Control
Control
Control
Režie:
Anton CorbijnScénář:
Matt GreenhalghKamera:
Martin RuheHrají:
Sam Riley, Samantha Morton, Alexandra Maria Lara, Joe Anderson, James Anthony Pearson, Harry Treadaway, Craig Parkinson, Toby Kebbell, Matthew McNulty (více)Obsahy(1)
Anton Corbijn, který se vypracoval na tvorbě hudebních videoklipů předních světových kapel, se pustil do biografického dramatu o svém oblíbenci Ianu Curtisovi, legendárním frontmanovi post-punkových Joy Division. Snímek s bohatou hudební složkou podle knižní předlohy Curtisovy manželky zaujme i diváky, kteří se s Joy Division doposud nesetkali. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (361)
Control je oproti většině životopisných či hudebních snímků spíše pocitová záležitost. Život Iana Curtise zužovaného epilepsií a depresemi, který je úzce spjat také s jeho tvorbou a hudbou Joy Division, totiž pochopitelně ovlivňuje i atmosféru filmu, který vás pozvolna dostane svou melancholickou náladou. Tu navíc skvěle dotváří černobílý obraz a všudypřítomný cigaretový kouř. Curtis do svých vystoupení dával všechno, stejně tak ale i Sam Riley při jeho ztvárnění podal famózní výkon a doufejme, že ho v nějaké zajímavé roli v budoucnu ještě uvidíme. Fanoušci rockové hudby 70. let navíc ve filmu najdou odkazy na několik dnes již kultovních interpretů. Pro mě osobně to bylo první setkání s Joy Division a donutilo mě se o jejich tvorbu zajímat blíže, takže určitý účel film vlastně splnil. Curtisův život byl v mnoha ohledech nenaplněný, ale přesto tady tahle postava dokázala za pouhých 23 let zanechat něco velkého, což se většině lidí nepodaří za celý dlouhý život. ()
Jeden z těch filmů, které jsou stejně tak nadčasové, jako hudba Joy Division. Kdo je kdy nemusel, nebude muset ani tohle mistrovské dílo. Přesto všechno doporučuji všem. ()
28.2.2011 PONDELOK odvysielané na STV. ()
Neuvěřitelně umně a citlivě natočený životopis jednoho z mých největších hrdinů... Po úvodní chvilce seznámování přijde skvělá scéna na jeden záběr při No Love Lost a už jsem jen zíral.. Nemám slov - nejsilnější film co jsem v poslední době viděl... ()
krása! ()
Lze vidět i doporučit, ale otázkou je, co to řekne divákovi, který téhle hudbě nehoví. Já ji neznal a moc se mi zalíbila; ale tenkrát, na přelomu 70. a 80. let, mě tak fascinovala Blondie, že na tohle už jsem neměl v uších místo, ostatně to je pro dítě hudba trochu složitá. Tak se k ní dostávám teď, na You Tube jsou dobové i novodobě improvizované "klipy" Joy Divison, kterým neodoláte. A pokud se jedná o Curtise, jeho rozpolcenost, jeho výčitky svědomí, jeho v podstatě komorní životní příběh... Ach jak je snadné se s ním identifikovat. ()
Prvá hodina bola síce trocha slabšia (preto tých hviezdičiek je trocha menej :)), ale v druhej hodine sa všetko dohnalo. Je to slušná dráma s výbornou hudbou. Myslím, že by sa to pačilo aj tým čo Joy Division nepočúvajú. Mimochodom Kurt Cobain by si tiež už zaslúžil dobrý film. Music by: Joy Division, New Order ()
Přiznám se, že jako člověk s částečným zápalem pro Joy Division, jsem byl, navzdory působivým černobílým obrázkům, zklamán z děje. To co v Nonsrop párty stihly za třicet minut, se zde (zápletka s Ianem - u něhož nacházím společné duchovní pohyby a pochyby, kromě fatálního resumé) zde táhlo něják dlouho. Ani tajming písně Love Will Tear Us Apart, na kterou sem horlivě (a asi nejenom já) čekal, mne příliš nenadchl. Každopádně zhlédnutím filmu si doplníte hudební, ale i všeobecné vzdělání, což umí nabídnout málokterý film s tématem života "prokletých" múzických géniů doby nedávno minulé a ještě si procvičíte "manšesterskou" slangovou anglickou hatmatilku.... ()
Nahlédla jsem do neštastné duše Iana Curtise a cítila jsem obrovskou samotu, trápení, deprese, výčitky, nespokojenost s vlastním životem, strach z nemoci, přecitlivělost. Kapela Joy Division se trefila do mého vkusu včetně všech těch nádherných, hlubokých, smutných textů. Sam Riley na mě působil jako magnet a jeho taneční kreace byly naprosto úchvatné. ()
Antona Corbijna mam zarazeneho v osobni kolonce nejzajimavejsich kliparu devadesatych let, ale tvorba je mnohem sirsi. Uz od sedmdesatych let foti a klipy zacal tocit uz v letech osmdesatych, pricemz delal i s Joy Division ("Atmosphere") a Iana Curtise znal osobne. Prave proto je jeho portret Curtise celkem lidsky, a neukazuje ho s pozlatkovym odstupem a aurou zahadnosti, jak to delaji nekteri jini tvurci zpevackych biografii. Tohle je realisticky pohled do zakulisi. Zajimave je, ze vzestup kapely, na kterem byvaji hudebni filmy tohohle typu postavene, tu pusobi spis jako vedlejsi dej. Tohle neni film o Joy Division, tohle je film o jejich zpevakovi. ()
joy division come on ! ()
O hudbu Joy Division se nezajímám (to spíš o hudbu skupiny, kterou vytvořil zbytek bandu -- New Order) a o Ianu Curtisovi jsem prostřednictvím filmu slyšel poprvé. Co mi tedy zbylo? Příběh o vnitřně rozervaném básníkovi, který se pere s nesnesitelnou těžkostí bytí -- o muži, který byl ještě dítě -- a o ženě, která mu obětovala všechno. Nečekal jsem, že se to stane, ale tenhle film je 100x lepší než všechny spektákly minulého roku. A navíc je pro mě ideálním představitelem moderního umění -- dá vám to nějakou hodnotu a navíc je to po celou dobu ZATRACENĚ stylové. ()
Promítání Control předchází vtipná historka. Původně jsem si totiž chtěl pustit Scarlet Letter (Juhong geulshi), ale už po pár vteřinách jsem zjistil že je něco špatně.. ano, místo toho jsem totiž měl Scarlet Letter (Šarlatové písmeno), tak si říkám, no nic, podívám se aspoň na tohle. Ovšem problém, české titulky nejsou nikde k sehnání. Inu nevadí, podívám se tedy aspoň s anglickými titulky.. co čert nechtěl, anglické titulky sice jsou, ale na 1CD nebo na 3 CD verzi, a já měl samozřejmě 2 CD verzi. To už pln zlosti jsem přemístil složku do koše a obsah vysypal. Poslední možnost co si pustit byl Control, kterému jsem se vyhýbal několik týdnů, ale nyní k samotnému filmu: To že existovala nějaká skupina Joy Division a chlápek jménem Ian Curtis, to jsem až do teď nevěděl, a hned jsem věděl proč. Jejich hudba se mi vůbec nelíbila a nic mi neříkala. Na chvíli jsem ale zaslechl písničku Love Will Tear Us Apart kterou přespíval Nouvelle Vague, takže aspoň tohle mne trochu potěšilo. Dále mne zaujaly ty divné pohyby co předváděl Ian při spěvu, nejdřív mi to přišlo směšné, do doby než sem si zjistil že se právě tímto proslavil. Těžko říct co všechno by dokázal kdyby neumřel ve 23 letech. Černobílá barva my sem až přímo vyděračsky sedla, a napomáhá tak depresivní atmosféře která se táhne většinou filmu. Spíše než životopisný film o Ianovi a jeho kariéře zde vidím psychologické drama obyčejného muže, který pomalu padá ke dnu, ale nejspíš je to tím, že ten člověk pro mne je velká neznámá. ()
Ian Curtis, umučený každým ďalším dňom, týrajúc svojich blízkych, svetu rozdával krásne pocity svojim hlbokým, no smutným hlasom. Tento príbeh nemá hrdinov, má len porazených. Je veľa citlivých a kreatívnych ľudí, no nie všetci sa s týmto hybridom hendikepu a daru naučia plnohodnotne žiť. Podaktorí to len tak neprežijú. ...výkon Sama Rileyho je excelentný. ()
Ano, opravdu depresivní. Černobílé ladění se skvěle hodí k vykreslení Curtisovy choré mysli. Ovšem nebyla jsem uspokojena. Hudba se tu řešila jen jaksi okrajově. A o tu mi šlo především. Víc než o to, že se jeden depresivní mladík nedokáže rozhodnou mezi manželkou a milenkou. No jo, byl sakra geniální ten Ian Curtis, ale byl to sráč. Nedokázal vyřešit sebemenší problém a radši se oběsil...ovšem u Atmosphere mě při každém dalším poslechu také přepadají myšlenky na provaz ... ()
Ian, you are so depressive! Alexandra Maria Lara mi vzala ta slova přímo z úst. Film tak depresivní jako samotná duše (a hudba) Iana Curtise. Body ubírám za neexistující gradaci, tudíž je těch 120 minut přespříliš. Musím se přiznat, že hned po skončení závěrečných titulků jsem rozhžavil internet a nějakou tu hudbu od Joy Division si pořídil, přestože před zhlédnutím Cotrolu, byla pro mne tato kapela neznámým pojmem. She's lost control again... ()
O Joy Division jsem nevěděl příliš a celý Control je vystaven primárně na milostném životě Iana Curtise. Ale Corbijn odvedl úžasnou práci a film byl pro mě grandiózní podívanou. 80% ()
Nadpriemerne technicky a zaujímavo natočený film o životnom osude mladého človeka, ktorý okrem choroby nebol schopný prekonať ani ďalšie prekážky v ceste jeho života a tak nám nestihol (hudobne) povedať viac. Škoda, lebo talent zjavne mal... ()
No není nad to dát si u tohoto filmu pár piv a druhý den jít do práce - budete všechny milovat tak jako já... Možná mě chyběl kabát s nápisem na zádech - HATE. Silný, dost silný film a ještě silnější závěr... V hlavě to zní... Dance, dance, dance, dance, dance, to the radio. Dance, dance, dance, dance, dance, to the radio. Dance, dance, dance, dance, dance, to the radio. Dance, dance, dance, dance, dance, to the radio. ()
Když pominu předělávku jedné písně Joy Division na písničkovém sountracku k filmu Vrána, byla pro mne tvorba této kapely neznámá, ale díky filmu to pravděpodobně napravím. Černobílý obraz se k příběhu pěkně hodí a víceméně pomáha režisérovi v uspěšném boji s obvyklími šablonami životopisných snímků a přináší i několik působivých scén, ke kterým bez pochyb patří většina "záznamů" z koncertů. Krom černobíle expozice patří k největším kladům filmu i herecké obsazení, díky čemuž byly obvyklé nástrahy tohoto žánru z velké části překonány. 80% ()