Kravaťáci

Značkovej seriál, v tom nejlepším slova smyslu!! Dialogy, který tu jedou jako na běžícím pásu, jsou awesome! Suit Up, lidi, tohle bude legend - wait for it ... dary!! edit1: když se tak podívám na to hodnocení, měl jsem s tím legendary setsakra pravdu!! Lituju diváky, co to jedou s dabingem (jako u všech aktuálně běžících seriálů). (23.05.2012)

Obvykle se necítím dobře v budově plné bohatých, sebevědomých a neustále intrikujících individuí, jež vynikají v neolympijské disciplíně kličkování mezi paragrafy. Patrně proto jsem se mezi kravaťáky nijak zvlášť netěšil, ale Mikeův naivní pohled na právo mne rychle dostal do děje, Harveyho čestná vítězství hravě zlomila mou nedůvěru v právní systém, Donnina oddanost ve mně vzbudila touhu mít vlastní asistentku a křečovitý Louisův úsměv mi zase vrátil jistotu, že důležité je vyhrát a čestnost je pouze zbytečná překážka na cestě k vytyčenému cíli. Poměrně dlouho se mi nestalo, aby mi seriálové čyřicetiminutovky svižně proběhly před očima za subjektivních deset minut a obelhaly mne tak pocitem, že mám dost času a mohu se v poklidu mrknout na další díl. (07.12.2012)

Ma to smrnc, spad, chytrej humor, sympataky v hlavnich rolich, ale chybi mi celistvejsi dej, kterej by me nutil k nedockavosti. Hodnoceni mozna upravim s druhou serii... Po druhý sérii opravdu zvyšuju na 4*, pže celistvej děj je tu dostatečně, atmosféra by se dala krájet a z kladů 1.série to neztratilo nic. Nemůžu se dočkat dalších dílů! (12.07.2012)

Cool právníci v drahých sáčkách s drahými autami, luxusními byty a krásnými ženami, to jsou oni. Zabývají se milionovými kauzami a neustále nás ohromují svou vychytralostí, vypočítavostí a taktizováním. Seriál se odehrává v odlehčeném duchu, z práva se toho moc nepřiučíme, ale jak brát život s nadhledem a vylevelovat šarm na maximum, to okoukat můžeme. Chvály na Suits je všude dost, já chci objasnit, proč to tak skvělý seriál dle mě není. Každý díl, či uskupení dílů zabývajících se určitou věcí má své schéma - Mike má až otravně dobré srdce, což mu emo Rachel žere a vševědoucí Dona schvaluje, občas však udělá chybu a musí přistoupit terminátor Harvey. Aby však Mike nepůsobil ztraceně, využije fotografické paměti a pomocí velice malého textu pod čarou na straně 2567 obrátí vše na stranu dobra... Ano, i můj milovaný Dr. House má své pevné schéma, jenže příběhy v Dr.House mají kořeny v realitě a hlavně jsou lidské a opravdu chytré. Zdá se mi, že v Suits se nepostupuje "směrem od postav", tedy od toho, jak by se charaktery měly chovat, ale nejdříve je vymyšleno ono cool schéma a zbytek je uzpůsoben tak, aby vše do sebe ladně zapadlo. Postavy jsou spíše figurky scenáristy, navíc rukopis scenáristy je patrný v dialozích, kdy napříč sériemi vypozorujeme, že různé (!) postavy neustále používají ty samé řečnické obraty a fráze. Existují scény, u kterých prostě víte, jaká slova budou následovat a to není moc kvalitní screenwriting. Ve zkratce epizody tedy působí zajímavě v zevrubném náhledu, ale v detailu jsou fádní. Musím říct, že jediná opravdu zábavná a dobře napsaná postava je Louis. 7/10 (08.10.2016)

Je dobré si pro začátek ujasnit, čím tento seriál je a čím naopak není. Předně není právnickým seriálem. Korporátní právničinu „dojde-li na soud, je to prohra pro obě strany" či denní právnickou rutinou hledejte jinde (například zde či zde). Tady je právnický kabát pouze pozlátkem; jakkoli nesporně atraktivním i funkčním. Čím tedy Kravaťáci jsou? Na to není jednoznačná odpověď, jelikož to dlouho nevědí ani sami tvůrci, ale pokud něco, tak je lze popsat jako „Game of Suits/mainstreamoví Mad Meni/kancelářské Beverly Hills". Že to pospolu neštymuje? Ano, to je pravda a v tom je největší problém Kravaťáků. Jsou tak nebývale rozháraní, až je tu na denním pořádku, že podprahovou tenzí tepající dramatickou intrikářskou epizodu s kutím piklů a vypjatým bojem o moc následuje výplňkový odlehčený díl o strastech vztahů na pracovišti. Více než kde jinde platí, že na každý klad, na kterém to lze (zcela oprávněně) vynést do nebes, připadá neméně závažný zápor, na kterém to lze (zcela oprávněně) zašlapat do země. Nebýt to v (nej)lepších momentech TAK dobré, tak by se skoro až jednalo o guilty pleasure záležitost (veledůležité předávání složek, což je tak desetkrát za epizodu, je moment, který je tak blbý, až ho budete milovat, a kvůli stokrát opakovaným frázím v každém díle "in the first place", "you know it", "pennies on the dollar", "my firm" apod. si to skoro říká o napití se při každém jejich zmínění). Jenže ono to TAK dobré většinu času je čili není problém přivřít oči nad všemi těmi „ale“ (postavy do počtu, linky vyznívající do ztracena, výplňkové epizody, soap operové momenty, lacinost produkce, kdy si to vystačí s jednou soudní síní pro celé město, tapetami za okny, třemi kancelářemi postupně suplující kancly asi tisícovky firem či od první série recyklovanými uvozujícími záběry na New York), protože když (a je to velké když) se vám ta pětice hlavních postav dostane pod kůži, tak není co řešit. Zvlášť když je to tak návykové a dynamické, že není problém dosavadních pět sérií nakoukat z jedné vody načisto. Což je problém v pozdějších sériích, kdy některé z těch postav, co to táhnou, odchází. A tvůrci to řeší nejhorším možným způsobem. Nově příchozí typově stylizují jako náhrady za ty postavy, co odešly. Což dle očekávání nefunguje a ztrácí to na kvalitě, protože jde o seriál stojící na postavách. A to až do té míry, že to jeden sleduje čistě ze setrvačnosti. Kvality to stále má, ale již ne "srdíčko". A úplné finále by jako sůl potřebovalo trochu hořkosti do vší té sladkosti. | S1: 4/5 | S2: 5/5 | S3: 4/5 | S4: 4/5 | S5: 5/5 | S6: 4/5 | S7: 3/5 | S8: 3/5 | S9: 3/5 | (07.03.2016)