Režie:
Susanne BierScénář:
Anders Thomas JensenKamera:
Morten SøborgHudba:
Johan SöderqvistHrají:
Mikael Persbrandt, Trine Dyrholm, Ulrich Thomsen, William Jøhnk Nielsen, Markus Rygaard, Wil Johnson, Elsebeth Steentoft, Satu Helena Mikkelinen (více)Obsahy(1)
Film vypráví příběh dvou rodin, jejichž osudy se náhodně spojí skrze přátelství dvou dospívajících synů. Elias, jehož otec pracuje jako doktor v Africe a prožívá právě manželskou krizi, je šikanován ve škole, zatímco Christian, který se rozhodne ho bránit, se do města přistěhoval s otcem po nedávné smrti matky. Film řeší zdánlivě jasné etické otázky po smyslu pomsty a násilí s ní spojeným. To vše na pozadí skutečných světových konfliktů, kterým čelíme a které reprezentuje právě postava dánského lékaře v Africe. Film není samoúčelnou plejádou dramatických situací, tak jak je známe z mnoha evropských filmů současnosti, ale precizním pohledem do života dvou generací lidí, jimž se představa lepšího světa znenadání začíná vzdalovat. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (217)
Je to zvláštne, pretože aj napriek tomu, že som z filmu cítil škandinávsky režisérsky prístup, tak ma to moc nezasiahlo. Pritom námet bol slušný, je tu všetko, čo by v dráme mohlo zaujať - problémové deti, šikana, problémy v rodine, odcudzenie.... Spolu to však vydalo iba na slabší dramatický gulášik, ktorý ma nechal pocitovo chladným. Možno tomu chýbala lepšia hudba, alebo v niektorých miestach zmena tempa, prípadne viac konfliktných situácií. Kamera a herci boli však výborní. Lepší priemer. 65/100 ()
Dánská dramata začínají mít happy endy? Svět je nepochybně v prdeli. Bier kráčí podobnou cestou jako kolega dogmatik Vinterberg. Její drama o vině, násilí a odpuštění je výtvarně libé, vkusně a tak trochu literárně završené. Několik věcí se mi opravdu líbilo: typická režisérčina práce s krajinou, která slouží jako zrcadlo duševních stavů postav, výborně vymodelované i zahrané postavy, netuctové využití africké linie, která koresponduje a prohlubuje tu dánskou. Lepší svět obsahuje úctyhodnou porci tradičních severských námětů: smrt, pomstu, truchlení, sociopatické chování, a to v překvapivě koherentním skupenství, které svědčí o výtečných schopnostech Bierové a její dvorního scénáristy A. T. Jensen. Bohužel, ze završení tak odkopaný nejsem. Nemám nic proti ideálu bezpodmínečné lásky, ale nelze přehlédnout, že autorka v závěrku postavy spíše zneužívá a z filmu se vytrácí pnutí i plastičnost a o slovo se přihlásí dosud dřímající angažovanost. Navzdory tomu, že katarze je poněkud jalová a chtěná jde o další z řady důkazů, že Dánové umí zobrazit současný krizový stav Evropy bez křeče a ideologických frašek. ()
Další dánský příspěvek do filmového světa. Jak to Ti Dánové dělají, že ať natočí cokoli, má to svoji kvalitu, myšlenku a nápad. Konkrétně Susanne Bier je režisérská extratřída, definitivně jsem si ji zařadil do své topky. Film, který se zabývá mnoha tématy, žádné z nich nepitvá do hloubky, což může být výhoda i nevýhoda. Mě kupříkladu zaujalo jedno zcela vedlejší téma - vztah Dánů a Švédů, který nám Čechům neznalým regionálních podrobností uniká. Mikael Persbrandt se mi líbil nejvíc. Z mého pohledu zasloužená ocenění. ()
Ze začátku to vypadalo, že dánská režisérka Susanne Bier chce natočit skandinávskou obdobu Klass, pak ale její Lepší svět začal pokrývat mnohem širší rámec a přede mnou se postupně odkrývalo opravdu neobyčejně vrstevnaté a působivé drama o rozpadu tradičního institutu manželství a jeho dopadu na potomky. Tentokráte nejde o sociální drama, je zjevné, že tenhle fenomén prostupuje napříč společností a nevyhýbá se ani vyšší střední třídě, tedy lidem, kteří s příkladnou protestanskou morálkou a správnými hodnotovými rámci mají zdánlivě vše a jejichž životy nemůže zdánlivě nic ohrozit. Přijde-li však zásah zvenčí (smrt, nevěra) či zevnitř (vyhoření, odcizení), má to katastrofální následky a devastuje to nejen nejen vztahy, ale i samy životy. Další významnou rovinou je motiv budování/existence ,,lepšího světa", o který se nepochybně generace rodičů ve své společenské třídě snaží, tedy místa, kde neexistuje Zlo. Z podstaty světa jde ovšem jen o chiméru, Zlo je integrální součástí světa okolo nás a ať už přichází nepozorovaně a netušeně (šikana, xenofobie, hulvátství...), nebo má podobu univerzálního zla (střet lékařů bez hranic s barbarstvím umožněným válečným běsněním), nelze ho ignorovat. Obvykle u filmů nebrečím, ale u tohoto jsem několik slz uronil... ()
Od Susanne Bier by jeden očekával daleko větší drámo než jakým je tenhle Lepší svět. Učesané až ulízané, chladné až frigidní, vyumělkované až umělé atd. Téměř jediným výraznějším pozitivem jsou dětské herecké výkony, oba hlavní protagonisté jsou ve svých rolích opravdu uvěřitelní a skvělí, ovšem všechno ostatní, scénářem počínaje - proboha, proč je tam vůbec ta Afrika ? a kamerou konče, ne technicky , ale dlouhé nicneříkající záběry na postavu z výšky půdního vikýře mne prostě v tomhle filmu nechávaly zcela chladným. A to, že hlavní záporák ze světa mimo Afriku ( Ulrich Thomsen) nedopadl nakonec stejně či podobně jako africký protějšek mou jednoduchou duši velmi irituje. Já vůbec nepochopil poselství tohohle filmu, já vím, nenásilí, mír, láska..už mlčím. Ale stejně mohl aspoň po závěrečných titulcích dostat facku..jo, jo, já vím. Tak možná ve dvojce...au. ()
Reklama