Prometheus

S odstupem se Prometheus jeví jako další (s Konzultantem) z nedoceněných pozdních filmů Ridleyho Scotta, které se svojsky odmítají podřizovat diváckým požadavkům spojeným s (vysokorozpočtovou) hollywoodskou produkcí. Scott například zatvrzele znemožňuje publiku prožívat uspokojení ze splněného cíle. Jeho hrdinové jsou často naivní, trochu přihlouplí snílci, ne nepodobní samotným fanouškům alieního univerza, kteří jako správní geekové očekávají jasné, do kánonu zapadající odpovědi na předestřené, ve Vetřelcích nezodpovězené otázky - když už tedy jde o něco jako prequel. Jenže tato očekávání jsou nakonec brutálně smetena ze stolu, a to jak ve vztahu k fikčním postavám, tak ve vztahu k fanouškům. K tomu chci jenom dodat, že Prometheus přitom nepostrádá sofistikovaný černý smysl pro humor, když řadu důležitých postav nechá ironicky zabít tím, po čem samy toužily (spoilers ahoy). Zhulenec Fifield s tím druhým pseudovědcem zažívá jasný homoerotický pnutí (Janek je napomene, aby tam spolu v tunýlku moc nelaškovali) a pak to dostane vaginopenisem přímo do pusy. Podobně Vickersová, která si to rozdá s Janekem, nakonec zahyne pod obřím tmavým ptákem (Engineerova loď). Weyland, kterej chce nesmrtelnost, to v nejvtipnější scéně filmu schytá od utržený Davidovy hlavy (sám nesmrtelnej android a jeho vlastní výtvor). A tak dál. Abyste si tyhle subverzivní hrátky užili, je potřeba přijmout určitou iracionalitu scénáře, která je ale opodstatněná výše uvedeným, a navíc - sami nemůžete tušit, co je v takové situaci "pravděpodobné", protože jste se v ní nikdy neoctli a nevíte, jak byste reagovali (paradoxně zastánci tohoto přístupu zhusta Prometheovi vytýkají právě nelogičnost). (01.06.2012)

Nikdo nesliboval nultý díl Aliena ani Vesmírnou odyseu. Mně trailery přislíbily omračující vizuál, vydatnou porci napětí a nečitelného nepřítele. Film mi to do puntíku splnil a navrch přidal nevyzpytatelného Davida, zarputilou Elizabeth a dechberoucí příběh, kde se odpovědi na otázky musí hledat a ne je jen poslouchat. Prometheus se tak na svém konci stal až překvapivě delikátní sci-fi, která bude ještě pěkných pár let dozrávat. (19.06.2012)

Small thing has big beginnings? Mediální kampaň a pozvolné vypouštění informací nafoukly očekávání k prasknutí a pak někteří lupou hledají hloubku a filozofické aspekty tam, kde vůbec nejsou a v minulosti ani nikdy nebyly. Mně stačí poznání, že za mým vznikem stojí maminka a tatínek a že život je až po okraj naplněn kompromisy.. Zdá se, že Prometheus byl bohy dříve milován, avšak nyní jej za jeho opovážlivost rozbořit ideály připoutali ke skále, kde mu orel ostrým zobákem kritiky trhá játra z těla. Věřím a snad to nebude trvat dvanáct generací, že se objeví Héraklés, zabije orla obrazem rituálního předání tekutiny do rukou Space-Jockeye, co hodlá na Zemi zasít život, zoufalá Elizabeth Shaw sepne ruce k modlitbě a Prometheus se v očích všech navrátí tam, kam celou dobu patří, na Olymp. A nebo taky ne a já těch pár nelogicky bzučících much, co mi krouží nad opulentní hostinou, budu muset navždy tolerovat.. Ať to dopadne jakkoliv, "Engineer" Scott má jako stvořitel zvláštní výsadu - stvořil Promethea, protože mohl. Jeho božství zdůrazňuje skutečnost, že mi všichni budeme rádi, když v osmé dekádě života udržíme moč, on si drží výsostné postavení mezi filmovými režiséry.. Dodatek: Fassie jako android vládne a vůbec bych se nedivil, kdyby začali fanynkám prodávat jeho dekapitovanou verzi, tzv. "Cestovního Fassbendera". Jen aby jim ten bílý sajrajt, co z něj vytéká, neznečistil zavazadlo.. (12.06.2012)

Vetřelec byl film postavený na jedné jednoduché premise (hrůza z neznámého) a na způsobu, jakým dokázal Scott rozehrát jedinou emoci mistrovskou formou - paradoxně právě jednoduchost filmu otevřela prostor k tomu, že prožitek z něj nestárne ani o vteřinu - hrůza a panika jsou zachyceny v čiré a virtuózní podobě. Prometheus stojí zhruba na třech premisách (vztah stvořitel - stvoření / víra / strach z neznámého), ale ani jednu z nich nedovede dohrát byť jen do embryonálního stavu. Na rovinu: scénář je příšerný. Půlka postav jedná jako po lobotomii, metafyzické přesahy se řeší opakováním slova "víra", nejlidštější a nejlépe napsanou postavou je android. Lekačky jsou laciné, stejně jako žánrové rekvizity (macaráti a krabí muž, WTF?), naprosto tu chybí finesa, s jakou byl ve Vetřelci skládán děs z hutné zvukové stopy a mistrovsky komponovaného obrazu (některé akční scény jsou čistá rutina)... Na druhou stranu oceňuju, že ač už Ridley citelně ztrácí dech i nápady, pořád má Prometheus skvostné výtvarné řešení a z obřích scén se točí hlava. Na konci mě napadlo, jestli je tenhle film z hlediska "aliení" série zapotřebí - odpověď "asi stejně, jako vše po Aliens". Čili málo nebo vůbec. Těch pár otázek zodpoví s pomocí klišé, nové neotevírá (i když strašně chce). Hluboké zklamání se dá vysvětlit tím, že očekávání byla i vinou tvůrců nastavena jinam, než na "akční hororové béčko s áčkovým provedením a letorou filozofa z mekáče". Do července truchlím... [50%] (01.06.2012)