Stav beztíže

Tohle komorní scifi má po scénáristické stránce hodně problémů, přes úžasný vizuál z něho čiší amatérina scénáristů (od citu pro reálnost a uvěřitelnost situací až po vůbec způsob vyprávění a odvíjení děje). Nicméně, co mě ovšem iritovalo nejvíce byly realtime videohovory s centrálou na zemi a podobné rádoby eye-candy vychytávky, pro jakéhokoliv fanouška scifi nejeden WTF moment zaručen v každém díle. // Po posledním díle musím uznat, že celou druhou polovinu jsem hltal doslova jako maliny a Defying Gravity mi velmi přirostlo k srdci. Škoda, že se již pokračování nedočkáme. (31.03.2010)

Och joj, už prvé dva diely ma príšerne rozčuľovali a nemohla som si pomôcť. A to dnes, v roku 2012, ľudia nadávajú na nelogické správanie "vedcov" v Scottovom Prométeovi... to asi nevideli túto bandu tvorcov a postáv, ktorí pod rúškom vedy mixujú takú divokú zmesku "superstitious stuff" - povier, náboženstiev a morálky založenej na iracionalite - až to nie je zdravé. Biologička hádžuca smutné oči na likvidované vzorky králičích embryí a ťažko filozoficky sa zamýšľajúca nad tým, ako "zabíja" zhluky desiatich buniek... what the hell?! Ďalších príslušníkov tímu vyberaných na základe už neviemčoho a "kompatibility" ani rozoberať nebudem. Ešte si nejaké diely pozriem a očakávam, že atmosféra na Antarese bude čoskoro "zaujímavejšia" ako v reality šou. A čo má sakra znamenať, že keď omylom vystrelí z lode astronaut priviazaný bezpečnostným lanom, tak ho budeme priťahovať ručne??? Veď načo by sme na lodi za 10 miliárd dolárov mali NAVIJAK?! Škoda len, že pri tých blbostiach je to navyše aj hrozne pomalé a nudné. Proste mydlová opera vo vesmíre. Páči sa mi, ako to stručne zhrnula Hirnlego: (patos, hodnoty obrácené naruby, nezodpovědnost a demence jsou přece tak cool). (06.08.2012)

Takovou sbírku neurotiků a zamindrákovaných person bylo asi opravdu těžké pro jeden scénář najít. Já vím, že dramatizace seriálu by měla být silná, aby lidi vůbec zajímal, ale ve Stavu beztíže je silně předramatizováno. Jedna byla zneužívaná, druhou opustili rodiče, třetí trpí duchy z války, další duchy z Marsu, další trpí tím, že měla být chlap a tak dále. No parta, kterou byste pro šestiletou misi napříč Sluneční soustavou pohledali. Občas jsem si říkal, že vhodnějšími kandidáty by snad byl i kroužek extrémně cholerických anonymních alkoholiků s tiky. Hlavní linie seriálu a vyprávění formou flashbacků je naprosto v pořádku, ale byl bych raději, kdyby se tvůrce držel tohoto a vyprávěl příběh mise, zatímco se bohužel spíš soustředil na postavy. Také jsem trpěl těmi proslovy na konci každé epizody - jo byly asi pěkné, ale kdyby byl takový i zbytek! Takhle působily jako pěst na oko. Zkrátka Stav beztíže je seriál se zajímavou myšlenkou (i dle doslovu autora, jak měl seriál skončit - viz odkaz v diskusi), ale s tak kostrbatým scénářem, že se nedivím, proč skončil. Zkrátka rámec je nadmíru zajímavý a nový, ale takové kosmonauty byste pro výlet nevybrali, ani kdybyste byli na hlavu padlí, neskousnu. Moc pěkná hudba. 30% = 1+/5 (10.08.2014)

Na pomezí tří a čtyř hvězd, po prvním dílu jsem byl nadšen, konečně kvalitně vyrobená a natočená seriózní vědecká fantastika pro dospělé, která je mnohem víc vědecká, než fantastická. To je něco pro mě. Bohužel nic není zadarmo, a tak zjevně vyšší produkční náklady musela klasicky zaplatit vyšší "masovost" seriálu, autoři se museli podřídit vkusu širšího diváctva, než je typický sci-fi vzorek. To znamená nefandům a ženám. A to znamená vztahy. Spoustu a spoustu vztahů. A psychologický rozvoj charakterů. Aby bylo jasno, vztahy v žánrových seriálech mi nevadí, jenže se to musí umět. V takové "The Unit" nebo "Shield" byla tahle stránka zpracována snesitelně, někdy dokonce i zábavně. Jenže Gravity je plná nesnesitelné klišovité vaty, na vztazích a vývoji vztahů mezi postavami není absolutně nic nového, provokativního nebo alespoň trochu zajímavého. Nedivím se, že byl seriál uprostřed první sezóny zrušen, kdybych se na něj musel dívat bez fastforwardu a navíc v televizi, kde příběh co deset minut přeruší pětiminutová reklama, nepřenesl bych se přes pilot. Odhaduju, že takovou třetinu každého dílu jsem prostě přeskákal, a víte vy co? Prakticky o nic jsem nepřišel. Ale na závěr chvála. Tenhle seriál měl obrovský potenciál. To se jasně ukázalo v některých scénách na lodi nebo u posledního odvysílaného dílu (přinejmenším na celostátní americké stanici ABC), kde astronauti odhalí existenci Bety. V něm skoro úplně chyběly unylé vztahové žvásty, soustředil se plně na hlavní zápletku a nešlo od něj odejít. Kdyby takhle vypadala většina dílů, měli bychom tady vesmírný Lost. Je tedy jasné, že hlavní autor James Parriott vesmír umí, kdyby vztahy ořezal o polovinu a při jejich psaní nemyslel na ženy a holky, které sledují Gray's Anatomy, ale na fanynky Hvězdných válek a Star Treku, byl by Stav beztíže hit. (Mimochodem Parriott nakonec odhalil, jak by se seriál vyvíjel a dopadl, příslušné odkazy najdete na Wikipedii.) (29.07.2011)

Beriem späť to, čo som kedysi nelichotivo prehlásil o novej BSGčke. Nie ona, ale toto... Toto čudo... Toto je skutočné Melrose Place / Beverly Hills / iný trápny soap vo vesmíre ! Odpad! jak sviň, ako hovoria Moravania. P.S. Navyše nechutne okatý plagiát vynikajúcej dokudrámy Voyage to the Planets od BBC. (01.08.2011)