Control
Control
Control
Režie:
Anton CorbijnScénář:
Matt GreenhalghKamera:
Martin RuheHrají:
Sam Riley, Samantha Morton, Alexandra Maria Lara, Joe Anderson, James Anthony Pearson, Harry Treadaway, Craig Parkinson, Toby Kebbell, Matthew McNulty (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Anton Corbijn, který se vypracoval na tvorbě hudebních videoklipů předních světových kapel, se pustil do biografického dramatu o svém oblíbenci Ianu Curtisovi, legendárním frontmanovi post-punkových Joy Division. Snímek s bohatou hudební složkou podle knižní předlohy Curtisovy manželky zaujme i diváky, kteří se s Joy Division doposud nesetkali. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (361)
Control je jako dlouhý podzimní déšť, na který s úžasem hledíte z okna. Nic neznamená a přesto všechno mění. Je to film který mluví o mládí, hudbě, lásce a o člověku, který je sám mezi milionem dalších. Jedná se o vynikající ztvárnění úpadku jednotlivce za oslavného zvuku kytar a skandování fanoušků. ()
Punk všemocný i bezbranný nechápající sám sebe a přesto jdoucí jen tam, kam sám chce. Film nijak zvlášť nevynikající hereckými výkony ani obsazením, ale asi dobře zobrazuje jednu brzy utlou punkovou duši. A mám zase co poslouchat. ()
[2,5*] "It's like it's not happening to me, but... someone pretending to be me, someone dressed in my skin." Životopisná hudobná dráma, ktorá ma nezaujala ani dramatickou stránkou (je to rozvláčne, bez náboja), ani postavami (samí pozéri a flákači), ktoré sú také z tých jednoduchších a už vôbec nie hudbou, ktorá je ešte jednoduchšia. Ja teda dobrú hudbu milujem, a to naprieč všetkými možnými žánrami, ale nájde sa aj pár žánrov, kde veľmi tolerantný nie som a k nim radím najmä punk a rap. V oboch prípadoch bývajú protagonisti nie príliš inteligentní jedinci, totálne nasratí na celý svet, ktorí toho o hudbe nemusia vedieť skoro nič (v punku si vystačia s dvoma akordmi, v rape sa bez hudby dokonca zaobídu úplne). Oba tieto žánre považujem za úpadkové, sú v podstate akýmsi príznakom krízy populárnej hudby. Hlavný hrdina filmu si tou jeho beztvárnosťou (to platí aj pre obe jeho ženy) u mňa žiadne sympatie nezískal a tým jeho "umením" takisto nie. Čiastočne môžem vyzdvihnúť akurát informačný prínos filmu, keďže prináša isté svedectvo doby, opisuje istý kultúrny fenomén, ktorý zasiahol masy ľudí. Lenže pomník zrovna takejto, údajne kultovej postavy vidieť nepotrebujem. "But you love someone else." "What's it got to do with us?" ()
Love Will Tear Us Apart ()
26. 06. 2008: Na tohle jsem se zvláštním způsobem těšil. Mám rád fotky Antona Corbijna, takže jsem čekal hezký vizuální zážitek, s hudbou, kterou mám rád. Co jsem nakonec shlédl předčilo veškerá očekávání. Skoro každý frame filmu má potenciál viset na zdi. Že to nebylo až tak úplně o té hudbě nevadí, protože pohled do hlavy Iana Curtise byl mnohem zajímavější v tom, že jsem o něm předtím zas tak nevěděl, vysvětlilo to částečně co, proč a jak tenhle velice kreativní, byť bohužel sebedestruktivní člověk dělal. ()
Moje srdeční záležitost. Jsem velkým fanouškem Joy Division a obdivuji Iana Curtise. Avšak nehodnotím zde, jak a co bylo, co se JD týče. Corbijn dokázal vykouzlit neuvěřitelnou atmosféru a dát do toho pořádnou dávku emocí, ale bez Sama Rileyho by to nikdy nemohlo být lepší. Dokázal se s Ianem ztotožnit a podal úžasný herecký výkon. Hudba samozřejmě vynikající. Jednodušše dokonalé! ()
Rozervaná duše Iana Curtise, frontmana dnes už legendární kapely Joy Division, zmapovaná filmovými fotografiemi Antona Corbijna. Silný film plný emocí, výtvarné dokonalosti a především hudby. Film si najde diváky především mezi nadšenci alternativnější hudby a taky mezi milovníky fotografie a vizuálního umění, protože po téhle stránce jde opravdu o nadprůměr. Koho zaujala post-punková hudební scéna v Manchesteru doporučuju film 24 hour party people. ()
Umělecký skvost, po dlouhé době jsem nelitovala návštěvy kina. Snímek vás okamžitě přenese do pochmurné manchesterské atmosféry, což jen podtrhuje černobílé provedení, a důvěrně vypráví příběh jedné legendy. Trochu jakoby to připomínalo popis nějakého hollywoodského trháku, ale kdepak, tohle je mnohem víc - neuchopitelné cosi tohle dílko vyzdvihuje do alternativních filmových výšin a mám takové tušení, že to cosi vychází z Anotna Corbijna, který svým přístupem k těmto hudebním bohům vytvořil působivou a realistickou podívanou. ()
Tohle je na mě moc. Zvlášť proto, že většina scén či dialogů v tomto filmu mi dosti evokuje některé okamžiky mého života, na které zrovna ráda nemyslím. O výkonu Rileyho tu mluvit nemusím, o tom jak je tento film skvěle ztvráňěn taky ne. Jen vím jistě, že ho už nikdy nechci vidět. Přesto je výborný..Osobní. ()
Jako celek se mi to líbilo a to ačkoliv jsem s Joy Division neměl doposud naprosto žádnou zkušenost. Co se celkového dojmu týče, je jasné, že závěrem si film získal o něco více přízně. Hudbu jsem si relativně oblíbil a proto jsem spokojený...A co teprve ten sladký pohled Annik!! :) 79% ()
Po celý snímek jsem měl pocit silné deprese a ztracenosti. Mistrovské her.výk. a černobílá barva snímku jako by vraceli celý film do období před třiceti lety, do období slávy i neslávy slavné kapely Joy Divison. ()
od Corbijna nečekaně ukázněná biografie skutečně o kapele, ne o režisérovi... ()
Trochu jsem váhala, kolik tomuhle snímku dát hvězdiček. Nakonec jsem zakotvila v průměru. Nebýt té hudby, musela bych jít s hodnocením níž. Hlavní postava Curtise mě nijak neoslovila. Zůstala jsem k ní chladná až do samého konce. Jediný, kdo ve mně vzbuzoval emoce, byla jeho manželka, které mi ve finále bylo líto. Možná je to tím, že se režisér upnul na jediný problém, kolem kterého se pořád motal. Curtise určitě na zcestí přivedlo mnohem více důvodů, ze kterých by se dal natočit slušný film, při kterém by vás jeho osud nějakým způsobem chytal za srdce. Tady se tak bohužel nestalo. ()
Joy Division jsem neznala a děkuji tímto Corbijnovi za seznámení. Asi by se mi kapela líbila...Černobílá filmu víc než slušela. Britská angličtina byla nádherná, ještě že jsem film viděla s titulky! Celé to bylo depresivní a ponuré. On asi chudák Ian depresí trpěl, kromě té epilepsie. Antona Corbijna znám od U2 a tak mě nepřekvapuje, že se mu povedlo výtečně vybalancovat hudební složku, nezapráskala všechno ostatní, ani jí nebylo málo, nijak nerušila, právě naopak, byla zdařilá...a závěr, ten byl nečekaný a nečekaně nádherně zpracovaný. ()
Velmi působivý, černobílý film o hudební skupině Joy Division a o jejím lídru, Ianu Curtisovi. Režisér kapelu obdivoval, stejně jako Iana Curtise a na tom filmu je to znát - je natočen velmi vlídně a přívětivě. Navíc je to bývalý klipař, tudíž se na celý film velmi dobře dívá. Hudbu Joy Division znám, ale nikdy mi nenapadlo si pustit jejich klipy, nebo celý koncert. Když jsem to po shlédnutí filmu udělala, zcela mě ohromilo ve filmu naprosto věrně ztvárněné prostředí, ve kterém se kapela pohybovala (studio, kluby), a také podoba hereckých představitelů s reálnými muzikanty. (no přiznávám, že Sam Riley je trošku větší fešák než Ian). Herecké výkony perfektní, jejich vystupování, pohyby, pohledy jsou naprosto autentické. Je zajímavostí, že Anton Corbijn kdysi stříhal taky pár klipů Nirvaně. Dnes se uvažuje o natočení filmu o Kurtu Cobainovi, kde má Kurta hrát Joe Anderson, který ztvárnil jednoho z muzikantů v tomto filmu (Hooka). Control mi zůstal dlouho v paměti - všem kapelám, nebo jiným osobnostem v šoubyznysu bych přála takovýto životopisný film. Pět hvězdiček, bez debaty. ()
7/10 ()
"Existence is... well, what does it matter? I exist on the best terms I can." - jedno z nejsilnějších filmových zosobnění deprese, z mnou dosud zhlédnutého. ("zosobnění" doslova; Sam Riley alias Ian Curtis jako personifikovaná chodící deprese) ()
S žádným hudebním biopicem jsem ještě neměl podobnou zkušenost, žádný ve mě nevyvolal podobné pocity. Je to všechno tak povědomé a skutečné a neunikátní, a proto i tak zdrcující. Miluju to Ianovo pochodování a origin jména Joy Division. 9/10 ()
ani ne tak pro fanoušky joy division, jako spíš pro fanoušky sociálních dramat. ale ok, snad až na tu trapnou coververzi 'shadowplay' od killers v závěru. ()
Režisér má již něco za sebou a tak ještě když točí to co v podstatě dělal jž tak trochu předtím vznikne precizní dílo. Film na pomezí existeční úvah rozebírá myšlenkový pochod a dilema ne příliš známeho zpěváka ne příliš známé skupiny která se stala později nejen díky smrti zpěváka ale i své hudbě kultovní. Patřím k fandům této hudby a tak to pro mě byl dar. Ostatní nezasvěcené diváky to však může trochu nudit. Pro zmappování této doby v Manchestru proto spíše doporučuji živější 24 Hour Party People kde je Joy Division věnovaný nemalý odstavec. ()