Je to i můj život

Jedna z najemotívnejších drám aké som mal kedy možnosť vidieť. Film majstrovsky mapuje psychológiu a citové rozpoloženie nielen chorého človeka ale hlavne jeho najbližších. Tá ťažká náročná cesta, ktorá čaká na človeka v jeho posledných chvíľach kým sa dokáže zmieriť s osudom je tu zobrazená nesmierne citlivo a veľmi presne. Vo filme sa nezabúda ani na rodinu a pritom sa navodzuje myšlienka, že niekedy to v duševnej rovine môže mať práve rodina ťažšie. Ťažko o tom písať, to sa musí vidieť. (21.11.2013)

Mohlo to sklouznout k sladkobolnému vymáhání emocí, ale autoři se ubránili. Příběh je vyprávěn chytře, odkrývá tajemství jak postav tak děje v přesně vypočtených okamžicích, čímž udržují napětí i citovou připoutanost k vyprávění. V základu jde o velmi originální nápad, kdy si rodiče pořídí další dítě vlastně na náhradní díly pro nemocného sourozence v domění, že city mohou jít stranou. Právě v nich však nakonec utonou. Velice pomohly dětské herecké výkony. (06.03.2010)

Film, který vás donutí k přemýšlení, ač přirozeně nic nevymyslíte... jen srovnáváte postoje a říkáte si: "Kam až bych zašla já?" Na první pohled dítě pořízené na náhradní díly pro nemocnou sestru vyznívá jako naprostá zhovadilost ve jménu vědy proti přirozeného běhu života a nutí vás kroutit hlavou nad zaslepeností rodičů, ubližujících jednomu dítěti pro uzdravení druhého... ale lze je odsoudit, když jim lékař v návrhu zmínil původně jen pupečníkovou krev? Jenže dítě dál umírá, ale naděje, ta vždycky jako poslední... a vhodný dárce je tak blízko. Pod povrchem rodinného štěstí jsou praskliny... komentuje stav otec, což lze z filmu opravdu vycítit, aniž by diváka obtěžoval nesplnitelnými nesmysly se záměrem provést ho slzavým údolím až k finálnímu vodopádu, jako například zde, Cassavetes se soustřeďuje na všechny členy trpící rodiny ve skutečně působivých, protože možných, životních situacích, navíc výborně zahraných - při odevzdaném pláči malého dyslektika Jesse mně srdce usedalo... Jasně, mouchy by se našly, třeba zrovna podezřele vyzrálá jedenáctiletá Anna (na druhou stranu, když může někdo v pěti letech složit operu...), příliš protahované songy (které však dávaly prostor na urovnání myšlenek z předchozích scén) a Cameron Diaz (i když na vratký balanc mezi odsouzením a pochopením matky, kterou ztvárnila, by se těžko hledal někdo vhodnější), takže vlastně jen mušky :-), každopádně, úkol č. 11 v Challenge Tour Special - Filmový lov - film, který mě dojme, splnil očekávání. (16.06.2015)

Obrovská “feel-sad” pecka. Tady jsem se dozvěděl, že tenhle kousek někomu může přijít i jako špatně vypointovaná báchorka (dokonce i člověku, se kterým se v mnoha věcech shodnu a máme podobný vkus na filmy), ovšem na mě to působilo přesně opačně. Hodně se tlačí na pilu, emoce tryskají po obrovských dávkách a celkově to sviští jedna báseň. Typicky se jako u většiny podobných filmů o zákeřných nemocech těžce tlačí na pilu a jak jsem zmínil, leckomu to zkrátka nemusí sednout od samého začátku. Mě to naprosto odrovnalo. (26.01.2018)

Ždímačka spolehlivě odstraní přebytečnou vodu z právě vypraného prádla. Ejhle, no, zase tak mimo nejsem, protože v téhle komorní látce se budou ždímat emoce na maximum. Ale snést se to dá. Průměrný režisér Nick Cassavetes hlavně díky výtečným hercům předkládá tohle velké rodinné trápení s citem a dokonce i s překvapivě velkou mírou opravdovosti!! Takže nějakých 70% za mě vydoloval. (30.01.2014)