Ten, kdo stojí v koutě

........ " I don't know if I will have the time to write any more letters because I might be too busy trying to participate. So if this does end up being the last letter, I just want you to know that I was in a bad place before I started high school, and you helped me. Even if you didn't know what I was talking about or know someone who's gone through it, you made me not feel alone. Because I know there are people who say all these things don't happen. And there are people who forget what it's like to be 16 when they turn 17. I know these will all be stories someday. And our pictures will become old photographs. We'll all become somebody's mom or dad. But right now these moments are not stories. This is happening. I am here and I am looking at her. And she is so beautiful. I can see it. This one moment when you know you're not a sad story. You are alive, and you stand up and see the lights on the buildings and everything that makes you wonder. And you're listening to that song and that drive with the people you love most in this world. And in this moment I swear, we are infinite." .... Tak nakonec ten film o mě natočili jak jsem chtěl. Děkuji a navždy chrochtám blahem. (18.12.2012)

Jemný, uhlazený a natolik snadno a příjemně stravitelný film, až se na jeho pozadí ztrácí, jak je vlastně rozporuplný. Atmosféra je vynikající, má v sobě určitou rebelskost, veselost, ale i smutek a trápení teenagerů, místy působí poeticky díky nočnímu naladění a vhodnému použití hudby, jako přirovnání mě napadá mix Donnieho Darka (mimoňský hlavní hrdina, snová atmosféra) a Snídaňový klub (parta soudržných kamarádů). Vážnější rozpory pramení z děje, který se snaží působit jako hluboká psychologická sonda a přitom jí vůbec není - vážné problémy film jen naťukává, zkresluje, popř. obchází obloukem. Tohle filmu docela ubližuje, snižuje jej z inteligentního indie/art snímku na jednohubku "nebezpečně" se blížící střednímu proudu... 7/10 (09.01.2013)

„You see things and you understand. You're a wallflower.“ Obvykle keď počujem spojenie americký tínedžerský film, automaticky si predstavím tupú bezmyšlienkovitú zlátaninu a radšej by som si niekoľkokrát za sebou pustil Turínskeho koňa ako niečo také pozerať. Perks of Being a Wallflower je však iný a ďakujem pánovi režisérovi za ukážku toho, že sa to dá natočiť aj vkusne a bez nejakých klišé. Veľmi milý a príjemný film, ktorý ma od začiatku chytil za srdce, v hlavnom predstaviteľovi som sa skutočne videl ako už dlho v žiadnej inej postave. Každý z ústrednej trojice stvárnil svoj charakter presvedčivo a ťažko povedať kto z nich hral lepšie. Nechýbajú ani emócie a navyše soundtrack je taký úžasný, že ho počúvam stále dookola. (29.12.2012)

And you're listening to that song and that drive with the people you love most in this world. And in this moment I swear, we are infinite. Chbosky je frajer, že si dal vlastní knihu takhle perfektně dohromady. A navíc každý film, co obsahuje Heroes od Bowieho, je v mých očích dokonalý. (24.12.2012)

Brendy v iceteačku, poctivej tuplák milkshakeu a nekonečná jízda tunelem (!!!) Je to tak, být znovu na střední Emma Watson by byla přesně to holkou, ze který bych nedokázal spustit myšlenku a u který by mě k zešílení štvalo, že ji sbalil největší kretén na škole. Ona už není jenom kouzelná, je okouzlující a čert vem, že jí ty dospělejší role ještě moc nevěřím. Je úplně jedno jestli má Charlie malá tajemmství nebo jen tak postává v koutě, The Perks of Being a Wallflower mě díky předloze, námětu svázal očekáváním. Jasně, očekávání, zabiják prožitku, přesto tohle vcelku prožít šlo. Věděl jsem, že to Stephen Chbosky nepodá jako lacinou teenagerku, že to nebude zas až tak jednoznačný, že v tom naopak bude takový to senzační "divno". Jo, už se toho bojíme, být divní, svý, protože nás svazujou normy, který jsou však nudný a předvidatelný. Je strašně snadný následovat cizí hodnoty, než si je sami v sobě utvářet. Logan Lerman ani nemusel moc hrát, přesto tu skrz svou postavu potvrdil to, co říkám už leta - "Empatie je stejnou měrou dar jako prokletí". Jak to teda je? V životě se vyrovnáváme se spoustou věcí, spoustou ztrát, ale nakonec s každou ztrátou něco jiného získáváme. Sakra, to jsou takový kecy, že bych jim snad rád uvěřil. Tak jo, pustíme si v autorádiu Heroes od Davida Bowieho mixnutý se Sonic Youth, ovšem pokud nám ten krám nesežere pásku a budeme divný, protože být divný znamená umět překvapit, i sám sebe... Překvapivě příjemná podívaná s ne(vy)nucenou myšlenkou za [final rate: 80%] (26.02.2014)