Apollo 18

20. júla 1969 sa americký astronaut Neil Armstrong stal behom misie Apollo 11 prvým človekom, ktorý vstúpil na povrch Mesiaca. Roku 1970 boli misie Apollo 18, 19 a 20 zrušené v dôvodu nedostatku financií. Siedmeho decembra 1972 bola misia Apollo 17 posledným pristatím ľudí na Mesiaci. Tak znie oficiálna správa. Lenže to nie je pravda. V roku 2011 bolo štyridsať osem hodín prísne tajných materiálov zverejnených na webe lunartruth.com. Pochádzajú z misie Apollo 18. Z týchto znepokojujúcich záznamov bol vytvorený tento film. "Apollo 18" je zaujímavý vesmírny found footage horror. *** (09.08.2016)

Samotný koncept nie je márny ale s filmom je to horšie, nakoľko ani po jednej stránke poriadne nefunguje. To pri snímku v štýle found-footage nie je žiadne prekvapenie, nakoľko prostriedky s ktorými autori môžu pracovať sú obmedzené ale i s týmto sa dá v správnych rukách pracovať. Apollo 18 ale dosť nezdarne balansuje na hrane autentického materiálu a hororu a ešte horšie je, že akákoľvek snaha o navodenie bezútešnej atmosféry sa stratila na Mesiaci. Z filmu sála len chlad a nepochopiteľne rozkmitaná a zmätená kamera už ku koncu otravuje poriadne. Diváci však za túto hru s autenticitou platiť budú, dokým je táto téma atraktívna a podobné lacné projekty budú naďalej vznikať za minimálne prostriedky. Ale ak to ešte ľudí baví... (04.11.2011)

Na Apollo 18 som sa tešil celkom dlhu dobu, ale ani som moc od toho neočakával. A dobre som spravil. Film rozhodne zlý nie je. Dej je jednoduchý a fungujúci, ale aj keď atmosféra je prekvapivo dosť dobrá, film skratka už nemá čo by divákovi na vyššie hodnotenie poskytol. To čo poskytuje vyťažuje na maximum, ale to nie je moc. Dá sa na to pozerať a ani to nenudí, je to zaujímavé a strach opäť ako Alien ťaží s neznámeho. Trošku ma zo začiatku sralo to, že sa tvorcovia rozhodli využiť ten štýl kamery aký použili. Po čase som si na to zvykol a vyzerá to fakt dosť realisticky. Trošku ma ešte štve ten "mimozemšťan".Každý čakal niečo super neznáme v štýle Aliena a nakoniec sme dostali ... veď ty čo videli vedia. Apollo 18 je skrátka ten typ filmu, ktorý mal obrovsky potenciál, ale ostal nevyužitý. 70% - 3* (18.11.2011)

Footage filmy nemůžou fungovat bez reálného chování hrdinů, A posádka Apolla 18 vypadá, jako by NASA sebrala skupinu chlápků z hospody a poslala je náhodou do vesmíru. Je to přesně ten typ hororu, kde chodí blondýny v noci venčit psa do lesa, když kolem běhá maniakální vrah. Jen si to představte na Měsíci. (28.11.2011)

Pár slov o souvislosti mezi Pablem Picassem, Apollo 18 a Sofoklém. ____ Ač se to nezdá, představuje Apollo 18 nesmírně zajímavý experiment, kde je určitá monotónnost děje vyvážena různými způsoby, jak je tento děj vizuálně zaznamenán. Apollo 18 dodržuje jednotu místa času a děje, známou z antických her, kde se také o všech ostatních událostech dovídáme díky chóru nebo z úst poslů či účastníků hry, zde z úst velící základny na zemi. Dokonce i klíčoví astronauti jsou tři, podobně jako u Sofokla, který jako první zavedl v antickém dramatu tři herce. Tato jednota děje spolu s určitou jednotvárností a nedějovostí (v tom filmu se toho vážně moc nestane) je ovšem vykompenzována doslova a bez nadsázky desítkou různých vizuálních formátů, záznamů, tonalit, barevných podání - přesně po vzoru zákona zachování energie aneb když někde uberu (story), musím jinde přidat (styl). Takže tu máme pohyb po ose zrno-šum-vyžehlenost DNRkem, barevný záznam i černobílý, statický kamery v rohu po lehký 16mm do terénu, různý poměry stran od 1.33 po 1.85, trhání a chyby v obrazu, změny fpska, a do toho ještě průzory skafandrem nebo okénka v lodi (tematizace rámů obrazu, řekli by jistě nějací fajnšmekři přes vizuální studia)… a tohle se děje fakt po celý film, je to až neuvěřitelný, jako byste si neustále nasazovali jiné brýle s jinými skly. Důležitost tak ve filmu nemá to, co se odehrává před kamerou, nýbrž to, co se odehrává v kameře, z čehož je patrné, proč určitá dějová monotónnost filmu zas tak nevadí (velmi podobný princip různých záznamů využívala found footage duchařina Grave Encounters, kde to bylo obohacený ještě třeba o noktovizory – vidění ve tmě). Apollo 18 tím překlápí 3D dění do 2D záznamu, který je klíčový, podobně jako to udělal Picasso, který ovšem přidal o jeden rozměr víc, neboť překlopil 4D do 2D - Picassovy obrazy žen s dopředu hledícíma očima a nosem na stranu byly pokusem zobrazit čtyřrozměrnou perspektivu, protože ten, kdo na ženu hledí ze čtvrtého rozměru, vidí její tvář, nos i týl současně. Že se to Picassovi podařilo, zatímco filmaři nemají se čtvrtým rozměrem šanci moc hnout, je celkem logické, jelikož film má mnohem blíž k reprodukci skutečnosti než malba, která je expresivnější. (19.12.2011)