Invictus: Neporažený

"Fotbal je hra gentlemanů hraná chuligány. Ragby je hra chuligánů hraná gentlemany." V tomto snímku je snadný fandit z 93% bílým jihoafrickým Springboks na cestě za sjednocením dvoubarevnýho národa, ale já jsem přesto ve finále marně hnal kupředu svý oblíbený All Blacks. Z hlediska ragby je snímek v pořádku, spodní záběry mlýna založenýho po burácivým "Hu!" jsou fascinující, finálovej zápas bez položený pětky trochu zavání sterilitou, ale pořád je to lepší než nadpozemsky obdivný vylíčení pana Mandely, kterej tentokrát disponuje chytrostí Einsteina, laskavostí Ježíše a fyzickým fondem Dr. Sheldona Coopera. (03.07.2012)

Clint Eastwood natočil film dělaný přímo pro mě. Velmi dobrá práce se skvělým hercem Morganem Freemanem. Morgan Freeman předvedl vynikajícího jihoafrického prezidenta, kterého by si přál každý stát. Proto je pro mě hlavní představitel na oscara (nejlepší herec roku). Poslednímu dílu Clinta Eastwooda jsem nepřišel na chuť. Proto jsem velmi rád, že mi Clint dokázal, jak skvěle umí točit. Na konci je Invictus tak dojemný a pocitem, který se do mě vléval jsem si vzpomněl na Nagano 1998. První polovina se věnuje politické části a druhá už je převážně o Ragby. Moc do sebe ty věci nezapadají to ano, ale ve výsledku je vše skvěle zpracované... 9/10 = 95% (05.02.2010)

Zvláštní jeví se na pohled symbióza politického dramatu se sportovním filmem a přesto se Eastwoodovi podařilo důstojné spojení obého. Prostor mezi sportem a politikou především líčí osobnost Nelsona Mandely jako politika obrovské mravní síly, jehož hlavním tužbou je stmelení národa rozeštvaného apartheidem a obavami z věcí příštích. Člověka spravedlivého, který nehledá mstu, ale porozumění. Člověka, který věří, že i sportovní vítězství může pomoci zklidnění napjaté vnitropolitické situace. Nu, zde je snad film (nikoliv zřejmě skutečný Mandela) naivní až příliš - nevěřím na přetrvání pout, které vytvořilo něco tak prchavého jako zlatá medaile. Naivní je zřejmě uvědoměle, jak lze tušit např. z občas zabíraných novinových titulků ("Kriminalita v JAR stoupá"), což mé protesty samozřejmě zmenšuje. Druhé ohnisko filmu leží v samotném rugby a i přes autentickou historicitu mi tato složka film kazí. Klasická cesta outsidera na vrchol, byť se skutečně odehrála, je tu vyzdůrazňována pro mě přehnanými prostředky: mýtizací finálového soupeře a přetaženou počáteční kritikou týmu (hlavní kritik plive jed jak kobra). Okoukané mi připadají scény líčení sportovního ducha a jeho posilování. Snad se tu negativně projevuje i moje averze k vrcholovému sportu jako takovému. Svým způsobem je to vlastně malý zázrak, že uděluji sportovnímu filmu silné ***. To se neděje často. (29.03.2010)

Skvělý a dojemný film, o tom, jak léčit dvojbarevný národ rozdělený apartheitem láskou, odpuštěním a hlavně s rugby. V reálu si sice rozhodně nemyslím, že byl Mandela dobrý prezident, ale účel filmu to rozhodně splnilo. Jelikož film vtáhne diváka do děje téměř okamžitě a provede ho několika skvělými zážitky ve kterých Morgan Freemen a Matt Daenon na plátně excelují. Navíc závěr je pořádnou pocitovou bombou s moc hezky zvoleným happy endem. Jsem moc rád, že se mi tento film konečně podařilo odškrtnout ze seznamu. 84% (08.02.2021)

Půjdu proti proudu a dám největší hodnocení, protože takhle mě žádný Eastwoodův film za poslední roky nezaujal. Ať už je to netradiční téma, zpracování nebo herecké výkony. S dojemnými projevy jsem problém neměla, od Freemana to totiž vyznělo tak přesvědčivě, jako by ho na těch 30 let opravdu zavřeli. Plusem pro mě byla jistá nepředvídatelnost filmu(historii rugby po nocích nestuduju) a jeho nerušivé splynutí s politickou částí filmu. Takže ve výsledku nemám moc, co vytknout. Výborný film. (29.12.2009)