkách, které tahle legenda vytvořila, a samozřejmě taky na velké, bolestivě oddané lásce Debbie Curtisové k jejímu manželovi. Jediná výtka k celému filmu je délka. Pár prostřihů by mu rozhodně neublížilo. (20.03.2008)

Hudbu Joy Division jsem neznala a Iana Curtise taky ne. Nemůžu říct, že by mě nadchla, možná by to chtělo víc si ji naposlouchat. Film není špatný, Ian určitě byl zajímavá osobnost /možná trochu pozér/ a měl poměrně zoufalý životní los, mít epilepsii a být frontmanem rockové skupiny, to nemá moc budoucnost. Sám si to taky zkomplikoval svou svatbou v 18 letech s dívkou, která se k němu málo hodila, ale to se v té době hlavně stávalo často. Možná ani ne tak v Anglii jako v Československu. Proto mnoho tehdejších chlapců zná to vystřízlivění, když dívka, kterou tak milovali zevšední a objeví se jiná, nová, zajímavá a možná je to změna a možná je to láska. Líbily se mi scény ze zprostředkovatelny práce, ve kterých bylo vidět, že Ian je doopravdy hodný a citlivý. Sam Riley zahrál moc dobře, ale opravdu jsem se chvílemi nudila a chtělo to ještě něco víc, abych mohla být nadšená. (12.07.2009)

O Joy Division jsem věděl jen to, že nějaká taková kapela existovala, nic víc, nikdy jsem neslyšel jediný tón, jediné slovo písně. Takže nemohu soudit, nakolik je film trefný z hlediska historie kapely, ovšem film jako takový a herecké výkony mě docela dostaly. Klobouk dolů před režisérem, který dokázal vybrat herce, pasující svojí fyziognomií a ještě k tomu uměli skvěle hrát. Moc povedený film. (29.04.2010)

Man City blue ? Man City Blue! Tak to jsou jasný **** (28.10.2009)

Životopisné snímky bývají nuda, ty hudební někdy ještě větší. Control ale z téhle přehršle vyčnívá jako maják z moře: tady nejde o pitvu a psychologický rozbor, ale hlavně o atmosféru a pocity. Jednotlivé scény jsou nabité emocemi, které herci zvládají perfektně. A proboha, kde našli Sama Rileyho? Ten kluk je poklad - Iana Curtise nemohl nikdo zahrát líp! Joy Division jsem měla ráda už dřív, ale teď je mám ještě radši a Curtisův zpěv vnímám o dost jinak. Smutný konec za doprovodu Atmosphere mě totálně složil. Jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděla. Nádhera! (24.01.2010)

Hudobné filmy nepatria zrovna do môjho veľmi obľúbeného žánru a nevyhľadávam ich nejak špeciálne, ale film Control je jeden z mnoha filmov tohto žánru, ktorý mi bol po chuti. Celkovo bol zaujímavý, i úvod, i stred a zároveň aj záver, ktorý bol síce ukončený tragédiou nádejného hudobníka, ale to je nekontrolovateľný život... Mladý hudobník Ian Curtis, nádejný spevák a po čase aj člen skupiny Joy Division, ktorý sa v mladom veku vydal za ženu, ktorú považoval za najlepšie a najkrajšie, čo ho mohlo za svoj celý život stretnúť. No ale ako zvykom býva, čas sa vie s každým pekne pohrať. Aj s Ianom, ktorý síce bol šťastný so svojou ženou, ale predsa mu vo vzťahu niečo chýbalo. Po určitom čase nájde Ian svoje úplne šťastie. Po koncertoch a rôznych vystúpeniach sa každý účinkujúci stretáva s novými ľuďmi, a samozrejme, že sa z nich môžu stať aj ich bokovky. Aj Ian si našiel jednu, do ktorej sa po čase viacej zahľadel a napokon aj nečakane zamiloval. Annika, bokovka Iana, je pekná, šarmantná novinárka, ktorá sa bojí, že sa do Iana zamiluje. Bojí sa citov, ktoré môžu spôsobiť nečakané problémy. Ian si uvedomuje straty po prípadnom pokračovaní vzťahu s Annikou, ale jeho duševne rozpoloženie mu to akosi nedovolí. Nedovolí vybrať si. Annika alebo Debbie. Nekontrolovateľnú chorobu, ktorá ho v znútra ničí, zdá sa nepremôže. Zažíva záchvaty, ktoré ho prinútia robiť nečakané závery. Jeden osudový, ktorý ho pripravil o svoj vlastný život. Nekontrolovateľný život vie byť jedným z veľkých dôvodov na spáchanie samovraždy. Človek nevládze a nestíha všetko podvedomo strebať a vyvodiť si správne následky, ktoré jeho život nasmerujú na správnu cestu. Nevie si vybrať z jasného výberu. Veľa ľudí si vyberie, i keď nechcene nesprávnu cestu, ktorá ho nakoniec úplne zničí. Aj Ian, veľký talentovaný hudobník si vybral túto cestu, i keď sa snažil ako len mohol z nej zísť nešlo to. Film Control je veľkým pozitívnym prínosom do filmovej zbierky o vnútornom rozpoložení človeka. Ukazuje nám, ako si vie človek vlastný život naruby prevrátiť. Film Control sa mi veľmi páčil, lebo obsahoval veľa krásnych myšlienok a momentov, ktoré ho obohacovali, bol pomalým a precíznym tempom vyrozprávaný a tragickým záverom ukončený. Po režijnej stránke veľmi obstojne, hudba (síce nepočúvam takýto druh hudby) nečakane dobrá, scenár a herecké obsadenie výborne. Čiernobiely obraz skvelý a kamera tak tiež. Hodnotím veľmi chválitebné, takže za 4*... 80% (21.11.2012)

ocenenia : MFF Cannes 2007 - Zlatá Kamera (najlepší filmový debut)-zvláštne uznanie poroty (04.09.2014)

Control! To je film, na který jsem jako posluchač Joy Division nemálo těšil. Control! To je film, který mi ukázal, jaký asi Ian Curtis doopravdy byl. A do třetice Control! To je film, který si vydobije místo na slunci i u těch, kterým tato hudba vůbec nic neříká. Je zde hodně cítit to, že se režisér dříve orientoval hlavně na videoklipy a celá problematika hudby je mu velice blízká. Protože stejně jako například u I´m not There, se jedná o propracovaný kultruní zážitek, který spojuje dvě vlivné média do sebe. A to sice muziku a film. Mé celkové hodnocení trochu sráží fakt, že Control je orientovaný jenom na osobu Iana a jeho problémy. Neříkám, že to je špatně, ale Ian nebyl Jim Morrison, o kterém by se dalo napsat sto knih a stejně by bylo o čem se hádat. Ian si svoje prokletí jménem sláva sice vykopal podobnou cestou, ale vzal to skromněji a více do hloubky. Tím chci naznačit, že jeho životní příběh tak trochu nudí... promiň Iane. (20.10.2008)

Krásný film s krásnou hudbou. Nedokážu si představit, jak by mohl být příběh Ianova života vyprávěn lépe, zvlášť s tak sympatickou Annik :) (14.12.2008)

Nekonečné tápání v temném bludišti, nevydařené pokusy o odražení ze dna, které nikdy nebyly dostatečně velké, aby ho dostaly za hranice totální osamělosti. Zapletený v cárech nejhustší mlhy, které mu znemožní normálně fungovat. Naprostá izolace. Film poukázal na co měl poukázat, opravdu dobrým způsobem, avšak plynutí bylo někdy ubíjející, dlouhé, což zapříčinilo neúplné pohlcení do filmu, přestože jim to hrálo pěkně. (Slabší 4*) (25.03.2009)

Konečně hudební film ,asi tak od Hard Core Loga nebo Nostop Párty,o něčem.Hurá.,- No a když si Curtis vzal až moc k srdci to Morrisonovo,že věřit někomu, kdo se dožil sedmadvaceti a víc ,by se nemělo,si zbývající kluci založili New Order(a konečně se něco vydělalo),zatímco budoucí nastupující rozervaní rozumbradové,tzv. novovlňáci, začuchali že tudy by cesta mohla vésti.A co by na to Ian? Asi by se ztrhaným pohledem prohodil něco vo zkurvenejch zkurvysynech a zkurvydcerách. Amen.--(není to poprvý,kdy dobrý film probudí zájem i u dosud nedotčených,v tomto případě hudbou Joy Division ,-teď už jsme na poslech této skupiny,nejlépe za pošmourných zimních večerů,v mé domácnosti dva,-ale nebylo tomu vždycky tak...) (05.01.2010)

Film jako jedna veliká deprese. Film jako jeden veliký život, jednoho muže, který necítil radost. Hudba? Láska? Přátelství? Hledat stále v tomto obnoši pointu je zcela vyčerpávající. Žít a umřít ... pro něco? ... Kapela Joy Divison je opravdu takový ten syrový brak, který si musíte vychutnat až do posledního slova v textu. Corbijn nám umožnil si ho vychutnat plně v černo-bílých barvách ve skvělém biografickým snímku, který možná kapelu po jejím zahynutí proslaví o několikset stupňů více. (06.03.2011)

Smutná a zlomená postava Iana Curtise marně hledající alespoň záblesk barevné naděje v depresivním a bolavém černobílem světě. (23.11.2008)

Niektoré príbehy píše život. Ale nie vždy sa podarí dať život jednotlivca do filmu. V tomto prípade pocity jednotlivca vo filme nie sú a to je škoda. (18.11.2011)

Jo, jo, viem, co bol Joy Division, viem o tom, ze jestvoval Jan Curtis a viem aj o tom, ze jestvuje tento film. Tym sa ale konci vypocet dobrych stranok filmu, tie spatne by sa do komentu asi nevosli. 5 % (24.10.2015)

V unsworthovej Morality Play som sa prave docital, ze spravny herec nema ukazovat (postavu, ktoru hra) ale zatajovat (zatajovat, ze jelen herec, ktory hra urcitu postavu).Nebyt sosoviek, vyzera herecky protajsok Curtisa celkom ako Leonardo Di Caprio. Herectvo utrpne dojemne, oscrovske, prehanane, ukazujuce, nie zatajujuce. tak asi ako to robi aj Leonardo. Nastudoval si Curtisa skutocne dobre, len to prilis prehana s hranim. Skoda, kedze film je z velkej casti zalozeny prave na hercovi v hlavnej ulohe. Scenar nioc moc, strucne, nie uplne jasne, posledne Curtisove roky, zaujimave je sledovat pararely (dochovane historky o kapele) ako ich zachytil tento film a ako 24 hour party people. Historia, to su fakty a kopa dedukcii. To tento film nepochopil, snazi sa vyzerat velmi skutocne faktograficky a straca tak na skutocnom zivote. Co je skoda, pretoze som velky fanusik Joy Division a ak som kedy chcel poriadny zivotopisny film, tak to mal byt prave film o i. curtisovi. (22.11.2007)

rozpočet: 4,500,000 (22.02.2008)