Tomb Raider

Rodinná pohodička. Hlavním hrdinou je sice žena, větší koule každopádně film mít mohl - noha na plynu a větší míra špinavého "nesersestim" trochu chyběj, stejně jako šance, že byste si na film za týden vzpomněli. Jinak moc pěkně nasnímané prznění hrobek, na nějž se Alicia fyzicky skvěle připravila (jo, konečně jednou nevypadá akční hrdina v akčních scénách nepatřičně) a Goggins se asi ani připravovat nemusel, páč skvěle záporákuje už jen tím, jak vypadá. Poslední scéna mňamka pro gamery, dík. (27.12.2020)

Vedle Wonder Woman působí Lara jako chudá příbuzná (hráče videoher asi producenti vnímají jako méně silnou diváckou skupinu než čtenáře komiksů). Všehovšudy čtyři prostředí (Londýn, Hongkong, ostrov, hrobka), s výjimkou vodopádu nikterak okázalé akční scény a v podstatě jen jedna (vycházející) hollywoodská hvězda. V kontextu snah o stvoření plnohodnotné akční filmové hrdinky jde nicméně o lehký pokrok. Lara Croft v podání přirozeně hrající Alicie Vikander je naprosto uvěřitelná. Dvojice scenáristů (Geneva Robertson-Dworet napsala taky Captain Marvel) neexperimentovala a nabízí tradiční origin příběh, který nehráče přehledně zasvětí do světa Tomb Raidera a hráčům nabídne uspokojivou porci „backstory“ a množství přímých citací ze hry. Lara je nám dvojicí úvodních akčních scén představena jako žena, která sice nevyniká ohromnou fyzickou silou, zato dokáže vymýšlet „lišácká“ řešení problémů. V obou případech zatím každopádně selhává. Silná, sebevědomá, byť nikoliv neohrožená, ale poměrně věrohodně zranitelná akční hrdinka se z ní stává až poté, co začne aktivně řešit své „daddy issues“. Vzniká dojem, že všemi prezentovanými schopnostmi, z nichž za některé vděčí otci (řešení hlavolamů, lukostřelba), disponovala od začátku, pouze jí scházela vnitřní rovnováha, protože v jejím životě chyběla ona otcovská figura. V tomhle ohledu je navenek progresivní film hrozně tradicionalistický (vlastně podobně jako Poslední z Jediů – dosaďte za Marka Hamilla Dominica Westa a dostanete prostřední část filmu). Rodinná linie, zastoupena zprvu zejména flashbacky, je ovšem zdatně zakomponována do hlavního vyprávění, posunuje děj, vysvětluje hrdinčiny motivace, pomáhá překlenout delší časové úseky, kdy se postavy někam přemísťují. Pokud jde o přínos libovolné scény pro vyprávění, nelze Tomb Raiderovi nic vytknout. Skoro žádná hluchá místa, kdy by nás přestalo zajímat, co bude dál (camea Nicka Frosta mohla být kratší, nebo žádná). Všechno je hezky propojené a navazuje na sebe. Možná až moc hladce a přímočaře. Akční scény jsou dostatečně různorodé a výrazně videoherní (a demonstrují, jak se Lara zdokonaluje v jednotlivých oblastech – souboj tělo na tělo, útěk před pronásledovateli, skok do dálky), tempo nepolevuje. Uthaug stejně jako ve Vlně předvádí perfektní ovládnutí řemesla a znalost principů klasického hollywoodského vyprávění. V rámci akčního žánru to vůbec není špatné, jen doufám, že pokračování, pro které si film v závěru trochu zdlouhavě a příliš okatě připravuje půdu, nebude stejně přehnaně opatrné. 65% (15.03.2018)

Začátek filmu ihned vtáhne do děje, ale musím říci, že jsem od filmu očekával něco úplně jiného než mi bylo nakonec naservírováno. A tak si nemohu pomoci, ale přijde mi, že tvůrci promarnili obrovský potenciál příběhu. A ten prapodivný otevřený konec? Ten pohřbil i ty poslední vyhlídky na čtyři hvězdy. Budiž útěchou, že je to alespoň lepší než starší verze Lary Croft. 55-60% (03.02.2021)

S výjimkou výborného rozpadajícího se letadla nad vodopádem víceméně pouťová atrakce, která sice nijak neurazí, ale ani nenadchne. Jede dost na jistotu, je hodně opatrná a v žádném případě temná/úderná/krvavá. Oproti oběma dílům s Angelinou Jolie jsme nicméně v realističtějším světě, k uvěřitelnosti přidáváme i dávku lidskosti, postavu z masa a kostí navíc táhne k maximálním sympatiím Alicia Vikander, která byla skvělým tahem. Její Lara je emocionálnější, vrstevnatější a určitě zajímavější. A zatraceně dobře se na ni dívá. Už její entrée v Londýně nabídne holku, se kterou prostě chceme strávit necelé dvě hodinky. Restart potenciální nové série se znovu točí okolo problematického vztahu s otcem, záhada je tu v podobě královny uvězněné po staletí v hrobce na tajemném japonském ostrově a podle fandů předlohy (sám jsem to nikdy nehrál) tahle verze nepatří mezi videoherní mršitele. Příběh je sice jednoduchý, ale funkční, asi nikdo nečeká zásadní dialogy a oscarový scénář, ovšem jedno podstatné chybí: tvůrci nemysleli na to, že by to mohla být i zábava. Hravost sice místy pocítíme, ale hluché scény rovněž. A není jich málo. Norský tvůrce solidního horského masakru Fritt vilt, který zdobila výborná atmosféra, Roar Uthaug nezklamal, ale ani se úplně nevytáhl. Prostě taková průměrná pohádková oddechovka. (01.06.2018)

Doktore Henry Waltone Jonesi Juniore, prosím vás, vraťte se.. Film podle počítačové hry má vždycky u nohy přivázanou těžkou kouli a Uthaug jde ještě ke všemu zapomnění přímo do náruče. Kašlu na „větší množství ustavujících celků a vůbec větších rámů, kdy nástřihy na detaily mají tendence zpřesňovat plynulost informačního toku“, když T-X Vykradačka hrobek nemá čím uchopit za srdce a bohužel ani za koule. Postrádal jsem nadhled, důvtipnější příběh a především nějaké kouzlo, které by mě donutilo byť jen jednou jedinkrát se k Laře někdy vrátit. Takže zatímco třeba žánr westernu si v 21.století prochází renesancí, ten dobrodružný na ni stále marně čeká. A nebo přišla a já starý konzervativní blb si toho nevšimnul.. P.S.: Mezi řádky čtu, že je tady spousta do uklízení žhavých uživatelů, co by rádo vyklepalo Fassiemu matraci.. (04.06.2018)