Obsahy(1)
Malá Strana má půvab, který neurčuje jen její starobylá architektura. Svou zvláštní atmosférou si podmaní každého návštěvníka a svým obyvatelům vtiskne zcela jistě punc: vystihl ho mistrně Jan Neruda. Úspěšně ho v jiném století zachytil i Karel Pecka. Podle jeho povídek Buldoček, Poslední štístko pana Žorže a Garden-party s vernisáží natočili v roce 1995 snímek tři režiséři – Z. Gawlik, J. Pecha a J. Polišenský. Ti do hlavních rolí obsadili známé herce: K. Heřmánka, A. Goldflama a J. Kemra. Děj se odehrává v osmdesátých letech minulého století, jejichž dusivá atmosféra dopadá i na štamgasty malostranského hostince U černého vola a vytváří napětí v jinak celkem poklidném malostranském soužití… (Česká televize)
(více)Recenze (42)
Poviedkový film.... To bola hlavne v 60 rokoch a v Taliansku klasika. Tento zapadol do priemeru, nie je to zlé, ale videl som už veľa podobných. Prekrásna spomienka na Josefa Kemra.......60%. ()
01. 11. 2013 (251.); i Pražákům nebylo asi hej ()
Mě osobně se to příliš nebílilo, nemám moc pochopení pro koncept celého tohoto povídkového filmového dílka. ()
Zvláštní atmosféra totality na Malé Straně mě vtáhla do nepříliš výrazného děje všech povídek. Báječně pojaté malé i větší role. ()
Takový milý poetický filmy, s celou řadů krásných motivů jako hostinec u Černého Vola, kde se schází všichni napříč společností., loutkové divadlo s čerty a Faustem a smutné počasí venkovní Prahy na začátku května. "Dneska každej něco musí" Heřmánek a jeho smutná figura úspěšného architekta, jako by vyšla z malých klikatých uliček Malé Strany. Nejvíc se mi líbila povídka první a druhá. Ve třetí zase panovaly krásné rozhovory. Malá Strana je a bude kouzelné místo. Podmanivá hudba. ()
Teda. Tak špatné hodnocení si nezaslouží! To byl můj oblíbený seriál. A proč? Protože se drží věrně literární předlohy, ukazuje mou milovanou Prahu jaká byla, což v 90. letech ještě šlo. A navíc herci nepřehrávají. Je to takový obrázek. Poita je přítomna taktéž. Já jsem spokojen. ()
"Každá, i ta sebedelší zima musí jednou skončit a po každém prosinci přichází máj..." Pro mne příjemné překvapení v podobě této komedie, o které jsem neměl potuchy. "Skutečný básník zabíjí slovy, pane!" ()
Hrozně dlouho jsem Malostranské humoresky neviděl, takže potěšila včerejší repríza. Výborně zachycená atmosféra Malé strany a plno skvělejch českejch herců - 65%. ()
Český povídkový film podle stejnojmenné knihy K. Pecky, jež se tematicky podobá tragikomickým Nerudovým Povídkám malostranským, avšak jednotlivé příběhy se odehrávají za normalizace. Film se skládá ze tří povídek od tří různých režisérů (Z. Gawlik, J. Pecha, J. Polišenský). V první povídce nazvané Buldoček se seznamujeme s hlavními aktéry, jež se scházejí v hospodě U černého vola. Ústředním momentem je konflikt, který vypukne mezi nezaměstnaný architektem Žoržem (K. Heřmánek), kterého živí jeho žena, jež emigrovala do USA a prostoduchým Z. Duškem. Duškovo fyzické napadení rezignovaného architekta a jeho následné vyloučení od stolu štamgastů je vykoupeno ochotou starat se o opuštěného psa, jenž se jednou nečekaně objevil v hospodě. Druhá, zřejmě nejzdařilejší povídka s názvem Poslední štěstí pana Žorže vypráví o návštěvě Heřmánkovy ženy J. Švandové a o ochotě příslušných úřadů poslat do za ní do Ameriky. Bezstarostný a bezpracný životní styl točící se kolem alkoholu, zahálky a žen však architektovi vyhovuje a odcestovat za svou ženou přes oceán odmítá. V okamžiku, kdy selže jeho pokus obstarat si u kamarádky psychiatričky fiktivní duševní chorobu, propadá zoufalství a jeho životní cesta končí tragicky. V závěrečné povídce jsou vybraní jedinci, umělci a intelektuálové chodící do oné stylové hospody, pozváni na zahradní slavnost s vernisáží kreseb k zámožnému a elegantnímu I. Rackovi. Trojice pozvaných hostů A. Goldflam, P. Nárožný a J. Kemr v jedné ze svých posledních rolí se setkává před svým odchodem s mladým drzounem V. Dlouhým, jehož neuctivé chování je korunováno noční roztržkou. Mladý nevychovaný holomek, z něhož se později vyklube tajný agent, je zde dáván do protikladu se starší, důstojnou generací těchto tří pánů. Jednotlivé povídky obsahují i mnohé minipříběhy z tohoto prostředí, jež bylo zachyceno velmi zajímavým a poutavým způsobem. V malé roli se objevil i autor předlohy K. Pecka, jenž hrál sám sebe a jeho obsazení vnímám jako milou poctu člověku, jehož život byl ukázkovým příkladem komunistické zvůle, neboť svá nejlepší léta strávil ve vězení nebo odloučením ze společnosti během normalizace. Kromě výše jmenovaných herců se u stolu štamgastů se scházela společnost ve složení V. Postránecký, R. Hrušínský ml. L. Kostelka či J. Synková. Dále se v tomto povídkovém filmu objevil P. Nový jako hospodský Marcel nebo M. Kuklová, jež po noci plné vášně představovala právě poslední štěstí nebohého pana Žorže. Díky velmi příjemné atmosféře a hereckému obsazení neváhám a hodnotím tento počin nadprůměrně. ()
Atmosféra, herci, lokace a dokonce i příběhy jsou výborné. Je cítit, že autoři mají rádi starou českou klasiku. A Malou stranu. Nejde tu ani tak o příběh, jako o ten pocit. Proč toto, dnešní filmy plné děje postrádají? A Kemr tyčící se, jako falus, mě fakt dostal.... ()
Krásně vylíčeno prostředí Malé strany, ta atmosféra na Vás dýchá: to jací jsou tam lidé, jak přemýšlí, jak se mají a nemají rádi... První povídka Buldoček přímo odkazuje k Nerudovi a jedné z jeho Malostranských povídek - Pan Ryšánek a pan Šlégl. Taky tak sedávali leta u jednoho stolu a odmítali spolu mluvit a pak mlčení prolomila zdánlivě banální věc. A náhle pro sebe našli pochopení... V televizních humoreskách se tou "banální věcí" stává opuštěný buldoček. A Garden-Party - tam se opravdu nic neděje, jen se vedou řeči mezi malostranskými umělci a jejich přáteli... Mluví se o ženách... a s takovou zvláštní gracií. Kemr a Goldflam a Skořepová - jsou všichni úžasní... Nejde o děj, jde o tu atmosféru... A tu tento film na své diváky dokáže přenést. ()
Malostranské humoresky jsou příjemnou, uhlazenou, nekonfliktní podívanou, klouzající od něčeho k ničemu a naopak; televizním filmem, co občas dovede k zamyšlení, občas pobaví, ale jako celek příliš nezaujme a uteče jako prázdné nedělní odpoledne. 40 % (Jaroslav Sedláček, Ci 01/1996, str. 62) ()
tento film ve me zanechal neobvykly, snad mozna smutny, pocit. Nevim, jak to rict - jako by mel vlastni dusi... ()
Myslím, že správně zachycená magická atmosféra Prahy s dobrými výkony herců má svoje kouzlo. ()
Moc pekna podivana....ti herci? A ta naše Praha...Kazdej clovek porad neco musi. Nekdo se musi obetovat a travit veskery cas v restauraci :D A trochu to i vladne...namalovali čerty :D A chvilkama je to hrozne silne treba jako Nározny s Hermankem pred hospodou. Na Male strane bydlel X let muj bratr, hrozne ten film i diky tomu vladne. ()
když dva dělají totéž,není to totéž...Pecka není Neruda..tohle mě minulo ()
No toto ! ()
Překvapuje mě zdejší nízké hodnocení. Atmosféra, herci … já si přála, aby film neskončil! ()
Melancholický povídkový film s atmosférou Malé strany normalizačních let.. I když se na filmu podílela celá plejáda výborných herců, tak na mě tento snímek zapůsobil velmi zkresleně ** ()
Vesměs nepříliš dobře hodnocený počin, nicméně na to, že jde v podstatě o studentskou práci, to je velmi dobře koukatelné. Jeden z filmů, které doslova vyzařují atmosféru. V tomto případě skvělým způsobem trefené na první pohled neviditelné osudy lidí a míst v historickém centru staré Prahy. Konstrukce filmu formou několika částí, které se sice částečně prolínají, ale přitom by mohly existovat každá sama o sobě, se osvědčila i u později velkých světových děl. Velmi slušné obsazení a poslední role mého velkého oblíbence Josefa Kemra. ()