Prometheus

Jo, jo! Postavy se chovaly ploše bez špetky vnitřní psychologie, scénář stál za vyližprdel, protože konverzace s plechovou hubou trvala jen půl hodiny místo Tarkovského tří, jak jsme zvyklí, herci hráli hovno, poněvadž von Sidol nebo Natálka tímhle pohrdli, neboť jsou karakterní, režisér jen plagiátořil místo režírování, hudba nebyla vůbec hudební, výprava výpravná, kamera nečuměla dvacet minut do jednoho bodu a střihač to přestříhal. Prostě sračka bez hlubšího filosofického poselství! Je to všechno, nebo jsem na něco zapomněl, vy přechytřelé mimozemské entity? (15.09.2012)

Musím uznat, že studio Asylum tentokrát šlo do sebe. Scénář je sice stejně dementní jako v ostatních jejich flácích typu "Megažralok versus crocosaurus" nebo "Bitva o Los Angeles" a samozřejmě i tentokrát celý projekt okatě parazituje na zavedené mainstreamové značce, ale nyní tvůrci zainvestovali do krapet lepších herců a hlavně nalili víc peněz do efektů. Ani slepota z třpytek dokonale renderovaných obrazů ovšem nemůže zastínit klasické trademarky "ústavových" filmů jako jsou scénář vzpírající se jakékoli logice, herci křiklavě přehrávající šablonovité figury, jejichž motivace lze stěží shrnout na delším prostoru než je holá věta, schémata ohlodaná na samu esenci a samozřejmě zcela fantasmagorické a spoustou koksu vydupané absurdní nápady vyvolávající salvy smíchu (zde vládne útěk před gigantickou pneumatikou). Zatímco ostatní tituly od Asylum budou za třicet čtyřicet let zapomenuté, "Prometheus" bude mít stejný statut jako dnes nejtřeskutější a nejabsurdnější padesátková sci-fi béčka v čele s "Plán 9 z vnějšího vesmíru". Už se těším, jak ho budeme coby roztřesení pamětníci uvádět na Festivalu otrlého diváka pro pobavené publikum další generace. ----- Dobře, a teď trochu vážněji: "Prometheus" není nic jiného než "Ztracení", které někdo vyfutroval Erichem von Dänikenem a plácnul do universa inspirovaného vetřelčí ságou. Ve výsledku to znamená maximální dřenění atmosféry, permanentní tahání za fusekli, komplikované blafování hloubky a hlavně princip, kde divák je navnazen příslibem odpovědí, ale místo nich dostane jen stále absurdnější kontra-indicie a ještě více otázek. Ostatně není náhodou, že jedním ze scenáristů je právě člen losťáckého pisálkovského týmu. ----- Pokud bychom hledali koherentní interpretaci filmu, lze říct, že se jedná o velmi sofistikovaný výsměch filmovým fandům. Postavy starého Weylanda a androida Davida jsou ekvivalenty filmových fandů (první investuje nemalé prostředky do svých obsesí, druhý absorbuje veškeré vědění, stylizuje se podle oblíbených postav, neustále trousí hlášky a vše, co ví o lidech a životě, má z filmů). Jejich společným cílem je vydat se na bájné místo, kde byl stvořen jejich vesmír, aby se setkali s Tvůrci (jak příznačné označení), kteří jim mají zodpovědět veškeré otázky. A když se k nim konečně dostanou, Tvůrce je jejich otázkami akorát popuzen a vyjebe s nimi. Rovina reálného života je zde také zastoupena postavou Elizabeth. Coby obraz manželky filmového fandy je démonizována jako lůno, z něhož vzejde zdeformovaná bestie, ale když fanda přijde o všechno po traumatizující a vpravdě kastrační zkušenosti s Tvůrcem, nakonec stráví zbytek své existence jako impotentní schránka, která jen bude vozit starou za jejími zájmy. ___ Více v recenzi pro Cinepur. (15.06.2012)

Když bílá s bílou černou zplodí, tak vznikne Vetřelec bez Vetřelce po vzoru cimrmaního Hamleta bez Hamleta. S vetřelčí mytologií je to sice neslučitelné, ale onou dnes již kultovní specifickou "vetřelčí" atmosférou to oplývá jako nic jiného po roce 1979, ne že ne. Škoda, že se to tváří chytřejší než to ve výsledku je (i když těžko říci, když jde vlastně jen o první polovinu) a dvojnásobná škoda nadbytku zbytečných postav. Vizuálně ovšem podmanivé, v jednotlivých scénách mnohdy bez přehánění i dokonalé (Davidova vesmírná rutina, porod potratem, pád z nebes), ale jako celek zatím (minimálně do režisérské verze či pokračování) pouze zatraceně dobré. (07.06.2012)

Nikdo nesliboval nultý díl Aliena ani Vesmírnou odyseu. Mně trailery přislíbily omračující vizuál, vydatnou porci napětí a nečitelného nepřítele. Film mi to do puntíku splnil a navrch přidal nevyzpytatelného Davida, zarputilou Elizabeth a dechberoucí příběh, kde se odpovědi na otázky musí hledat a ne je jen poslouchat. Prometheus se tak na svém konci stal až překvapivě delikátní sci-fi, která bude ještě pěkných pár let dozrávat. (19.06.2012)

Perfektní audiovizuální stránka, zajímavý námět, ani krásně temná a tajemná (a díky tomu i rychle odsýpající) první polovina filmu ze mě nedokázaly dostat pocit lehce promarněné šance a hlavně velmi špatného scénáře. To tajemno, kdy není nic vidět a člověk jen sedí zaražený strachy do židle, to Ridley umí. Stejně tak nadhazovat chytré otázky, které si může bystrý divák zodpovědět sám, ale ten méně vnímavý asi nebude nadšen, že nedostal pointu naservírovanou na zlatém podnose. Bohužel ale druhá polovina sklouzává někam do hlubokých béčkových vod, co se příběhu a chování postav týče, a dokázala mi zkazit poměrně dobře rozjetou podívanou. Je to velká škoda, protože našlápnuto bylo, ale dotáhnout do zdárného konce se nepodařilo. (29.05.2013)