Je to i můj život

Příběhy s podobným poselstvím jedině kvituji a respektuji, ale tenhle ambiciózní kýč mě za srdce bohužel příliš nechytl. Cassavetes má dobře napsaný scénář, kde promyšlené časové skoky zvýrazňují hloubku i emocionální stopu, kterou za sebou až existenciálně pohnutý vztah ústředních postav v průběhu děje zanechává, ale jako režisér tenhle povrchní humanista nudí - film nejenže probíhá i končí naprosto očekávaně, ale hlavně se zdá, že drží pohromadě pouze zásluhou procítěných hereckých výkonů. Vše ostatní je sice velice profesionální a dojemné, ale nikoli oním osobním, realisticky-uměleckým způsobem jako v případě Lasse Hallstroma, nýbrž strojově, samoúčelně a zcela neosobně. Škoda... 65% (07.11.2015)

Velice zajímavý námět podle stejnojmenné knižní předlohy se sympatickou a dobře hrající Abigail Breslin. Bohužel scénář a ztvárnění zas až tak zajímavý jak na první pohled vypadá není a už od první třetiny se tu děj místy neuvěřitelně vleče. Postavy nejsou ani více vykresleny a tudíž mi bylo jedno co cítí a emoce z tohoto snímku se tudíž ani nestačily projevit. [5/10] (31.10.2009)

Po filme so slušnou americkou návštevnosťou a univerzálnou témou neštekol (a nie je to po prvý raz) žiaden zo slovenských distribučných psov. Nepomohlo ani relatívne známe meno režiséra. Je to škoda. Náhodou som sa k nemu dostal a zaujal ma svojou témou rozhodovania detí, ktoré inak nemôžu vypovedať pred súdom, o ich vlastnom osude. Film si už moc podľa deja nepamätám, pocity už viac, takže intuitívne podľa mlhavých spomienok dávam za štyri. VIDENÉ ZNOVA: Možno už na druhý krát pôsobil film trochu cukrkandlovo, lenže Cassavetes vie, ako správne spracovať diváka, dokonca aj toho náročnejšieho. Záverečný zvrat nepôsobí vôbec vykonštruovane, naopak dodáva filmu zmysel. Zistíme tak, že je film o niečom inom, ako doposiaľ, ale ja mám nečakané zvraty obzvlášť rád. Abigail je omnoho sympatickejšia, ako konkurenčná Dakota Fanning. (19.06.2012)

Obrovská “feel-sad” pecka. Tady jsem se dozvěděl, že tenhle kousek někomu může přijít i jako špatně vypointovaná báchorka (dokonce i člověku, se kterým se v mnoha věcech shodnu a máme podobný vkus na filmy), ovšem na mě to působilo přesně opačně. Hodně se tlačí na pilu, emoce tryskají po obrovských dávkách a celkově to sviští jedna báseň. Typicky se jako u většiny podobných filmů o zákeřných nemocech těžce tlačí na pilu a jak jsem zmínil, leckomu to zkrátka nemusí sednout od samého začátku. Mě to naprosto odrovnalo. (26.01.2018)

Skutečná motivace mladší setry mi byla jasná okamžitě, celou dobu jsem se cítila nesnesitelně citově vydíraná. Jistě, můžu přemýšlet nad tím, jaký by to byl film, kdyby ho točil Nickův otec, kdyby nebyl tolik televizní, kdyby, kdyby, kdyby ....ale pravda je jen jedna: všechny mé námitky jsou naprosto ubohé vzhledem k tomu, že podobné peklo některé rodiny skutečně prožívají. (02.03.2010)