Journey into the Depth of the Student's Soul
Režie:
Martin FričKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Roman BlahníkHrají:
Jindřich Plachta, Jaroslav Marvan, František Vnouček, Miloš Nedbal, Jaroslav Průcha, František Kreuzmann st., Ludvík Veverka, Vojta Novák, Jarmila Holmová (více)Obsahy(1)
Profesor přírodopisu Matulka, starý mládenec a věčný suplent, si z přehnané svědomitosti ani v pokročilém věku netroufá složit poslední státnici. Stále se mu totiž zdá, že ještě něco nezná, a tak by snad bez diplomu odešel i do penze. Naštěstí jsou tu jeho studenti, kteří sice dávají dobráckému učiteli pěkně zabrat, ale po nezodpovědné klukovině s bouchacími kuličkami, kdy se Matulkovi udělá špatně, se vzpamatují a s pomocí mladého profesora, někdejšího Matulkova žáka, připraví šlechetnou lest. Pod záminkou nákupu k doplnění školní entomologické sbírky ho vylákají ke zkoušce u laskavého profesora Vondráka. (TV Nova)
(více)Recenze (487)
Pro mne jeden z mála filmů pro pamětníky, který mám opravdu rád. Co na tom, že všichni v septimě vypadají vzhledem na 40. A nezapomenutelná lekce prchání. ()
Bůhví proč, mají dnes tvůrci filmů pocit, že se při komedii musí diváci bez přestání válet smíchy a popadat za břicho, takže tam plácají páté přes deváté, naprosto nelogicky a nevkusně. Takže díky bohu, za tyto filmy, kde je ještě vše tak, jak má být. ()
V čase nedeľných filmov pre pamätníkov, asi najviac opakovane vysielaný film.To sa nesťažujem, len holo konštatujem. ()
Česká klasika, a zároveň pěkná česká komedie ze školního prostředí. ()
Legendární film pana Friče mě pobavil, chytil u srdce, ale přesto se mi pod kůži tak úplně nezaryl. Nezapomenutelné scény: předávání vysvědčení od učitele Marvana, opakovaný vtip není vtip aneb vyklizená třída, Mazánkovi "taneční", roztříděné dopisy chycené učitelem, připíchnuté řešení příkladu na učitelových zádech.... a spousta dalších. Silné ****. ()
Skvělá předválečná komedie zasazená do tehdejšího stylu a způsobu života ale hlavně do tahdejšího školského systému. Napěchované vynikajícími herci jako Plachta, Marvan aj... pobavil mě mladý R. Hrušínský. Prostě celkově film nikde neztrácí dech, je svižný a vtipný. Úplně vás pohltí a vy nakonec chcete taky jít pogratulovat prof. Matulkovy ke splnění zkoušky. Film je podle mého stále aktuální ikdyž už dneska je spoustu věcí jinak, tak stále má co předat. ()
Spolu se "Škola základ života" klasika české komedie, na kterou se dá dívat pořád do kola. Skvadra nejlepších herců pod vedením zkušeného Friče předvádí to nejlepší, co předválečná kinematografie odkázala dalším generacím. ()
Film už oslávil sedemdesiatku a stále má pravdu. Žiaci i študenti sa v základe nemenia (v každej triede je vždy minimálne jeden cvok, vodca, výmyselník, génius, športovec a debil), v mnohých scénach som mohla skonštatovať, že tak isto je to i teraz. Vydarená komédia, s ktorou sa môžu stotožniť všetky vekové kategórie. 90% ()
Konečně ve správný čas na správném místě - zase jednou u telky. Poprvé jsem měla tu čest, černobílé filmy moc nemusím, ale tohle bylo skvělé :-) ()
Ale jo,tato herecká generace dokázala i z průměrného děje udělat podívanou par excelance. ()
Je to až k neuvěření, jak takovýto školní humor vůbec nestárne. Filmu je už více jak 70 let, ale vidím že "študáci" byli vždy vychytralí ničemové (tedy samozřejmě až na Mazánka). Seznamte se se septimou, s třídou, ve které si ze špatných známek nikdo nedělá těžkou hlavu, většina při vyučování spí nebo vyrušuje a nebo si dokonce na tajňačku pod lavicí čte "Žlutého ďábla". Zdejší školní muzeum všech zabavených věcí je výborný nápad a dovolím si tvrdit, že takovéto sbírky určitě existují nejen ve filmu (dějepisářka z mých školních let si vedla zápis všech nesmyslů, co jí žáci na její otázky dali). Trochu kazí dojem už výrazná přestárlost studentů, kteří ke svým profesorům věkově nemají příliš daleko, ale všichni jsou to sympaťáci (ikdyž se musím přiznat, že na sympatie mi více zahrál učitelský sbor se školníkem), především vstřícný bojácný ňouma Matulka se velmi povedl. Po tomto filmu si nejeden člověk uvědomí, že ikdyž je většina profesorů příjemná jak osina v pr*eli, jsou to také jen lidé a většinou mají více starostí než studenti sami. A ze své zkušenosti mohu dosvědčit, že náhodné popravové zkoušení probíhá dodnes (ještě teď mi při vzpomínce na vyvolání k tabuli v hodině fyziky běhá mráz po zádech). Jen škoda, že jsem nikdy nebyl součástí tak vyčůraného podvodu, jaký vymysleli právě zdejší študáci. 80% ()
Skvělá komedie plná nezapomenutelných hlášek s koncem, u kterého pravidelně slzím a šťastně se usmívám. :-) Může být lepší kombinace? Nemůže. ()
Ale jo, je to laskavá komedie z prostředí předpokládám osmiletého gymnázia, kde se studentům nechce moc dávat pozor, vymýšlejí různé vylomeniny a profesoři si s nimi neví často rady. Tady se mi ovšem zdáli profesoři méně přísní, než ve Škola základ života. Profesor Rabiška se zabývá exaktním studiem studentské duše, sepisuje o tom knihu a ve svém kabinetě vlastní spoustu artefaktů - časopisy, knihy, dopisy, básničky o profesorech a také nějaké posměšné obrázky. Nejvíce se mi líbil matematikář Vobořil, učící v septimě, která je prý tou nejhorší třídou celého gymnázia. Matematika jim moc nejde, což se u něj nesetkává s pochopením. Zato já už jsem pochopil rozdíl mezi Kozinovou a kosinovou větou. Francouzštinář zase zabaví Kulíkovi časopis Žlutý ďábel a sám se do něj začte a chce po Kulíkovi další díly. Profesor Matulka zase učí přírodopis a jeho znalosti jsou na úrovni univerzitního profesora, ale je to starý mládenec, tedy roztržitý, chybující, zmatený a tím pádem u studentů respekt nevzbuzuje. V tom je mi zajisté dost podobný, taky jsem úplně mimo a lidem vesměs pro smích. Ze studentů se mi nejvíce podobal Mazánek, který měl ze všeho za 1, kromě tělocviku, ten mu nešel stejně jako mě. Jako premiant však neušel nastražené noze a zakopnutí. Naopak takový frajer jako zmiňovaný Pešek jsem nikdy nebyl. Být takový dobrý fotbalista a výkonný útočník jako on byl můj sen, ale já byl vždy strašné kopyto. Na plese bych spíše dopadl jako Matulka. Peterka mi byl asi nejsympatičtější, protože nejméně vyčníval, snažil se být neviditelný, ale jeho prohřešky nikdy nezůstaly bez povšimnutí. A že byl Rudolf Hrušínský zamlada takový hezoun bych do něj nikdy neřekl. Zde hrál studenta Vaňka, který uměl perfektně hrát na klavír a spřátelil se s mladým profesorem češtiny Vnoučkem. Pěkně si spolu notovali a profesor řekl dobrou věc, že každá kompozice musí být prakticky hratelná a proveditelná. Během filmu jsem se hodně smál, každý herec podal skvělý výkon a závěrečná pointa, poukazující na to, že student má nejen duši, ale také srdce mě lehce dojala. I přes značné stáří tohoto snímku musím dát 4*. ()
Bohužel jsem na tom podobně jako o jiných "drahokamů" naší filmové historie. Nevím jestli se na tom podepsal čas, nebo je pouze chyba ve mě, ale já se nudil od začátku do konce. A to si podobné kousky pouštím bez předsudků, jenže...to jde pokaždé absolutně mimo mě.. ()
Krásný a srdečný film plný vynikajícího humoru. Legendární hlášky, které se používají dodnes. Film o úctě a respektu mezi profesory a žáky kde perfektně funguje vykreslení postav. Zahrané je to dokonale, scénáristicky je to bezchybné a natočeno je to krásně. I když nejsem fanda žánru, tady neváhám. 90% ()
Nevím, skutečně nevím, co bych si měla myslet o filmu jako celku. Je sestaven z celé řady vtipných a výstižných scének, ale jako celek mi připadá nedotažený a o ničem. Možná, že časem změním názor, ale zatím 50%. ()
Perfektní komedie s třicetiletými plešatícími oktavány:) ()
Film o tom, ako sa 19-ročné deti hrajú na pravdu a popri tom akože zabudnú na to, že tento zápal pre pravdu vydrží väčšine z nich len krátku chvíľu. Žiadne nekonfliktné vzťahy neexistujú. Tieto staré študácke filmy pokrivujú pravdu o ľuďoch a nezmení to ani séria gagov a mnoho hereckých osobností vo filme. ()
Jeden z mých nejoblíbenějších filmů od Martina Friče. Nostalgie po I. republice. Je zajímavé jak se Fričovi podařilo vytvořit s herci kolem třicítky absolutní pocit, že vidíme náctileté. Nestárnoucí film, tak jako u většiny děl geniálních režisérů. ()
Nejlepší hodnocení si udělal film sám. Jelikož i po tolika letech si ho kdekdo pamatuje a pořád se na něj dokáží dívat nové a nové generace. Já jsem za svůj život viděl tolikrát, hlavně díky slavným nedělím s filmy pro pamětníky, že jsem se ho trochu přejedl a teď si dávám od něj pauzu. Ale to nic na jeho kvalitě nemění. ()