Ten, kdo stojí v koutě

V určitej komunite mimoriadne populárna a veľmi oceňovaná generačná výpoveď. V podstate ide o kompiláciu toho najlepšieho, prečo je pre určitú generáciu tento druh filmov tak vyhľadávaný. Feel good atmosféra, pri ktorej sa strieda civilný humor s dramatickými momentami, riešia sa problémy dospievania a v prvom rade sú tu postavy, s ktorými sa dokáže cieľovka bez námahy identifikovať. To všetko v prvotriednom prevedení s vynikajúcimi hereckými výkonmi hlavnej trojice, z ktorého najviac vyčnieva Emma Watson vo svojej najlepšej postpotterovskej role. Záverečný zvrat je možno síce príliš krutý, ale skvelo dopĺňa mozaiku tejto veľmi vydarenej žánrovky. 9/10 (16.03.2016)

Na tento film se mi těžko kouká objektivně, přeci jenom je mi 16, miluju punk a new wave, vyrůstám na Hughesovích teen dramatech a tyhle příběhy ze střední mi jsou prostě vždycky víc sympatičtější než jiné žánry. A to je asi tak všechno. Tenhle film ačkoli mi to trhá srdce, není filmem (moji vrstevníci - "sorry jako"). Vím o knížce a o jejím stylu vyprávění, ale to nic nemění na tom, že v tomhle filmu jakoby nefungoval nějaký narativ a všechno jsou jen rozuteklé postavy, které konají nahodilé eskapády, které jsou ještě mnohokrát off the character (Ano Charlie je velice stydlivý kluk, ale ve filmu sahá na kozy dvěma holkám, jedna je i Ema Watson, a polonahý tancuje Rocky Horror Picture show) a závěrečná pointa není pointou, protože přijde out off nowhere tak jako skoro všechno tady. Chápu že vám to, ale při hudbě Davida Bowieho unikne. Jako nějaký nezůčastběný portrét dnešní mládeže to taky nemůžu brát, protože je to prostě nereálný :D nezbývá mi tedy nic jiného než to brát jako nějaký cool factor pro puberťáky a nepřemýšlet nad tím, v tom momentě a v jednotlivostech, to pak možná začne fungovat. (15.02.2021)

Brendy v iceteačku, poctivej tuplák milkshakeu a nekonečná jízda tunelem (!!!) Je to tak, být znovu na střední Emma Watson by byla přesně to holkou, ze který bych nedokázal spustit myšlenku a u který by mě k zešílení štvalo, že ji sbalil největší kretén na škole. Ona už není jenom kouzelná, je okouzlující a čert vem, že jí ty dospělejší role ještě moc nevěřím. Je úplně jedno jestli má Charlie malá tajemmství nebo jen tak postává v koutě, The Perks of Being a Wallflower mě díky předloze, námětu svázal očekáváním. Jasně, očekávání, zabiják prožitku, přesto tohle vcelku prožít šlo. Věděl jsem, že to Stephen Chbosky nepodá jako lacinou teenagerku, že to nebude zas až tak jednoznačný, že v tom naopak bude takový to senzační "divno". Jo, už se toho bojíme, být divní, svý, protože nás svazujou normy, který jsou však nudný a předvidatelný. Je strašně snadný následovat cizí hodnoty, než si je sami v sobě utvářet. Logan Lerman ani nemusel moc hrát, přesto tu skrz svou postavu potvrdil to, co říkám už leta - "Empatie je stejnou měrou dar jako prokletí". Jak to teda je? V životě se vyrovnáváme se spoustou věcí, spoustou ztrát, ale nakonec s každou ztrátou něco jiného získáváme. Sakra, to jsou takový kecy, že bych jim snad rád uvěřil. Tak jo, pustíme si v autorádiu Heroes od Davida Bowieho mixnutý se Sonic Youth, ovšem pokud nám ten krám nesežere pásku a budeme divný, protože být divný znamená umět překvapit, i sám sebe... Překvapivě příjemná podívaná s ne(vy)nucenou myšlenkou za [final rate: 80%] (26.02.2014)

Jeden z nejopravdovějších a nejupřímnějších teenagerovských filmů, jaký jsem kdy viděla. Nevyskytují se zde žádná klišé, jak možná čekáte. Mě film vrátil o těch pár let zpátky na střední a v několika momentech jsem se sama viděla, neříkejte, že Vy ne. Jeden moment byl pak pro mě přímo zdrcující, byla to ta pravda, kterou jsem vlastně ani slyšet nechtěla. Film výborně zobrazuje sílu a důležitost přátelství a taky je zde nádherně zobrazena síla okamžiku. Herci do svých rolí sedí. Měla jsem strach, že budu mít problém s Ezrou Millerem, že už ho nikdy nebudu schopná vidět jinak než ďábelského Kevina, ale po chvíli se mé obavy rozplynuly a je to právě on, kdo herecky válcuje všechny kolem. The Perks of Being a Wallflower je filmem, který nebude sbírat žádná ocenění, ale pro publikum, pro které je natočen, je to téměř dokonalý film. Nevím, zda bych teď byla schopná doporučit nějaký lepší film někomu, kdo je momentálně ve studentských letech. Krásně natočený film s obrovským srdcem a skvělým soundtrackem. (15.12.2012)

i přese všechny snahy najít na filmu něco dobrého jsem nakonec nucen souhlasit s odpůrci. bohapustá prázdnota navenek usilující (ovšem bez úspěchu) působit jako generační výpověď specificky určená alternativně orientovaným divákům, či ještě lépe divákům, kteří o sobě rádi uvažují jako o alternativně uvažujících (představte si pod tím cokoliv jen chcete). ve skutečnosti po všech stránkách triviální a v jádru naopak silně konzervativní hipstershit, se kterým se tím pádem budou snadno identifikovat právě zmínění diváci, kteří si rovněž na nezávislé myšlení jen navenek hrají, zatímco jejich vkus se ve své podstatě řídí stereotypními normami mainstreamu (krásná to definice hipstera). stejně jako se jimi řídí schématický scénář snímku. stejný výraz vystihuje i ploché a šablonovité figurky ("postava" či "charakter" mi zde připadnou jako nemístné výrazy) a ano, mám tím na mysli i obzvláště podbízivou postavu Ezry Millera. snaha zakonzerovat ten vyumělkovaný pokus o obraz společenské situace mládeže posunutím dění do devadesátek - doby minulé, ač stále relativně nedávné, nemá efekt. naopak, pokud divák má tu vzácnou schopnost odstupu, logicky se nevyhne reflexi a vyprázdněná schémata o to více vystoupí jemu na zřetel, tím spíše, pokud divák v devadesátých letech vyrůstal a na filmu přese všechno úsilí není schopný dopátrat se čehokoliv povědomého. pominu-li povrchní detaily, přirozeně. komu ale banalita a kašírovanost vyhovuje, bude zákonitě spokojený, a pokud mu projektování vlastních mindráků z dob dospívání na půdorys filmu pomůže některé z nich vykompenzovat a dojmout se vlastní iluzorní výjimečností, tím lépe pro jeho duševní pohodu. s pominutím psychoterapeutických kvalit ale z filmu zůstává jen jedna velká ostuda pro americký nezávislý film a cinefilům nezbývá než zalitovat, že takovýmto zmetkům se dostává široké pozornosti filmových fanoušků nemluvě o příznačních ovacích, zatímco skutečné klenoty současného amerického indie filmu zůstávají povětšinou zcela nepovšimnuty. vím, o čem mluvím. (14.03.2014)