Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Payushka
    odpad!

    Rytmus zivota ve filmove podobe. At uz intelektualni hodnotou, tematem nebo hlavnimi aktery.(24.5.2016)

  • RedAK
    odpad!

    Jako dobrovolný, přátelský a mnohokrát zodpovědností oceněný asistent mentálně retardovaných dětí speciální školy, jsem se jednou rozhodl si se čtyřmi dětmi, které mám ve svých volných chvílích na starosti, udělat příjemné říjnové odpoledne tím, že si zajdeme do kina na nenáročnou komedii z našich luhů a hájů. Děti jsem teple oblékl, protože venku už je přeci jen chladněji a společně jsme nadšeně vyrazili. V kině jsem je, rošťáky jedny moje, vybavil lízátky, popcornem a coca colou a šli jsme se posadit. Samozřejmě jsem předtím navštívil profil filmu, ale hodnocení jsem nepřidával žádnou váhu, neboť jsem věděl, že většina zdejších hodnotících jsou upjatí kreténi... nejsou! Již v prvních minutách mě přepadl ledový pot, valící se po mém obtloustlém zpoceném těle. Dostavila se mi neuvěřitelná úzkost a hrůzou se mi ježily chlupy v rozkroku. Vítek s Honzíkem zatím jen vydávali skřeky dinosaurů a vzájemně si vylupovali šušně z nosu, které pinkali na pleš před námi sedícího staříka. Z té čiré trapnosti, která z plátna sálala tak silně, že mi ve vzduchoprázdnu vlála patka, ve mně vřely všechny tělní tekutiny a pomalu se draly do mých střev. Monika si nepřetržitě sahala přes teplákovku do rozkroku a Markéta si po obličeji rozmazávala její sliny. Abych se začal urychleně soustředit na něco jiného, pleskl jsem přes xicht pterodaktyla, který začal hlasitě vyzývat k boji vysokorychlostní letouny. Propadl jsem panice! Morávková nechtíc polehoučku topořila mé genitálie zrovna ve chvíli, kdy se mi Markéta posadila na klín, protože už nemohla nadále čichat kundí odér své přisedící kolegyně. Mezitím mi v análu projíždělo hovno tam a sem a Vítek dostal epileptický záchvat. Jako rodilý záchranář jsem dokázal bleskurychle zareagovat a s chladnou hlavou jsem odhodil Markétu na stěnu, načež začala krvácet z hlavy a omdlela a já mezitím bojoval o život mrtvého mentála Vítka. Honzík s Monikou utekli zadním vchodem za doprovodu autentických zvuků strategického bombardéru B-52 a já se nečekaně posral. Pro všechny méně chápající mentálně postižené retardy: nechoďte na tento film!(1.11.2013)

  • Marsik
    *

    NOVA - Nejhorší film, co jsem za posledních x let viděl a to mám pro české filmy slabost. Nehorázná blbost. Neuvěřitelná nuda. Trapnost. Režisérův smysl pro humor na bodu nula. Poupravený soundtrack z předchozích dílů - ubohost. Velké množství školních scén s mladými herci - proboha, to jsou kecy. Tak asi tak nějak bych v heslech vystihl poslední Kameňák, který však s kameňáky (známými či méně známými vtipy) neměl nic společného a jen parazitoval na názvu. Bylo jednoznačně vidět, že pan Troška se tohoto projektu nikterak nezúčastnil. Jedna hvězdička pouze za velké množství známých herců. Ti však díky dementnímu scénáři film vůbec nezachránili. 20%(1.11.2014)

  • Indiana
    *

    Opět mega shit, ale překvapivě o něco koukatelnější než Troškova původní trilogie.(1.11.2014)

  • verbal
    odpad!

    Je podvečer v panelovém obýváku vzorové členské rodiny Klubu Planety opic. Otec Milan Novák jen v notně prověšených XXXL trenýrkách vyvaluje své obří panděro na leskymové sedačce proti barevné televizi Rubín, zaníceným kibicováním profesionálního trenéra žene sparťanské mozkovny proti stejně vymaštěné plzeňské obraně, přičemž klopí už tak osmý lahváč od chvíle, kdy se ve dvě vrátil z obrábění kovů. Smrdí mu nohy, ale na to v hustém oparu nažloutlého dýmu cigaret Moon za šedesát pět sere pes. Matka Marie, profesionální uklízečka, si mezitím u linky v kuchyni rozpačitě mne znovu a znovu rašící vydatné černé ochlupení pod nosem a snaží se přeslabikovat návod na přípravu Lančmítu k večeři, který všímavě zaregistrovala v té supr akci, když si posledně kvůli šetření snažila vytřít prdel letákem z Kauflandu. Bomba! Desek korun sleva proti večerce v suterénu, no nekup to! Neváhala tehdy ani sekundu, koupila jízdenky za třicet a tvrdošíjně hrkala přecpanou tramvají na druhý konec města. Nakupovat se musí chytře! Sedmnáctiletý syn Milan junior, zatím dvojnásobný úspěšný absolvent prvního ročníku dvouletého oboru kuchař/číšník, tráví čtyřiadvacetihodinou směnu ve svém útulném pokojíčku vytapetovaném plakáty Heryho Potrata a polonahých krasavic z časopisu Maxim. Zde celou dobu s přirozeně mongoloidním výrazem, smrtí v očích a džojstykem v ruce potírá zlo mezinárodně nepřátelských teroristických guerill už v pátém! levlu Volání dutých a hlasitě nadšeným kvičením dává celé rodině a dalším třem patrům pod a nad najevo, že se mu to náramně daří. Nad radiátorové tamtamy zoufalých sousedů je povznesen, je přeci na misi a zachraňuje svět. Šestnáctiletá dcera Iveta má po tolik oslavovaných promocích na základní škole za sebou dosud jednoletou zářivou kariéru na pracovním úřadě. Podpora však není navěky, kurvy jedny z ODS, a tak se už intenzivně rozhlíží po někom, kdo by se o ní postaral, než nabere matčiny kontury. Zrovna se vrátila z randevů se čtyřicetiletým ženatým dělníkem z Kolbenky, panem Helmutem Tydýtem. Seznámila se s ním na stesti.cz, kde Helmut vystupuje pod prefíkanou identitou svobodného, movitého česko-rumunského podnikatele s nickem Sagvan Tofu, co dnes pozval Ivetu na první romantický oběd pod záminkou případného sňatku. A tak si Iveta v koupelně před plechovou skříňkou se zrcadlem osaměle visící na bakelitovém jádru právě kontroluje, nemá-li mezi zuby sperma. A nad celou touto blahoslavenou rodinnou idylkou zasmušile se Železným výrazem plyšově bdí zajíc Zaza, dokonale umístěný, dle posledních odborných doporučení Fén Šukej z nedělní přílohy Blesku, na polici z IKEA mezi vkusnou obří reprodukcí Vázy se slunečnicemi neznámého autora v tlustém zlatém rámu a dekadentní obývací stěnou z NDR s televizí a píplmítrem. Tu náhle otec, pospávajíce zmožen údělem dělnické třídy, náporem zkvašeného chmele a erudovaným fanděním, s mohutným zachrápáním mění polohu svého enormního břichu a přitom zavadí o jedničku na dálkovém ovladači. Obrazovka zabliká a nekompromisně zobrazí i jedničku v diváckých preferencích, onen kanál kanálů, jenž skýtá své cílové skupině tolik radosti a poučení nejen svou vysílací skladbou, ale také financováním překulturních a sofistikovaných filmových počinů. Procitnuvší Milan starší chvíli ostří, přemýšlí, kdo je a jaký je jeho význam v nekonečných hlubinách Universa, pak ovšem zabrousí pohledem na televizi, jeho prostá a intenzivním filosofováním zbrázděná tvář se rozjasní a bez váhání se dělí o náhlou radost se svou životní družkou, toho času stále u studia konzervy v kuchyni, a laskavě ji vyzývá ke spolusledování: „Máňo, ty píčo, tomu neuvěříš, dávaj Kameňák 4!! Já se poseru. Popadni lahváč a honem naběhni, ať vo nic nepříjdeš! Bude sranda!“. Stejně nadšená Marie kvapně nechává Lančmít jeho pochybně vepřovému osudu, léty nacvičeným pohybem vysypává do květinkované plastové mísy velkoryse promaštěný pytlík motoráků (pozn. autora: brčálově nazelenalé, bezhlavě přesolené bramborové lupínky, nepochybně smažené na ojetém motorovém oleji prodávané v nižších cenových skupinách jako pochoutka k pivu), o pracovní desku linky zkušeně otevírá další orosený Bráník pro drahouška, pro sebe kuchyňským nožem naráží krabici jakostního, odrůdového a tedy neoddiskutovatelně přívlastkového vína, someliéry tolik ceněný velmi pozdní sběr, a ověšena tímto kontrabandem chvátá s mohutným funěním směr obývák tak rychle, jak jí jen otylé nohy a několik ojetých pneumatik nad sebou dovolí. Z centra rodinné zábavy zatím zaznívá bodrý, všeobecně informativní hlahol nejvyšší názorové autority: „Muhehehe, já to mrdám, ten vo tý blondýně zrovna včera vyprávěl Na Růžku mladej Cajs, to je ten, co mu vloni spadl ve fabrice na hlavu ingot, to jsme se ale nasmáli! Paráda! Ta Vydra, to je skoro stejně vtipnej člověk jako von, no ty vole, fakt, že jo! Musím tam pak ještě skáknout rozebrat to a objednat mu ruma, doufám, že se taky kouká, kujón jeden!“. Výlevy rodinného mozkouna mezitím přilákají i ratolesti, které jsme opustili ve chvílích rozbíjení jádra a počítání kvantových rovnic, a tak hraním zpruzený Milan mladší spolu s pubertálně žvýkající Ivetou zaujímají svá místa v ušácích po stranách v očekávání té neskonalé zábavy. Konečně i bolestně zavrže druhá polovina sedačky pod tíhou přistávající Marie, k Milanovi putuje vytoužený lahváč, jehož částečný obsah však záhy končí hurónským smíchem vyprsknutý spolu s hrstí rozžvýkaných čipsů na syntetické tygří kožešině pod konferenčním stolkem. „Na kašli, vole,“ procedí smíchy chrochtající, slzící a brunátně rudá Marie po další nekompromisní salvě třeskutého humoru „to se prostě nedá!! No já se poseru, prej: „Dobrej den. Máte tisíc rohlíků? Ne? No, to nevadí, já jsem tu na kole!!!!“. Dzzzzzzzzzzzzzz.“. Následuje hodina a půl čtverhlasného kvičení, zajíkání se, hýkání, chrochtání a bodrého plácání se do kolen. Ten milý kanál, opět za asistence nejzářivějších hvězd a prudce charakterních herců ze všech těch Ulic, Pout, Ordinací a Kambeků, několika příšerně netalentovaných, škaredých dětí producentů a Martina Maxy, prodloužil život mase krásných a chytrých lidí a obohatil žumpu našeho kulturního dědictví o další hnědý třikrát zatočený klenot. A tak to má být! Vždyť všechno na světě je k něčemu dobré a Jing se vždy spojí s Jangem v dokonale harmonickém kruhu. I sebeukrutnější sračka přeci uleví bolestí zmítaným střevům, hustý a smradlavý zvratek pokaždé někoho zbaví tlaků na žaludku a hlady kvičící prasata nakonec dostanou své Pomeje.(10.5.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace