Ten, kdo stojí v koutě

Může to působit trochu naivně a šablonovitě, ale tento film rozhodně není jen dalším stupidním a prdlým filmem z prostředí střední školy určený vyloženě pro náctileté. Film má své kouzlo, dobrý vtip a poměrně silnou emotivní stránku. A ačkoli si zřejmě pětihvězdičkové ovace nezaslouží, tak těsně pod vrcholem se nachází určitě, protože mě dokázal zaujmout po celou dobu sledování. 75% (12.02.2013)

i přese všechny snahy najít na filmu něco dobrého jsem nakonec nucen souhlasit s odpůrci. bohapustá prázdnota navenek usilující (ovšem bez úspěchu) působit jako generační výpověď specificky určená alternativně orientovaným divákům, či ještě lépe divákům, kteří o sobě rádi uvažují jako o alternativně uvažujících (představte si pod tím cokoliv jen chcete). ve skutečnosti po všech stránkách triviální a v jádru naopak silně konzervativní hipstershit, se kterým se tím pádem budou snadno identifikovat právě zmínění diváci, kteří si rovněž na nezávislé myšlení jen navenek hrají, zatímco jejich vkus se ve své podstatě řídí stereotypními normami mainstreamu (krásná to definice hipstera). stejně jako se jimi řídí schématický scénář snímku. stejný výraz vystihuje i ploché a šablonovité figurky ("postava" či "charakter" mi zde připadnou jako nemístné výrazy) a ano, mám tím na mysli i obzvláště podbízivou postavu Ezry Millera. snaha zakonzerovat ten vyumělkovaný pokus o obraz společenské situace mládeže posunutím dění do devadesátek - doby minulé, ač stále relativně nedávné, nemá efekt. naopak, pokud divák má tu vzácnou schopnost odstupu, logicky se nevyhne reflexi a vyprázdněná schémata o to více vystoupí jemu na zřetel, tím spíše, pokud divák v devadesátých letech vyrůstal a na filmu přese všechno úsilí není schopný dopátrat se čehokoliv povědomého. pominu-li povrchní detaily, přirozeně. komu ale banalita a kašírovanost vyhovuje, bude zákonitě spokojený, a pokud mu projektování vlastních mindráků z dob dospívání na půdorys filmu pomůže některé z nich vykompenzovat a dojmout se vlastní iluzorní výjimečností, tím lépe pro jeho duševní pohodu. s pominutím psychoterapeutických kvalit ale z filmu zůstává jen jedna velká ostuda pro americký nezávislý film a cinefilům nezbývá než zalitovat, že takovýmto zmetkům se dostává široké pozornosti filmových fanoušků nemluvě o příznačních ovacích, zatímco skutečné klenoty současného amerického indie filmu zůstávají povětšinou zcela nepovšimnuty. vím, o čem mluvím. (14.03.2014)

Vkusná a lehce dojemná záležitost, která docela umně zakrývá to klišé všude kolem. Ale divákovi to zřejmě nevadí. A ani já nejsem výjimkou. Psychicky nestabilní Charlie přichází na nehostinnou střední školu, bez přátel, plachý a málomluvný, přesto plný životních mouder, kterými převyšuje ostatní. Nakonec si najde přátele, platonickou lásku a dokráčí ke smířlivému konci. Ano, je to jednoduché, ale funguje to!! Tedy většinou.. Musíme ale hned z úvodu přejít to, že ve Spojených státech jsou jen samí usměvaví lidé, kteří poplácáváním po ramenou a vřelými objetími vše vyřeší, vždycky vědí, co říct, vždycky vědí, jak s danou situací naložit. Charlieho volné chvíle vyplňuje především gay Patrick (Ezra Miller) a jeho nevlastní sestra Sam (Emma Watson), která má za sebou podle svých slov hodně nelehkou minulost (!). Oba jsou herecky skvělí, Miller po mrazivém dramatu Musíme si promluvit o Kevinovi znovu velmi mile překvapil. Jenže.. On řeší svou orientaci, ona náklonnost k agresivním/sebestředným mužům, vše ale (přiznejme si) klouže jen po povrchu. Prostě lehký konstrukt musí vidět každý. Naopak pohled na módu, kazety nebo vinyly dokáže zahladit leckterou výtku. The Perks of Being a Wallflower sice není tím typem filmu, u kterého bych hned zjišťoval, kdy vyjde na disku, nicméně ten hudební, nadmíru povedený, jsem si obratem sehnal. (05.01.2013)

„You see things and you understand. You're a wallflower.“ Obvykle keď počujem spojenie americký tínedžerský film, automaticky si predstavím tupú bezmyšlienkovitú zlátaninu a radšej by som si niekoľkokrát za sebou pustil Turínskeho koňa ako niečo také pozerať. Perks of Being a Wallflower je však iný a ďakujem pánovi režisérovi za ukážku toho, že sa to dá natočiť aj vkusne a bez nejakých klišé. Veľmi milý a príjemný film, ktorý ma od začiatku chytil za srdce, v hlavnom predstaviteľovi som sa skutočne videl ako už dlho v žiadnej inej postave. Každý z ústrednej trojice stvárnil svoj charakter presvedčivo a ťažko povedať kto z nich hral lepšie. Nechýbajú ani emócie a navyše soundtrack je taký úžasný, že ho počúvam stále dookola. (29.12.2012)

........ " I don't know if I will have the time to write any more letters because I might be too busy trying to participate. So if this does end up being the last letter, I just want you to know that I was in a bad place before I started high school, and you helped me. Even if you didn't know what I was talking about or know someone who's gone through it, you made me not feel alone. Because I know there are people who say all these things don't happen. And there are people who forget what it's like to be 16 when they turn 17. I know these will all be stories someday. And our pictures will become old photographs. We'll all become somebody's mom or dad. But right now these moments are not stories. This is happening. I am here and I am looking at her. And she is so beautiful. I can see it. This one moment when you know you're not a sad story. You are alive, and you stand up and see the lights on the buildings and everything that makes you wonder. And you're listening to that song and that drive with the people you love most in this world. And in this moment I swear, we are infinite." .... Tak nakonec ten film o mě natočili jak jsem chtěl. Děkuji a navždy chrochtám blahem. (18.12.2012)