Les Amours imaginaires
Imaginárne lásky
Heartbeats
Les Amours imaginaires
Obsahy(1)
Francis (Xavier Dolan) a Marie (Monia Chokri) jsou blízcí přátelé. Jednoho dne se u oběda seznámí s Nicolasem (Niels Schneider), venkovským mladíkem, který právě přijel do města. Jedna katastrofální schůzka následuje druhou. Ať už se odehrají ve skutečnosti nebo jen v představách, žádná nedopadne dobře a Francis i Marie jsou čím dál posedlejší předmětem jejich touhy. Čím víc oba zápolí o přízeň jejich nového kamaráda, tím hlubší trhliny dostává jejich kdysi neotřesitelné přátelství. Imaginární lásky, druhý film Xaviera Dolana je studií zamilovanosti. Sledujeme všechna stádia typického průběhu milostného příběhu, na začátku je seznámení, na konci slzy. Film odhaluje na pozadí jednoduché zápletky celou paletu fází lásky a jejího subjektivního vnímání – rozpoutané vášně, očekávání, smutek, ponížení a nakonec samota. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (256)
Krásny svieži film o tom aké je ťažké zachovať si chladnú hlavu, keď nad človekom víťazí túžba a imaginárna predstava, ktorú si nahovára. Človek je tak posadnutý myšlienkou cez mŕtvoly uskutočniť svoj cieľ, že neváha zahodiť ani starostlivo vypestované priateľstvo. Pravdivé zobrazenie ľudských vzťahov, a film plný krásnych mladých ľudí, u mňa vysoké hodnotenie, nielen preto, že režisér je ten ročník ako ja a ja som ešte na ďalekej ceste k svojmu filmu, ale i preto, že mám chuť sa teraz bláznivo smiať a zároveň plakať. A ten pocit nedokáže navodiť hocijaký film. ()
Zatímco Dolanův debut je osudový a doslova bouří emocemi jeho Imaginární lásky jsou milé, krásné na pohled, ale chybí jim větší tah na branku. Což je škoda, když si vezmete, že film by se dal snadno zaměnit za kdejakou Allenovku (což není výtka, ba naopak!) či považovat za krátkou etudu ze Sexu ve městě (v tom lehce mainstreamovém nádechu). Natočit, napsat a zahrát si hlavní part v životem protřelé, uvedomělé a popartem podmázlé studii lidské sexuality a lásky v pouhých 21 letech? Smekám a čuju, že s druhou projekcí půjdu o hvězdičku výše. (Což se ostatně stalo s debutem také.) ()
Štýlové. Oproti Dolanovmu debutu sa mi tu však o dosť ťažšie emocionálne napájalo na postavy. Tie sú síce dobre zahraté, ale inak pomerne... prázdne. To, že dvaja hlavní hrdinovia sú dobrí priatelia sa dočítate v synopse, zo samotného filmu to ale takmer vôbec nevyplýva. A miestami je to naozaj až nepríjemne vyumelkované a snažiace sa za každú cenu o „umenie.“ Dolan má síce veľký cit pre výtvarnú stránku, záberovanie, kameru či použitie hudby, ale nestačí to. Hlavným problémom je totiž scenár – mohol byť viac prepracovanejší, viac psychologickejší, emocionálnejší... Takto sa na to síce fajn pozerá, ale mám pocit, že tentokrát sa Dolan sústredil viac na formálnu stránku a obsah až tak neriešil a viac-menej len ostal na povrchu. Celkovo to teda nezanechá absolútne žiadnu stopu. Škoda. ()
Ufňukané queer cinema narcistního onanisty Xaviera Dolana. Hlavní postavy jsou rozmazlení egomaniacii, kteří se cítí ublíženi odmítnutím společného objektu touhy, přitom jsou to právě oni, kdo se celou dobu chovají svinsky ke svým stávajícím partnerům. Pokud by se to posunulo do polohy kritické studie dvou nedospělých osobností, akceptoval bych to. Obávám se však, že režisér opravdu vycházel z přesvědčení, že jeho hrdinové jsou k politování. ()
Co se týče komentáře, který sem dal marvan, řekla bych, že to má právě být portrét trošku porouchaných osobností, takže s čistým svědomím dávám vysoké hodnocení... jo a ta holka měla super šaty;-) ()
Miluju filmy, ve kterých se najdu. A ještě bych chtěla na tomhle vyzdvihnout krásnou hudbu (už sháním soundtrack ;o) a především vedlejší vyprávění jiných lidí, co prožili s někým druhým mi film úžasně oživilo. ()
Ta chvílemi křečovitá snaha o uměleckost a intelektuálnost mi ve finále vlastně ani nevadí. Naprosto mě uchvátilo, jak dokonale na jednotlivé scény pasuje ta skvělá hudba!(zejména Bang Bang a Pass This On od The Knife, na kterou tančí Nicolas se svou matkou, která má modrou paruku.jo!) A nejlepší na tom je, že to napsal a režíroval kluk, kterému ještě nedávno bylo 20 a také výborně ztvárnil jednu z hlavních rolí, stejně jako Monia Chokri+anticky krásný Niels Schneider. Mám ráda Imaginární lásky a soundtrack k nim miluji. ()
Přehlídka fríkulinů současné juniorské generace. Nic víc. Ale dobře se na to kouká a poslouchá. ()
Dolan v Imaginárních láskách už tolik nepřehrával, jako tomu z mého pohledu bylo v Zabil jsem svou matku, což vnímám velice pozitivně. Velmi příjemně mě překvapilo vykreslení pocitů a charakterů hlavních postav - zde je velkou výhodou autorův věk, jelikož očividně ví, jak mladí přemýšlí, co se jim při určitých okamžicích honí hlavou a umí tohle všechno skvěle zpracovat a co možná nejautentičtěji natočit. ()
Tenhle film mě opravdu nadchnul. Ačkoliv jsem už předtím měla tu čest s oběma Dolanovými filmy, tenhle se mi líbil úplně nejvíc. Dolan si úžasně hraje se záběry, využívá pomalých snímků k zachycení detailů či bizarnosti situace, stejně tak perfektně volí i hudební doprovod, oblečení hlavních postav i samotné dialogy. Imaginární lásky tragikomicky zachycují lidskou povahu skrze iluzi zamilovanosti, kterou nemůžeme kontrolovat, ale jsme kontrolováni my jí. A udělali bychom pro ni cokoliv, hodili za hlavu přátele, změnili sami sebe, stali se otroky, jen abychom získali milovaného člověka. Ale samozřejmě máme svou hrdost, přes kterou už to dál nepůjde. Nebo ano? ()
Jedna pekná tvárička a dvaja priatelia posadnútý túhou získať si ju pre seba. Film nebol natočený zle, hudba sa hodila, ale... Celé mi to vyznelo povrchne. Lásku moc cítiť nebolo. Skôr závisť, sebeckosť. Ale výrazy očakávania a závisti bolo celkom presvedčivo cítiť. A najzaujímavejšie mi prišli spovede osôb medzi častiami príbehu. ()
Pseudoumělecká póza, která naplňuje snad všechny stereotypy o Francouzech - povýšená dekadence, arogance a snobství. Sledovat tento "nezávislý artový" blivajz se rovná stejnému utrpení jako sledovat dokument o telegrafních sloupech 20. století. ;) Sebeukájivá sračka bez scénáře, zato s tolika "efektními" zpomalovačkami, že by i Zack Snyder záviděl. A vrchol všeho? Zeleně nasvícená homoscéna podbarvená tklivými smyčci. Bleh. ()
Naprostá bomba ♥ já tento film miluji ♥ milostný triangl mezi mladými chic lidmi, kteří řeší lásku... a chemie mezi milostným trojúhelníkem Francisem, Marií a Nicholasem doslová odkapává ve velkém množství. ()
Skvelý Dolan, či už ako režisér, scenárista alebo herec. Výnimočný film o medziľudských vzťahoch, s ktorými to nikdy nie je jednoduché. "Hudobne založené" scény sú úžasné a umocňujú celkový pocit z tohto diela. 90% ()
Skvělá hudba, skvělá kamera a o poznání slabší scénář, ale i tak velmi příjemný zážitek. ()
Film měl světlejší momenty (skvělá hudba - Dalido), ale jinak jsem se dost nudila. Měla jsem ke konci pocit, že nikdy neskončí - ideální end byl prošvihnutý asi tak 5x. ()
Velmi křehký drobnohled do osudů trojce přátel, z nichž většina nechce být jen přáteli a odmítají spolu hrát otevřenou hru. Herecky je to zvládlé na 110%, soustředěný výkon u všech hlavních představitelů, vše snímané pastelovou kamerou slečny/paní Biron, která si dokáže vyhrát s přírodou, obličejem i interiéry. Dolan staví hodně na emocích a větách jež zůstaly nevyřčeny. Námět je velmi zajímavý, ale tvůrci se snaží tvážit strašně inteligentně, ve filmu se většinu času děje méně než v posteli páru po diamantové svatbě, dialogy jsou často stravitelné jako hrouda rybího tuku a pak jsou některá uklouznutí (film chce být chytrým a několikrát pak zbytečně doslovně vysvětluje, až zbytečná symbolika), zpomalené žáběry jsou fajn, ale buď to s nima musítě umět (Peckinpah,Snyder,Woo) a nebo musí mít smysl a ne že se vám otráví. Soundtrack je moc příjemný, ale ikonická píseň z Kill Bill vol.1 trochu rušila (ač nejde o americký originál). Když to budě příště méně strojené a víc od srdce, bez žehlení a zbytečných pokusů o přesah, rád dám Xavierovi šanci, jinak pro mě zůstane víc únavným než zajímavým tvůrcem. Jsou tři a mají se rádi, někteří víc, ale neví kdo koho a kdy, a teď babo raď!... 60% ()
Jak jsem našla svou spřízněnou duši. Láska forever. ()
Krásná dokumentace dvou kamarádů, které mají společného to, že milují jednoho kluka. Občas si pouštím, na místo písní a skladeb, filmové trailery. To, že jsem si tenhle pouštěl společně s Singlemanem má důvod, oboje je o homosexuálech a obojí má až fanaticky vyšperkovanou kameru (obou to prospívá). Postupně mi to také začalo připomínat Scotta Pilgrima. Bylo mi to divné, protože jsem si myslel až do zkouknutí, že je to francouzký film (asi kvůli zpívající Dalidě). Teprve potom jsem zjistil, že je to také z Kanady (mám chůť vidět více kanadských filmů). Uvedu pár vět, které mohly být řečeny ve Scottu Pilgrimovi, ale nejsou; "Kdyby umřel někdo pokaždé, když refrešnu stránku, byla bych na světě sama", "Prolétla jsem byt rychlostí 300 km/h". A kromě toho má i tento snímek skvělý soundtrack. ()
ač měl film obvyklých 90min. měl přišel rozhodně o hodinu delší. IFFKV 2010 ()