Control
Control
Control
Režie:
Anton CorbijnScénář:
Matt GreenhalghKamera:
Martin RuheHrají:
Sam Riley, Samantha Morton, Alexandra Maria Lara, Joe Anderson, James Anthony Pearson, Harry Treadaway, Craig Parkinson, Toby Kebbell, Matthew McNulty (více)Obsahy(1)
Anton Corbijn, který se vypracoval na tvorbě hudebních videoklipů předních světových kapel, se pustil do biografického dramatu o svém oblíbenci Ianu Curtisovi, legendárním frontmanovi post-punkových Joy Division. Snímek s bohatou hudební složkou podle knižní předlohy Curtisovy manželky zaujme i diváky, kteří se s Joy Division doposud nesetkali. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (361)
Joy Division byli moje srdeční záležitost dlouho před tím, než vznikl tenhle film. Proto jsem se dlouho bála na něj jít, aby mi nezkazil obraz, vystavěný pouze na hudbě a na pár faktech. Nebylo proč se bát. Sice mě trochu zklamalo, že se film orientuje hlavně na zpěváka a jeho osobní život, a že se jedná spíš o poetickou piedestalizaci než o cokoli jiného, ale budiž. Anton Corbijn staví svou poctu zpěvákovi zvolna a civilně, v některých momentech nezapře svoje povolání fotografa a vytváří překrásné a působivé obrazy. Je sice pravděpodobné, že skutečnost se od Corbijnova pohledu dost lišila, ale když přihlédnu i k jeho odvaze poslat takovýhle film do světa, aniž by se zajímal, jestli se mu náklady vrátí... ()
Corbijn je dobrý a poctivý. Sam Riley se podobá Ianu Curtisovi. No a co??? Mám moc ráda Joy Division. Ty skutečné, nikoliv pimprlové (btw: ani černo-bílý obraz přece nemůže být automatickou zárukou, že procítíte opravdové, syrové emoce). Škoda vynaloženého času (tvůrců i zkušenějších diváků a hlavně posluchačů). Jdu si pustit Dead Souls. Antone, vrať se k čistokrevnému dokumentu, prosím. Na druhou stranu: Možná, že Control není určeno auditoriu Joy Division (tohle totiž není Unknown a o Pleasures by se dalo sáhodlouze diskutovat), snad jde o takové osvětové představení. Ať si tedy každý odnese, co chce... But we are looking for something else... ()
Díky tomuhle filmu jsme poznala skvělou kapelu. ()
Mentální a emocionální rozklad Iana Curtise v černobílém provedení, s atmosférou kouře a inkoustu rozpíjejícího se ve vodě. Těžko říct, jestli lže text na dévédéčku nebo to byla realita, ale fakticky Control nevyznívá jako úpadek energií nabitého, mladého těla ke ztrátě kontroly a životaschopnosti. Znázorňuje prohlubující se depresi introvertního snílka, pro nějž byla hudba "jenom" hudbou a smysl svého života asi nikdy nestačil objevit. Každopádně se to takhle povedlo a Sam Riley má za svůj výkon můj respekt. ()
Jsem spokojený s tím, že si režisér vybral jako ústřední linii příběhu vnitřní svět Iana Curtisa a vývoj kariéry Joy Division byl trochu potlačen. I když, ona vlastně své největší slávy dosáhla až po zpěvákově úmrtí. Srovná-li si člověk živá vystoupení kapely ve filmu s autentickými, je jasné, že se filmařskému týmu podařilo vytvořit téměř dokonalou kopii. Jediné, co mi na filmu vadilo, bylo to, že ve skutečnosti Ian Curtis nebyl takový hezounek a na první pohled byl tak trochu "vyšinutý" (jakkoliv to slovo zní hloupě). Hudba je geniální, stejně tak jako texty, to je nezpochybnitelné! ()
Film který není o Joy Division a v určitém směru dokonce ani o Ianu Curtisovi. Film na jehož konci jsem došel ke katarzi. ()
Klasické schéma o vzestupu (a pádu) a problémech s ním spojených. Rozhodně se ale nejedná o průměrný snímek. Jelikož se režisér rozhodl pro černobílou barvu, je pro film nezbytností navození pěkně ponuré, temné atmosféry, která by se hodila pro neveselý život Ianův život stejně tak jako pro depresivní hudbu Joy Division. A to se myslím povedlo. Zmar, smutek, zmatek, rozvrácenost.....Je nutno také ocenit Sama Rileyho, jehož non stop nepřítomný, deprimovaný výraz skvěle ladil k atmosféře filmu. Taktéž mě zaujala hezoučká (aspoň v tomto filmu) Alexandra Maria Lara. A navíc je mi hudba Joy Division velmi sympatická. ()
Joy Division poslouchám už nějakej pátek, ale k tomuhle snímku jsem se dostal až teď. Iane, ty vole, moh jsi se stát hvězdou světovýho formátu i bez toho, že tě našli oběšenýho na šňůře! 23 let, všechno před sebou (teda svatba a dítě byla chyba). Vztahy prostě všechno ničej. Sám to vim a jsem teď v depkoidním období jako Ian. Akorát epilepsii nemam a na sebevraždu nemyslim. Zatim. Každopádně dobrej film o smutnym a brzkym konci jednoho člověka, co moh dokázat mnohem víc. ()
Control je biografický film o britskej post-punkovej kapele Joy Division ale predovšetkým o jej excentrickom spevákovi Ianovi Curtisovi. Skorej než na kapelu samotnú sa film zameriava na Iana a jeho osobné nočné mory: ako sa odcudzoval rodine, ako nedokázal vyriešiť vzťah s Belgičankou Annik, o depresiách, alkohole ale hlavne o jeho boji s epilepsiou, ktorý nakoniec vzdal a spáchal sebevraždu. Songy tu hrajú sami herci a musím povedať že ich zvládli na jedničku a Sam Riley zahral Iana natoľko presvedčivo, že pri koncertných scénách vám behá mráz po chrbte. Rovnako presvedčivý výkon podala aj Samantha Morton. Režisér snímku Anton Corbijn nie je až tak neznáma postava, natočil totiž drvivú väčšinu klipov skupiny Depeche Mode, takže ponurá atmosféra a čierno-biely obraz nie sú náhodné. K celkovému vyzneniu filmu stačí už len dodať, že záverečná scéna pôsobí na divákove emócie ako parný valec. ()
Asi jsem se zamiloval do té čisté depresivní postpunkové poezie. Frontman legendárních Joy Division v celé své temné nedokonalosti a s duší obnaženou až na dřeň samotného pekla. ()
Joy Division poslouchám už delší dobu a proto nemohu dát plný počet. Film nedokázal vystihnout atmosféru Curtisova života, která je právě dokonale obsáhla v jeho hudbě. I tak se ale jedná o nadprůměrný životopis, který zachraňuje (skvělý) konec. ()
No tak na tenhle film jsem šla do kina až po přečteném rozhovoru s Corbijnem v Reflexu. I kdyby se mi film nelíbil, musela bych obdivovat jeho entuziasmus a obětování. Kolik chlapů po padesátce by se vzdalo svého pohodového, zajištěného života a jali se vrazit veškeré úspory do vzniku snímku, kterým chtěli vzdát hold své můze? A to není všechno, on ještě prodal barák a zadlužil se u kamarádů - tomu se tedy říká vize. Ale ono mu to naštěstí vyšlo, protože snímek je to výborný. Přesně vystihující náladu doby a přibližující legendárního zpěváka prostřednictvím skvěle!! zvoleného hlavního představitele způsobem, který mě opravdu dostal. Doteď by to bylo za plný počet, ale jednu hvězdu musím ubrat za trochu zmatené časové posuny, ve kterých se neznalý divák trochu ztrácí. ()
Anton Corbijn je u mě zapsán jako režisér nejlepších klipů a koncertů mé nej skupiny DM (poslouchám od základní školy !! parafrázuji a ptám se Vás pánové a dámy : kdo z Vás to může říci ?). Už jen proto bych nemohl jeho celovečerní filmový debut jen tak minout. Joy Division neznám dokonale, ale stačí se podívat na YT a srovnat skutečného Curtise s filmovým - dokonalé. Ono vůbec herecké obasazení se nesmírně povedlo. Černobílá barva je Corbijnovým trademarkem. Fotograf dokonalý, filmař nadprůměrný. Věřím, že další film bude ještě lepší. Až někdo natočí film o DM vím, komu bych ho po Control(u) svěřil bez jediného zaváhání. ()
Hudbu Joy Division mám docela rád a líbí se mi i fotografie od Antona Corbijna, ale na film to očividně nestačí. Hezká (hodně obrazová) černobílá kamera vás nepobavím na dvě hodniny a statické provedení koncertů taky není žádné rito (pár okoukaných hrátek se světy, ještě nedělá strhující koncert). Navíc příběh Iana je sice smutný, ale nijak výjimečný. Hlavní problém filmu je ve stopáži, děje v něm rozhodně na dvě hodiny není a sebedelší nudný záběr z něj umění neudělá. Pořád jsem tak nějak čekal, kdy se režisér vymaní z poměrně povedené špíny, nudnosti a otravnosti Manchesteru a přejde do tepu doby, kdy se mění žánr populární hudby, kdy to žije na koncertech, dostavuje se euforie, ale nic. Dramatický oblouk je vyčpělý a žádná pointa se nedostaví. Portrét frontmana Joy Division očima dobrého fotografa, pokud nejste vysloveně fanoušky kapely, nenajdete nic zajímavého a protrpíte přepálenou stopáž... 30% ()
Nulové charisma Sama Rileyho bohužel táhne tento snímek ke dnu. Jen smutné oči opravdu nestačí... ()
Velmi dobře natočený životopisný film... ale jinak mě nějak neoslovil. ()
smutne krásne a krásne smutné ()
O kapele Joy Division som vedel len niečo okrajovo, ale vdaka tomuto filmu moj zaujem narastol. Vynikajuca hudba, vynikajuci vykon Iana ako aj Debie...silne 4* a velka vdaka nahode a STV2, ze som na tento snimok natrafil. ()
8,0/10 Jeden z mála autobiografických filmov, kedy je slávna osobnosť zobrazovaná ako vcelku normálny človek (čo si sem-tam chodí s kamošmi odohrať nejaký koncert), a nesnaží sa priživovať na kulte osobnosti (o ktorý ostatne nestál ani samotný spevák). Za to má u mňa Corbijn veľké plus. Film by inak obstál aj ako solídna sociálna dráma, pokiaľ by sa netýkal I. Curtisa. ()