Pamětnice

Klasický příklad rozpolcenosti dnešního stavu českého filmu. Když na to přijde, máme téma. Nemusíme pro ně ani chodit daleko, je odposlechnuté ze života. Máme herce v nejrůznějším věku, kteří jsou schopni a očividně stále nadšeni pracovat. Máme někoho, kdo dá celý projekt dohromady. Ale pak začíná ta část, kdy takový člověk jde s finální realizací k nízko rozpočtovému řešení, ačkoli all star movie by měl být podporován velice snadno. Ale jsme v Čechách, že. Takže převod do hraného filmu připomíná amatérské cvičení, kterému opravdový nechtěný lesk dodávají naprosto neskuteční neherci. Je mi líto, že Pamětnice je ocejchována prací Vlada Štancela a že ta celá herecká generace nenašla v mladých ani jednoho slušného protihráče. Nechme stranou, že velká část scén se tváří jako chladný slzotvorný kalkul a jiné jsou lacinější než-li gondíkovské estrády. Bohužel ale i díky nim jsme opět na hraně zrcadla české malosti, české současnosti. Takže proč to vysoké hodnocení? Protože třeba právě díky té rozpolcenosti se najde alespoň jeden mladý člověk, který pochopí, co znamenalo být v 50. letech svazačka a v 70. chartistka. (21.05.2010)

Na filmu je unikátní a pozoruhodný soubor hereckých legend. A tlouštíka multiMagnuska. Více než hodina filmu je úplně zbytečná, ale s nostalgií se dívá hezky na dědoušky a babičky z filmů o mnoho starších, než jsem sám. Nejvíce mě potěšili Jiří Krejčík se Zitou Kabátovou. Příběh byl jednohubka na pár minut. Ale těšilo mě, a zároveň rozesmutnilo, že mnozí účinkující se objevili ve filmu naposledy. (10.02.2019)

Mně se ten film prostě líbil. Celý je prošpikován skvělými vtipnými momenty, které jen tak někdo nepostřehne. Kupříkladu v jedné scéně přeje v TV pěkný den moderátorka Ester Pejsková. Skvělá skladba herců. Obávám se, že tolik hereckých legend už se nikdy v jednom filmu nesejde. Příjemně mě překvapila snaha tvůrců zainteresovat mj. i herce Velena a Holého (jaká škoda, že zdraví jim nepřálo). Byl jsem nadšen, že ve vedlejší roli se objevil i Stanislav Fišer, jehož němota jej bohužel vyřadila z uměleckého projevu. Pěkný a oddechový film skvělého Vlada Štancela. (15.10.2010)

Kdyby to Vlado pojal jako středometrážní snímek o zhrzenosti jedné, bývalým režimem na kolena sražené, důchodkyně, která se po přehnaně dlouhých letech dovolává lidské spravedlnosti mezi svými spolužáky, bylo by to dost slušné, zbytečně nenatahované drámo, které se na konci nepochybně odehrálo. Ale ne, scenárista je jasný, a proto nesmí chybět nucený, nesmyslný humor, neskutečně tragičtí neherci, Magnuskovi kočovní oblíbenci, kdejaký známý ksicht a skrytě viditelné reklamy sponzorů. Vedlejší casting je jedna velká tragedie. V životě nepochopím, jak se mohl rejpal z Černých ovcí pustit do celovečerního filmu, a to ještě se starou, hereckou elitou. Pomiňme fakt, že ne každému bylo v době natáčení kolem 80ti let, to už tak ve filmech bývá, ale pominout fakt, že si toto vzali dobrovolně na triko dva absolutně nezkušení, filmoví tvůrci, již v mých očích nelze. Neskutečně odfláknutý potenciál. Z respektu k hercům dávám dvě. (24.09.2013)

Asi jenom Vlado Štancel ví, proč se do tohohle projektu pouštěl. Jeho režisérský debut Mezi námi přáteli nedopadl ani trochu dobře (opět s Daliborem Gondíkem!) a tak si "pan Testovina" vyrazil do českého filmového domu důchodců a natočil tenhle hybrid. Výstupy Jana Skopečka jsou plagiátem Troškových Kameňáků, Tomáš Magnusek opravdu není a nikdy nebude "novodobým Hugo Haasem", jak o něm ve své minibiografii píše kolega frufru2. Je to neherec, a ke smůle Pamětnice nutno dodat, že mezi všemi zde zúčastněnými neherci ještě nejlepší. Obsazení Josefa Zímy, Jana Cimického a konec konců ani pana režiséra samotného nemá hlubší opodstatnění, divák trpí při pohledu na herecké tápání Jaroslava Čejky, Uršuly Klukové i Zdeňka Srstky, o Daliboru Gondíkovi ani nemluvě. Scénář je sledem velmi špatně napsaných a ve směru k divákovi bezohledně amatérsky odehraných dialogů (co proboha mají být ty řeči při nakupování, postava sousedky Koudelkové či uměle zinscenovaný střet Roma a skinheada?). Vlado Štancel na režisérké židly vybouchl, a jestli se mu profesní debut nepovedl (neviděl jsem, a ani nikdy neuvidím), druhý pokus je naprostým fiaskem. A teď pozitiva: Milá postava sexuálně prospěchářského vysokoškolského pedagoga Vernera (ztvárněná Vladimírem Brabcem) a pak životní moudra Milušky Bínové (skvělá Libuše Švormová, která jako jediná nepůsobí herecky toporně, křečovitě = trapně). Prvních 61 vteřin filmu. (20.06.2010)