V utajení

1. série - 60% - Nový přírůstek do špionské seriálové rodiny je jedinečný minimálně jednou věcí. Asi nikdy se mi nestalo, že by pilotní epizoda byla zároveň tou nejlepší. První díl přinesl krásnou hlavní hrdinku, mosty do minulosti, charismatického šéfa nebo velesympatického parťáka, všechny doplnil svižnou akcí a poutavou atmosférou, aby pak každý další díl lehce zklamal a nakonec přišlo přišlo i neodvratné poznání, že potenciál Covert Affairs asi nebude tak velký, jak se původně zdálo. Annie s Auggiem sice fungují výborně, ale když mě mnohem víc než rutinní epizodní zápletky zajímá Ben Mercer, neklape očividně všechno tak, jak by mělo. Když už se zdá, že seriál zabředne do průměru úplně, přijde dech beroucí finále s pořádnou dávkou akce, na kterou se také začalo zapomínat, ale s těšením se na druhou sérii jsem zůstal silně obezřetný. Koncept se občas sypal už na ploše jedenácti epizod a nutnost spásného nápadu byla téměř palčivá. 2. série - 50% - Tváří v tvář povedenému finále se hodnocení dere nad průměr, ale jednotvárnost září z celé série až příliš. Auggie je pořád s přehledem nejlepší a ani Jaiova linka nevede jen k prázdným řečem, ale absence něčeho hmatatelně vztahového na straně Annie je (vzhledem k nejrůznějším tvrďákům v jejím blízkém okolí) už poněkud nemožná. Na odstřel je i Danielle, jejíž každá replika mě přivádí k šílenství a zápletky vystavěné kolem ní nutí přemýšlet, proč se vlastně scénáře nevrhnou naplno do špionského prostředí a neustále se pokouší ladit rodinnou atmosféru. Tak jako tak jsou teď karty trochu nečekaně rozdány zcela jasně. Ale pokud se tvůrci neodváží s nimi provést něco rafinovanějšího, klesnou aférky do nelichotivých hodnotících rovin. 3. série - 80% - Poslední záchranné lano úspěšně přistálo ve správných tvůrčích rukách a parta ze CIA díky tomu předvedla výkon doslova neuvěřitelný. Uzívané mise prvních dvou sezón jsou zapomenuty díky dokonalým vedlejším postavám v podání Sarah Clarke a Richarda Coyleho a v první řadě - konečně i na horké ploše delšího příběhu plného dech beroucích zvratů a bolestivě otevřených konců. Oněch deset epizod bylo natolik strhujícím zážitkem, že mi bylo upřímně líto, že se k němu většina diváků skrze těžké začátky nemá šanci prokousat. Druhý hlavní story arc s Eyalem, Khalidem a hrátkami s Mossadem sice v tempu znatelně polevil, ale díky tomu, že "emoce" už pro agenty není cizí slovo, budu na další špionážní taktiku poprvé čekat s úsměvem. 4. série - 70% - Očividná snaha o zopakování konceptu z předchozí sezóny sice potěší, ale tvůrcům tentokrát úspěch trochu nešťastně protéká mezi prsty. První desítka epizod výtečně napíná, motivuje, vyvolává plno otazníků a uspokojivě na ně odpovídá - aby ta druhá stejně jako loni jen paběrkovala a byla spíše nutným dovyprávěním. Co překvapí nejvíc, je špionážní rovina fungující mnohem lépe než ta vztahová. Obzvlášť ke konci totiž napětí Annie-Auggie působí, jako kdyby bylo ve scénáři odškrtnuté jen z povinnosti vůči věrným fanouškům. Nečekaným vítězem se tak díky tomu stává čmuchající nezmar Calder, jehož buldočí povaha, ze které neustoupí ani za zlatého Wilcoxe, z něj dělá překvapivě fungující kus skládačky. V létě se proto do CIA rád zase podívám, ale ten pocit, že by Corman s Ordem měli pomalu přemýšlet nad zakončením se vší parádou, se mě ne a ne pustit. 5. série - 50% - Místo příjemné labutí písně zbytečně hořký finiš. Co se mohlo zhoršit, to se také zhoršilo, takže Annie s Auggiem se k sobě tváří jako cizí, Arthur zůstává na vedlejší koleji a Calder má místo osvědčeného vzteku tentokrát v popisu práci házet smutné oči po prodejné holce. O to větší štěstí je pak (opět) sázka na úplného nováčka. Je jím Ryan McQuaid s charismatickou tváří Nica Bishopa. Tenhle blonďatý drsňák totiž suverénně přišel a ukradl si všechny dobré momenty pro sebe. Bez něj by hledání dalšího anonymního zloducha, jemuž roztažení na celou sérii tentokrát výrazně škodí, bylo nedůstojným utrpením, takhle se z pátého roku podařilo vytáhnout alespoň unavený podprůměr - byť bez jediného příjemně překvapivého nápadu. Za zrušení jsem tak ve výsledku rád, protože po tomhle šlápnutí vedle už bych se k případné šesté sezóně i přes veškeré zásady ohledně dokončování seriálů nejspíš nevrátil. Tvůrčí dvojka Matt Corman a Chris Ord sice do světa sebevědomě hlásila, že měli nápadů ještě spoustu, ale i vzhledem k pocitu uzavřenosti z poslední desetiminutovky tomu snad nevěřili ani oni sami. Got it. (04.03.2011) (méně) (více)