Světová invaze

Guilty pleasure. Streľba, betón, dym, streľba, kov, výbuchy, znovu streľba... a to isté stále dokola. Efektná „vojna strojov“ v zdemolovaných, zaprášených uliciach L.A., nie bayovsky elegantná a vzletná, ale realisticky špinavá. Dementné dialógy a hard-core pátos film nedegradujú, ale mu dodávajú punc nadhľadu a zábavnosti blízkej Starship Troopers. Zostáva otázkou, či úmyselne. Každopádne z Liebesmana sa vyklubáva slušný akčný režisér, a toto je film, o ktorom som sníval ako štrnásťročný po dopozeraní Terminátora 2. (10.03.2011)

Přišlo mi to jako takovej mix Dne nezávislosti (útok mimozemšťanů) a District 9 (celej ten styl točení, akce i velice dobře vypadající triky), což mě celkem potěšilo, i když ruční kamera, která všechno zabírala dost zblízka a někdy chaoticky, nebyla vždy nejšťastnější, ale celkově je to správná vojenská řežba s emzákama, kde se demoluje a střílí jak kdyby hlavní postava nebyl obvykle ne zrovna moc akční Eckhart, ale sám Arnold Schwzenegger z Komanda, nicméně celýmu filmu podle mě trošku chybí nějaká jiskra, která by to nadzvedla, ale i tak, po tom, co tomu v úvodu zdejší uživatelé nepěkně nařezali, to dopadlo dobře. (03.04.2011)

US army PR specialist Jonathan Liebesman. Ten, který natočil celovečerní adaptaci armádního náborového letáku. Tento fakt se evidentně pokusil zamaskovat nálepkou docu-katastrofického jarního blockbusteru, desítkami eye-candies a technických vychytávek, z každého záběru ovšem i přesto čiší prvoplánová oslava desátníků, seržantů a plukovníků. Zvlášť ve druhé polovině se Battle LA doslova zvrhne v naprosto nezřízené orgie toho nejprovařenějšího armádního patosu, smrtících klišovitých hlášek, procítěných promluv, čirého patriotismu i plakátového hrdinství. Uncle Sam wants you, darling. 50% (22.05.2011)

Krajně nevyrovnaná záležitost, která si půjčuje ze všeho možného (od Black Hawk Down přes Válku světů a District 9 až po Green Zone), přičemž ale povětšinou jen recykluje slabší aspekty těchto svých vzorů. Pvní část filmů je naprosto super, v momentě, kdy se na plátně objeví provařená držka Michelle Rodriguez to ale všechno klesne o jednu úroveň níž... Naprosto epické a opulentní momenty jsou střídány jinými, naprosto nezvládnutými, nechtěně směšnými, nefunkčními a mizerně provedenými. Neutuchající akce je sice super a daří se držet napětí, je ale ničena silně proměnlivými triky (jejichž úroveň kolísá od solidních až po vyloženě mizerné) a scénář, byť z větší části omezen na vojenské pokřikování, dokáže zcela nečekaně kouzlit tak šílená WTF, že je to skutečně pouze a jedině k pláči smíchy (a nemám teď na mysli patos, který k tomu vojenskému prostředí tak nějak patří a vadí mi, stejně jako anonymní a nepřehledná akce, výrazně méně, než u filmů s větším důrazem na civilní postavy). Jediným neoddiskutovatelným kladem je tak Aaron Eckhart, Liebesman ale není dostatečně dobrý režisér, aby dokázal ustát z totální prdele vytažený scénář Christophera Bertoliniho. A scénář v tomto případě skutečně pohřbil celý film tak, jako Los Angeles pohřbily hromady suti. (10.03.2011)

Světová invaze není žádný epic fail a kdo nechce vidět mariňáky proti emzákům, jak se navzájem vraždí v ulicích Beverly Hills, ať si raději splete sál. Další z mnoha variací na Válku světů se vyznačuje neskutečně akčním průběhem, (v rámci možností konečně) logickým postupováním armády a zajímavými alieny. Zbytečných dialogů je tu minimum a jsou přerušované akcí a vtipnými hláškami (chci na rande s Michelle...). Mnoho zajímavých nápadů (konečně někdo pitvá protivníka přímo na bojišti, vysvětluje sílu a hierarchii velení u alienů, vojáci využívají mozek víc než kdy dřív, atd.) se protíná s působivou velkolepostí, i když někdy ztrácí body buď kamerou nebo střihem. Osobně jsem se 116 minut ani chvíli nenudil, ani tu nenacházel ani polovinu patriotismu/patosu jako v Dnu nezávislosti (kdo ano, měl by si dát opáčko). Já jako milovník sci-fi a akce, který nechtěl dostat žádné hluboké myšlenky o smyslu života, vesmíru a vůbec (stejně je to 42), jsem spokojen a těším se na opáčko bez plátna. Více zde. PS: potlačení Eckhartovy image usměvavého hezouna velmi potěšilo. PPS: pro mě zatím nejlepší práce Briana Tylera. (10.03.2011)