Control

Hlavně za tu kameru. Nádherná práce s hloubkou ostrosti, to se jen tak nevidí. Nicméně i představitel Iana Curtise se zhostil svojí role s nevídanou civilností. A ta hudba, to je prostě mňamka. Vypadá to, že legendární klipař Corbijn neřekl své poslední slovo! (19.04.2009)

Ocenění: BAFTA - Cena Carla Foremana pro začínajícího tvůrce MMF Bratislava - herec (S. Riley) British Independent Film Awards - britský film, režie, vedlejší herec/herečka (T. Kebbell), začínající tvůrce (S. Riley), Cena Douglase Hickoxe MFF Cannes - Zlatá kamera (čestné uznání), Label Europa Cinemas, Prix Regards Jeune Chicago International Film Festival - herec (S. Riley), scénář FF Hamburg - film .......Scénář : Matt Greenhalgh podle autobiografie Deborah Curtisové. Kamera : Martin Ruhe. Hudba : Joy Division a New Order - ve filmu mimo jiné zazní - Iggy Pop a jeho Sister Midnight http://www.youtube.com/watch?v=zUN8qRtPzWg (01.05.2011)

Přestože jsem dal "jenom" čtyři, tak na Control musim pořád myslet. Jasně po formální stránce neni dokonalej, ale jinak je to film úplně skvělej. Škoda, že když jsem na tom byl v den premiery, bylo v sále včetně mě 6 lidí. (13.03.2008)

Výborný nápad staviť na čierno-bielu kameru ktorá podtrhuje pochmúrnu atmosféru celého snímku. Ian bol vybratý aj zahraný skvele, páčil sa mi aj výber Annik - krásne dievča. Film má pre mňa osobné kúzlo, hudba Joy Division ktorej holdujem už dlhé roky nemá chybu a....čo dodať? Hádam len... "Love, love will tear us apart...again." (01.09.2010)

Ano, jak praví oficiální text distributora, Control má šanci zaujmout i diváky, kteří se s Joy Division doposud nesetkali, nicméně pro takové lidi bude nejspíš jen dalším průměrným dramatem o výjimečném umělci, kterého zničily duševní poruchy, alkohol a drogy. Čím větší jste ovšem v mládí byli dekadenti, čím víc černé jste nosili, čím víc cigaret kouřili a Joy Division, The Cure či Depeche Mode poslouchali, tím větší má tento film potenciál vás emočně zasáhnout. Osobně jsem na hudbě JD, Bowieho, Iggyho Popa, Kraftwerku, Velvet Underground, zkrátka téměř všech, co jsou slyšet v soundtracku, vyrostl. A Control, natočený, když mi bylo 17 a zakládal jsem svoji vlastní kapelu, se stal jedním z téměř iniciačních snímků. ,,Pojďme se vzít," řekne Ian Curtis Debbie v podstatě hned na začátku. Střih a už jsou svoji. Střih a už je založena kapela. Film se u ničeho zbytečně nezdržuje, není polopatický, na rozdíl od hitů posledních let (Bohemian Rhapsody, Rocketman) citově nevydírá. To zdánlivě nejdůležitější zamlčuje - když JD hrají v Londýně před prázdným klubem, dozvíme se to jen z detailů na jejich obličeje. Když se Curtis oběsí, vidíme jen provaz, jak se napne. Je chladný, undergroundový, krásně (ne)barevný. V hlavní roli tu není bulvární pohled na výjimečného člověka, ale prostředí. Post-punková Británie 70. a 80. let, slušivé kabáty, synťáky, deprese, spousta cigaret a kluci, co se poprvé v dějinách nestydí být citliví. A k tomu všemu výborný výkon Sama Rileyho, na kterém může jeden oči nechat. Ian Curtis už není, mých 17 už taky dávno není. Ale Control tu pořád je. A pořád zatraceně dobrý. (14.10.2020)

Curtisovu (výborný Sam Riley) zkrušující cestu do pekel nebytí, vydlážděnou nikoliv dobrými úmysly, nýbrž básníkovou (sic!) útlocitnou povahou, nezralým manželstvím s Deborah Woodruff (mimochodem autorkou předlohy a výkonnou producentkou tohohle filmu), zajídající se slávou a vzplanuvší epilepsií, rámuje Corbijnův Control (2007) tklivou hudbou Joy Division (samozřejmost!), temnými, těžkými barvami a ošklivosti manchesterských ulic a uliček - pročež se nevyplatí tuhle biografii minout. Doplňující četba. 80% (15.06.2021)

O skupině Joy Division vím už dlouho, ale začal jsem jí poslouchat až po tom, co jsem četl rozhovor s Markétou Irglovou, která říkala, že je má hodně ráda. Načež mě potěšil tento krásný film mapující období Joy Division před náhlým odchodem Iana Curtise. jeho epileptické záchvaty vypadaly, jako snad i uměle vyvolané a ne jen hrané. Kéž by třeba u nás někoho napadlo natočit takovýto film třeba o útrapách Blue Effectu za komanče nebo o Schelingerovi. Rozhodně si tenhle film chci pustit znova, protože stojí za to. Je krásně syrový a ta podmanivá hudba, geniální ve svojí primitivnosti, to nelze nevnímat. (03.01.2010)

Mierné sklamanie....nejak mi nesadla téma, ani hudba, o ktorej sa v tomto filme jednalo... (04.01.2010)

Depresivní a povedená biografie, i když se musím přiznat, že před tímto filmem jsem o Joy Divsion nevěděl prakticky nic. Tím pádem nemůžu úplně objektivně hodnotit výkon Sama Rileyho, který byl podle mě výborný. (12.07.2010)

Vůbec si nejsem jistý, do jaké míry jde o poctu Joy Division nebo o zachycení vnitřních bojů a emoční nestability úzce provázanou s talentem Iana Curtise. Film na jednu stranu v některých scénách okázale prázdný a strojeně depresivní, na druhou stranu jsou to právě ty atributy dokonale vystihující Curtisovu prázdnotu. V žádném případě ale Control není komplexní, alespoň ve smyslu zachycení konkrétní tamější hudební sféry; na to tu má Sam Riley příliš mnoho prostoru. V čemž ale není nutné vidět negativum: o to méně čistě hudebních scén, což by učinilo z Control čistě fanouškovskou podívanou. Přes ty vady na kráse a jistou akademičnost to ale nakonec celkem funguje. (28.08.2015)

bohužel, jen max. na 70 %.. Sam Riley v titulní roli a vlastně většina herců skutečně bojují za tento film jak o život a scénář je také výtečnej.. problémem byla Corbijnova režie, která je bohužel nevýrazná a nedokáže na diváka přenést tíseň, kterou Curtis ve svých sžírajících depresích prožíval a jeho drama poněkud lacině převádí na to, že si Curtis (v podstatě slaboch) nedokázal zvolit jednu ze dvou žen.. to Haynesovo I´m not there je teda mnohem zajímavější film, ačkoli jsme měl hudbu Joy Division vždy trochu radši než tu Dylanovu (12.02.2008)

Na mě je to trochu moc velkej art. Ale depresivní písničky já ráda :) (04.01.2010)

Úchvatná záležitost a jeden z těch filmů, kterým by barva rozhodně neslušela tak, jako oldschool vzhled. Nádherně to doplňuje ponurost filmu. Sam Riley hraje jako o život a jestli to zpíval on, tak zpívat umí. Jestli je to playback, tak je to jedno, ale do pódiových výkonů narval úplně všechno. Svýma smutnýma očima táhne film v dramatických chvílích, pošuckým tancem připomínajícím pochod v koncertních chvílích a svými záchvaty ty ostatní záběry. A má skvělej kabát, a to mě normálně hadry nezajímaj ani ve skutečnosti, natož ve filmu. A nápis HATE, když jde do práce na pohovor asi úplně vystihuje jeho názor na všechno okolo. Na můj vkus se ve filmu ale moc řeší jeho láska ke dvěma ženám a už méně jeho epilepsie a celkové vyčerpání ze světa okolo něj. Sice to neoddělitelně souvisí, ale té lásky je tam přeci jen nějak moc. (17.09.2010)

Všechny filmy o hudebních legendách mají stejnej průběh - outsiderství, leč talent - snaha o průlom do světa - radost z něj - sláva - zbavení se břemen v podobě manželek, co doma máchaj plíny - milenky - deprese z vytoužený získaný slávy - a pád. Někdy následuje "recover" fáze, leč většinou se o takovejch netočí. Všechny mají schopnýho hlavního představitele (Kilmer, Phoenix a jemný Riley, jehož smutnej kukuč znásilněné divy mě bude provázet ještě dlouho). Control se odlišuje svým ryze melancholicky černobílým pojetím, specifickou, depresivní hudbou JD a faktem, že zde nefigurovaly divoký drogový večírky s haldou grupies a rvačky, ale často stačí jen démoni čistě (skoro)přírodní. Nevím, do jaký míry je zde život Iana Curtise, kluka, co byl fascinován legandama, který to zabalily v mládí a tak se k nim pod tíhou okamžiku zbytečně přidal, zkreslen očima milující Debbie, podle jejíchž memoárů film vznikal, ale uslzenej pohled poraženýho kolouška a specifickej epileptickej tanec si budu tak jako tak pamatovat ještě dlouho. Poslechu JD pro mě dodává Control další rozměr. A o to mi šlo. (23.05.2012)

Neskutecna sila. Miluju Joy Division a tohle me naprosto totalne rozsekalo. Nikdo jiny, nez Corbijn Control natocit ani nemohl. Nicim nefiltrovana 2h davka cernobile hudebni deprese, ve ktere se zmita zmateny Curtis v preciznim Rileyho podani. Stejne tak zbytek skupiny - fakt, ze se herci naucili vsechny songy a hraji je v prubehu celeho filmu skutecne live, klobouk dolu. Pri finalnich zaberech a poslechu "Atmosphere" se i slzy zacaly hlasit o slovo. 10/10 (02.06.2012)

Jakkoli jsem si Joy Division zamiloval, v oboru nejsem zrovna expert. Proto mi připadal Control tématem a vizuálem výborný, ale až příliš chladným zpracováním spíš nezajímavý. Jsem sice rád že autor netlačil na pilu a nechal fanoušky, ať si film přeberou podle svých kapacit, ale zároveň asi jen díky závěrečné, perfektně sednoucí Atmosphere a výborně zvoleným hercům hodnotím nadprůměrně. (14.11.2010)

Životopisné drama, jak má být. Sam Riley podává oscarový výkon, pohyby Iana Curtise si osvojil vskutku mistrovsky a nezklamal ani zbytek hereckého ansámblu. Na rozdíl od distributora si myslím, že je to snímek určený především fanouškům kapely Joy Division, na plátně zazní i většina nejslavnějších songů skupiny. Já se však mezi ně hlásím rovněž, takže nemůžu jinak než za 5! (30.07.2011)

Manchesterská hudební scéna mi pranic neříká, takže není divu, že jsem si tuhle biografii odzíval. Ian Curtis byl možná zpívající proklatý básník, a možná tak trochu tragéd a pozér, to jsem bohužel nestihl vyřešit a ani nemám chuť se tomu věnovat. Jedno vím jistě - určitě si zasloužil lepší biografii, než tato tuctová, dvouhodinová nuda. Černobílý vizuál je mrtě artový, woe. (07.12.2011)

Ian Curtis je tichý a spíše smutný chlapec, který pracuje pro pracovní agentury a zpívá v kapele zvané Warsaw. Potkává dívku jménem Debbie, s níž se rychle ožení. Ale současně se také vnitřně ztotožňuje se svou kapelou, jejíž jméno se mezitím změnilo na Joy Division a stává se stále více a více úspěšnou .... I přesto že Debbie a on se stanou rodiči, jejich vztah jde rychle ke konci a Ian si začíná milostnou aféru s Belgičankou Annik, kterou potkal po jednom z koncertů. Ian také trpí epilepsií a nemá dobrý lék na vyléčení. Hlavně ovšem stále neví, jak zacházet se svými pocity, jež má pro Debbie a Annik a ani jak ustát svůj tlak popularity v Joy Division.... Velice depresivní film! Také pro mě bylo velice těžké, aby mě zasáhla biografie někoho, o kom jsem vlastně do dnešních dnů vůbec nic nevěděl. Ale tzv. manchesterská hudební scéna mě nakonec přece jen dostala, také díky doplňujícím bonusovým informacím na právě vydaném DVD. Některé rekonstrukce koncertů Joy Division byly opravdu velice zdařilé a donutily mě doplnit si své znalosti v této pro mě neprobádané oblasti. Výborná kamera, obstojný hlavní představitel ale i ostatní autentické herecké výkony mě zaujali. Něco mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Po druhém shlédnutí a utřídění si nových informací možná jednu přidám. (18.11.2008)

Curtisův příběh, jak je podán, je působivý právě díky své prostotě. Nedospělý epileptický úředníček ze zprostředkovatelny práce v citové pasti. Smutné, civilní. Zajímavé jako korekce představ, které jsem v těch dobách měl o životě britských punkových hvězd. (02.09.2010)