Solaris

Viděl jsem to za komančů v kině jako dvojprogram a div jsem neutekl z kina, neskutečná nuda. Na sovětské filmy se nedívám, ale tenkrát v kinech nic nebylo a to byla jedinná sci-fi co po několika letech dávali, tak jsem to riskl.Možná to risknu ještě jednou z dnešního pohledu, tehdy jsem neměl na filozofické sci-fi rozum. Ale nevěřím, že se mi to bude jako sci-fi líbit. (11.01.2010)

Tarkovskij je jedním z těch režisérů, co točí dlouhé filmy (a Tarr je toho král) a je jen na divákovi, jestli se u toho unudí nebo ne. Co se týče Tarkovského, buď je to šílenec nebo génius. Jako, ten námět by vystačil na takových 80 minut, ale on to dokázal natáhnout na 167 minut (!) a to tak, že, prosím, to nemá zbytečný záběr, zbytečnou scénu a to je něco, co dokáže pouze hodně talentovaný režisér. Děj je vyprávěný pomalu, ukrutně pomalu, ale mě osobně zaujal. Jen škoda, že pak ubylo mystiky a stalo se z toho drama plné filozofie a všemožných myšlenek, ale na škodu to nebylo. A sám jsem překvapený, že jsem u toho snad nejpomaleji vyprávěného děje ani jednou nezačal usínat. Taky zázrak. Další zajímavá věc, tady má "kochání se záběry/obrazy" úplně jiný význam. Ty záběry většinou nejsou nějak překrásné, ale tady většina záběrů prostě působí zajímavě, ačkoli je to jenom záběr na chodbu. A konec se mi hodně líbil a z nějakého důvodu mě prostě dostal, ať jsem ho správně pochopil nebo ne. Jsem fakt překvapený, že se mi tohle líbilo a že to ultrapomalé vyprávění děje nenudilo. Jen škoda, že mystika pak už po hodině a půl moc nebyla, ale co, i to filozofování bylo zajímavé... Druhý nejlepší Tarkovského film. ----- EDIT PO DRUHÉM ZHLÉDNUTÍ - Tak já si myslel, že to po druhém zhlédnutí v klidu celé hned uchopím a ono ne... Tak jsem si to nechal rozležet v hlavě, vyspal jsem se a rázem jsem si ještě víc uvědomil, jak geniální film to je. A klidně by se dalo mezi žánry přidat psychologický, protože prostě jo - to, co oceán vyplodí, je sice vzhledem Krisova mrtvá přítelkyně, ale ne tak docela; povahu má jeho matky. Oceán Solarisu tak stvořil ne jeho zesnulou ženu, ale jeho představu ideální ženy a vzhledem k velice pozitivnímu vlivu na něj jeho matky je jasné, že si hledá "svoji další" matku. Spolu s tím je zde spousta dalších myšlenek, ať už o síle vnitřního sebeklamu či nemožnosti zbavit se nostalgie i přes veškeré pokusy o její potlačení (což se dokonale odráží v Nostalgii), ale taky o rozporu víry (v cokoli nadpřirozeného) a vědy, které pak Tarkovskij mistrně rozvede v Stalkerovi. Hned po zhlédnutí jsem měl jasno, že jsem nadšený, jen mě trošku mrzelo, že oproti dalšímu zhlédnutí Andreje Rubleva a Stalkera, ze kterých jsem byl uchvácen ještě víc než tehdy, jsem ze Solarisu byl nadšený stejně jako tehdy. Ale ani to mi nevadí - už prvně to u mě nasadilo vysokou laťku a ta je tak vysoká, že ji jen těžko půjde znovu překonat. Vidět ten film poprvé se dá jen jednou, ale neznamená to, že by to pro mě nezůstalo jako jeden z nejzásadnějších filmů vůbec. 5* (23.07.2018)

Lemova kniha musí být vskutku geniální dílo. Škoda že jsem jí nečetl a asi už ani nebudu, protože nerad čtu předlohy po filmu. Tady to obráceně bohužel nevyšlo. Přijde mi, že jsem pak ochuzen o dějové překvapení, která mi na podobné knize přijdou zásadní. U filmu se člověk může kochat zpracováním. Zpět k Solaris. Když srovnám s novým zpracováním od Soderbergha, tak vlastně není co. I Tarkovskij použil podle mě stejný přístup. Pomalá kamera, zaměření na detaily (2002 více), nevšední výborná hudba, přesvědčivý hlavní herec. Tarkovskij natočil prostě jen starší zpracování knihy. Oba filmy se mi velmi líbily. -"Říkám vám, že nemáme ambice dobýt vesmír. Jenom chceme rozšířit Zemi až k hranicím vesmíru. Nevíme, co s cizími světy, nepotřebujeme žádné další světy. Jenom zrcadlo, abychom se v něm viděli. (02.09.2011)

Solaris je podla mna akasi Tarkovskeho odpoved na kultovu Kubrickovu 2001 Space odyssey. A nie je to dobry film. Prilis poznat televizne kulisy, herecke vykony su len priemerne a dejova linia divaka dokonale nudi. Plus kecy okolo akejsi planety- ocean, ktora funguje ako jeden organicky celok, ba dokonca ludia sa prostrednictvom akejsi militantnej nasranej plazmy stretavaju s minulostou a tato plazma navyse moze zhmotnovat ludske myslienky .... no tak to Tarkovskij uz prehnal, a to poriadne. Prilis vidno snahu konkurovat kultovej Kubrickovej Space odyssey, a tento Solaris na nu proste nema. Plus, viete o tom, ze samotny Tarkovskij oznacil Solaris za chybu a Stanislaw Lem tiez nema k Solarisu 2x kladny vztah? Z ucty voci velikanovi menom Tarkovskij dam ledva 30 % (07.04.2015)

"Pro zachování prostých životních pravd je nutné tajemství. Tajemství štěstí, smrti, lásky. Myslet na to, je jako znát den své smrti. To, že ho neznáme, nás činí nesmrtelnými." (21.03.2017)

Veľmi som sa tešil, že tento film konečne uvidím, ALE späť k filmu, napriek tomu, že mal bezmála 3 hodiny, nenudil ma ani jednu stotinu sekundičky. proste je to jeden s tých filmov, pri ktorých čas letí veľmi rýchlo a ani si to neuvedomíte:) A myslím ,najlepšie bude teraz prestať niečo ďalej písať ... (16.06.2007)

pět hvězd je málo... napsal jsem kdysi. teď mi to přijde už nějak moc... (16.04.2009)

Tenhle film je těžké sledovat (první půl hodina je opravdu celkem nudná), ale tak to máme se všemi Tarkovského filmy. Jakmile se jim totiž člověk poddá a nechá se unášet, dostane se mu nepopsatelně krásného zážitku, kde už film přestává být pouhým filmem. Takový druh zážitku, jaký uměl přivodit jenom Tarkovskij ve svých nejlepších filmech....Nepopsatelné, nevysvětlitelné, překrásné.... (31.08.2008)

1532. hodnocený film: (01.08.2014)

Dal jsem Tarkovskému další šanci a fakt jsem se snažil, aby se mi to líbilo, ale to příšerně pomalé tempo a nicneříkající záběry totálně zabily místy solidní atmosféru (výslech na začátku) a asi i obecně zajímavý děj, který se pro mě stal bohužel brzy dost amorfním. 35% (24.01.2023)

Solaris mi otvoril oči, čo sa týka Tarkovského tvorby. Tu som konečne pochopil, na čo používa také neuveriteľne dlhé zábery, na čo je tempo jeho filmov také pomalé. Solaris je úžasné sci-fi, ktoré ma úplne pohltilo a hoci malo takmer 3 hodiny, nenudil som sa ani chvíľu. A je tu ešte jedna úžasná vec, týkajúca sa tohoto filmu - pointa. Tú som možno pochopil, možno nie, ale aj keď som ju pochopil správne, tento film mi asi nikdy nebude jasný úplne. :) (03.01.2007)

Clovek potrebuje k zivotu cloveka... jak ta veta zni jednoduse. 4 hvezdicky davam jen proto, ze jsem prilis mladej, abych vyznam tyhle vety plne pochopil. Jinak je ta milostna zapletka jedna z nejhustsich, co jsem kdy videl. (15.06.2007)

Mam rad filmy, ktore nas nutia zamysliet sa a lyrickymi obrazmi nam nechavaju priestor na premyslanie nad vyslovenymi vetami a prezentovanymi obrazmi. Solaris je presne takym filmom. Stopaz z mojho pohladu nemozno kritizovat, pretoze prave obrazove pasaze umoznuju hlbsie preniknut a uchopit samotnu myslienku, nech ju vidi kazdy, kde len chce, pricom ani raz som sa neprichytil pri tom, ze by som sa nudil, ci pri tom, ze by ma dlzka obtazovala. Solaris vsak samozrejme nie je filmom na jedno pozretie a preto moje sucasne hodnotenie je len ako predpokladam docasne. (22.06.2007)

Tři hodiny se mohou někomu zdát jako příliš dlouhá stopáž. Jenže Tarkovskij nikdy nebyl jiný a navíc zde využívá jakéhosi umění zhypnotizovat diváka. Stalo se, že mi hned nedošlo, co se to vlastně na tom plátně odehrává, ale jen těžko se od toho daly odtrhnout oči. Zmínil bych taktéž jako ostatní tu sekvenci na dálnici - co to bylo? Kam a proč jede? Smysl se hledal stěží, ale tu scénu jsem sledoval s tak velkým zaujetím, že jakékoli přemýšlení v tu chvíli bylo přebito. K té scéně bych měl ale jednu výtku - to si vážně pan režisér myslel, že ty zřetelné japonské cedule nikdo nezpozoruje? K té hypnóze bych měl ještě jeden dodatek - někdy mi přišlo, že je film dvakrát tak pomalejší než ve skutečnosti, ale pořád jsem byl nucen se dívat, tohle je vlastně dle mě jediný a velmi důležitý Tarkovského požadavek na diváka. Líbila se mi taktéž dobře vybudovaná atmosféra - tu malebná úvodní skladba (zahrejte mi ji na pohřbu, prosím), tu civilní atmosféra, dnes nemyslitelná (hudební doprovod vždy a všude, tak praví dnešní tvůrci) - ta se nejvíce hodila do scény obcházení stanice, kdy Kevin poznává další a další podivné spolupracovníky. Filosofické úvahy jsem taktéž uvítal, ale více než vědeckofantasitcké jsem se zaměřil na ty psychologické - jednou z nejlepších myšlenek byl rozbor dlouhotrvajícího manželství, vřele doporučuji! Krom toho je tu něco pro příznivce literatury - odvolávání se na Tolstého či Dostojevského. K atmosféře bych se rád vrátil - líbí se mi občasná mrazivost. Vstup a pobyt v kryogenickém boxu nebyl nikdy mrazivější, stejně jako v průběhu filmu první políbení Hari a Kevina - pří polibku se má běžně dostávat hřejivého pocitu, ale zde mrzne, až praští. Stejně tak mohu zmínit mizení a následné zmrtvýchvstání... Taktéž se mi na jazyk dostává slov, že i přes neoddiskutovatelnou náročnost si zde různě zaměřený člověk něco najde - více výše. Solaris podobně jako kupříkladu Vesmírná odyssea (ač tyto dva produkty bych vzhledem k silnému citovému vztahu směrem ke Kubrickovému dílu nechtěl srovnávat) je přesně tím, co si představuji pod slovním spojením "filozofická sci-fi" a hlavně splňuje to, co bych měl od opravdového science fiction očekávat - víceméně myšlenky, i přesto, že stejně jako u Odyssey jsem byl fascinován tím slušivým kabátkem, který mu páni režiséři sehnali. Po shlédnutí svého prvního Tarkovského se mi kupříkladu adorovaný Matrix ještě více jeví jako chudý příbuzný - o jeho pseudomyšlence ani nemluvě. Konec se mi jevil natolik mnohotvárný, že až pomalu nevím, co s ním a myslím, že by si měl v následujících minutách, hodinách a dnech zasluhovat moji pozornost. Pominu-li občasnou naivitu (zmíněná dálnice), je Solaris bez jakékoli chybky a já jsem rád, že i Tarkovskij je další z řady režisérů, které si mám nač vážit. Díky. (21.06.2009)

Vyjádření obratu k Bohu pomocí hávu sci-fi. Vědci se snaží zkoumat planetu Solaris (v subjektu jde o Augustinovu memoria, paměť - síň, kde nacházíme Věčnou pravdu) pomocí vědeckých metod (vědecké zkoumání subjektu - psychologie), ale jsou konfrontováni s něčím vyšším, s něčím, co přesahuje všechno vědění - zkoumají duši, ale nachází v ní lásku, bolest nebo strach, které nelze kvantifikovat. Vlastně jde o ponor do duše vědce, který přijel podívat se do rodného domu. Maminka, zemřelá žena - pozemská láska není věčná končí smrtí, jen Bůh (Solaris) v duši miluje věčně. Při procházce vědec přijimá Boha, oddáva se mu se svou bolestí, se svou ztrátou. (02.11.2008)

Je čas vrátit se na zem. Je čas vrátit se na zem? (11.10.2010)

já nevím... je to sice už nějaká doba, co jsem tenhle film viděl - ale nepřišlo mi, že bych se u něho nudil. vůbec ne. a takhle zmáknutá psychologie postav - to jsem zažil málokdy. přijde mi, že Lem to myslel trochu jinak, ale to vůbec nevadí. jen to prosím vás neberte jako nějakou sci-fi, potom to asi nemůže moc fungovat a divák odchází unaven a znechucen. závěrečná pointa je doooost drsná! (27.10.2004)

Mám rád nezávislé, nekomerční, ujeté filmy, ale tohle mě přesto fakt nebavilo. Vizuálně sic zajímavé, ale hrozně dlouhé, nudné, filozofické, těžké k pochopení, lehké k usnutí. Sice to pro někoho může představovat umění, pro mě ale umění znamenalo dokoukat se ve zdraví až do konce. Jako jediný klad považuji onu popisovanou jízdu autem nebo ožívání zmrzlé Hari na chodbě kosmické stanice + pár dalších scén (bohužel to k dobrému pocitu z filmu nestačilo) (06.02.2006)

Patrně nejpřívětivější Tarkovského film, ale i tak to není snadné dívání. Rozhodně nejde o efekty, těch je zde minimum. Nechybí samozřejmě záběry na vodní hladinu a Anatolij Solonicyn. I když je centrem dění vztah hlavního hrdiny a jeho planetou zhmotněné mrtvé ženy, není film žádnou velkou romancí. Spíše klade otázku, jestli se zhmotnělou ženou má zacházet jak s člověkem. Zajímavá hudba a zvláštní závěr. (27.07.2009)

Hmm, tak psycholog, svědomí a ostrov. Co víc k tomu dodat. (23.07.2010)