Útes smrti

upozornění: tento film není vhodný pro agorafobiky. Pro mě další důvod, proč nejezdit dál než na Balaton. Partičce australských turistů by v jejich ošemetné situaci s parybou nepomohl asi ani Jakub Vágner. Mám ráda survivaly podle skutečných událostí, takže tři hvězdy jsou jisté, ale mému gustu by sedělo trochu víc drastičtějších záběrů a akce. Nějak už jsem si zvykla ve filmech tohoto typu na to, že když někdo někomu ukousne nohu nebo hlavu, divák má možnost buď zavřít oči, nebo se podívat, jak to vypadá, když už to nedrží pohromadě. Jinak atmoška dobrá, na dlouhej večer jako dělaný. (16.08.2011)

Mořeplavci, mořeplavkyně, mořeplavčata, nelezte do vody co je hodně zubatá! Když mi žena řekla, na co by se večer chtěla dívat, jen jsem si povzdechl - to se po Čelistech ještě pořád někomu chce točit filmy o žralocích? Ano, je tu časový a technický posun ale i tak. Čelisti zpravidla odzívám a tak jsem si řekl, že si přinejhorším alespoň trochu schrupnu. Ale ejhle, ono se na to dalo koukat (nejen díky Zoe Naylor, do jejichž nádherných nohou bych se zakousl, ani bych nemusel být žralok), občas to bylo hodně napínavé a děsivé (náhlé žraločí útoky), muselo se uznat, že žraloka je ve filmu tak akorát, ani moc, aby to bylo přelácané, ani málo, aby to nudilo. Ty delší scény, napínající nervy, byly taky hodně povedené. Ono přiznejme si, představa, že je člověk uprostřed širého oceánu a kolem vás krouží zubatý kolos, asi vyděsí každého diváka. Film uplynul jako nic. Jen je třeba u něj moc nepřemýšlet, spíše vypnout mozek a nechat se unášet a vlnách, jež se občas zbarví do ruda. Ty lidi se někdy nechovají moc rozumně. A přesně jak napsal Obitus, ta podivná věc na ostrůvku mi leží v mysli ještě teď. Byl-li to záměr, smekám, byla-li to nevědomá náhoda, povedla se. (11.06.2011)

Na konci jsem si říkal, jaký měl celý tenhle příběh smysl - mělo to být varování? Před čím? Před výlety lodí nebo před žraloky? Ať už Andrew Traucki zamýšlel cokoliv, povedlo se mu natočit thriller, který nestraší počítačem vygenerovanými monstry, ale staví na silné atmosféře, kdy divák spolu s hrdiny cítí jak mu ubývají síly a vidina záchrany se vzdaluje.Díky skvělé kameře a sympatickým představitelům sympatických postav "The Reef" vyčnívá nad žánrový průměr. Za mne 3,5*. (18.11.2010)

Kdyby podobný survival vznikl v Americe, zabraly by plátno ňadra a odhalený penisy, teeangerská svoloč v ústředních rolích a exploatativní lascivnost, jenže tady jsme na australský půdě a vše je jakoby tlumené, přiměřeně, adekvátní a přirozené, včetně žraloka, jehož uměřeností dávají tvůrci patřičně najevo, že na rozdíl od Spielberga neztratili veškerý smysl pro proporcionalitu. Nejzajímavějším a málo viděným úkazem celého filmu je ovšem Luke, prototyp muže, se kterým se ženy cítí pokaždé v bezpečí, frajer, který nikdy nefrajeří, jsa si vědom toho, že wannabe leader nikdy doopravdovým leaderem není. Hrdina se zkrátka pozná podle toho, že o sobě nikdy netvrdí, že je hrdina. Jak říká Connery ve Skále: „Ubožáci vždycky tvrdí, že se budou snažit. Vítězové jdou domů a opíchají královnu krásy.“ Ještě lépe vystihuje podstatu hrdinství Conan, zastánce kréda, že nejlepší v životě je hnát nepřátele před sebou a slyšet nářek jeho žen, ale neříká to jenom tak, sám od sebe, nýbrž coby odpověď na požádání. Jakmile přejde hrdinství k vychloubačnosti, neřkuli k pochybovačné sebereflexi, je s ním fakticky amen, viz post-osmdesátkové traumatické nekrology hrdinství v Posledním akčním hrdinovi či Smrtonosné pasti 4. (-spoiler-) Nakonec ale i nezištně statečný Luke dojde symbolické porážky od žraloka, který sama sebe nikdy reflektovat z principu nemůže, a tak je tím nejstatečnějším a nejchrabřejším žralok sám - ušlechtilá prostota, tichá velikost. (26.12.2010)

Plavat deset mil širým oceánem s vědomím, že za zadkem vám zrovna čenichá pětimetrová krvelačná potvora, opravdu není nic moc příjemného. Své o tom vědí nejen ti, co měli osobně tu čest, ale australští filmaři vtloukli tímhle nenápadným snímkem podobný pocit úzkosti i do mé nevinné hlavy. Nečekejte krvavá jatka a dostanete 90 minut intenzivního a trpělivě budovaného napětí, nakažlivého strachu z děsivého nepřítele a několika skvěle natočených útoků žraloka na člověka, které si možná nelibují v červených detailech, ale vyznívají tak reálně, až z toho mrazí. A navíc se to celé obejde bez známých béčkových klišé, bez digitálních monster a bez protivných hrdinů, kterým tentokrát toho žraloka za prdelí nepřejeme o nic víc než sami sobě. Stopáž by sice místy potřebovala trochu zkrátit a úvodních deset minut je vlastně zbytečných vidět, ale jinak velmi příjemné překvapení, který bych mohl vidět klidně víckrát. 70% (25.08.2013)