Režie:
Josef GrussScénář:
Otakar VávraKamera:
Julius VegrichtHudba:
Sláva Eman NováčekHrají:
Dagmar Frýbortová, Dagmar Sedláčková, Jiřina Šejbalová, Růžena Šlemrová, Svatopluk Beneš, Rudolf Hrušínský, Josef Chvalina, Stanislav Neumann (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Do lázeňského městečka Džbery přijíždějí na letní prázdniny nejen stálí hosté, jako pan rada Dyndera s energickou manželkou a dvěma pohlednými dcerami Alenou a Věrou, kteří se jako vždy ubytují ve vyhlášeném hostinci "U kamenného stolu", ale také mladí inženýři Tomáš a Spytihněv, synovci záletné paní hostinské Boženy Tatrmužové, která utekla manželovi se světáckým kočovným hercem Benem Mertensem. Zničený Šimon Tatrmuž se zamkne v pokoji a odmítá ho opustit. Zdá se, že letošní sezóna se v hostinci příliš nevydaří, a nespokojení hosté se odstěhují. Situace sice využijí Tomáš a Spytihněv, kteří se ujmou správy hostince, aby si získali pozornost dcer pana rady, ale příliš se jim nedaří. Zpočátku se nemohou dohodnout, kdo bude komu nadřízeným, ale pak se domluví, že se budou po týdnu střídat ve funkcích šéfa a vrchního číšníka. Mnohem horší je, že spolu už léta nemluví, protože se kdysi pohádali kvůli skleněné kuličce. Neustále spolu vedou tichý boj, který jsou ochotni přerušit, jen když bojují o přízeň dívek s konkurencí. Není divu, že hostinec příliš neprosperuje. Když už se zdá, že hůř být nemůže, rozhodnou se Dynderovi zakročit. Zatímco pan rada se pokouší zahnat Tatrmužův smutek, paní radová se vypraví za hostinskou, aby ji přesvědčila k návratu. (TV Nova)
(více)Recenze (150)
Jeden z posledních filmů, do kterého komouši nehrábli svým pařátem, a proto jde o vkusnou podívanou. "Hrůša" ve své první velké roli, se svou vizáží playboye není ani skoro k poznání. ()
Opravdu jen u mála poválečných filmů se stane, že dokáží plně vystihnout slunnou filmovou atmosféru první republiky. Jak píše gouryella - v padesátých letech jsme se dočkali jen impotentně uvědomělých sodruhů, což je spíš směšně k pláči :-( Dialogy Tomáše a Spytihněva jsou naprosto kultovní!!! Jo a skvělá předloha... ()
Výborná, vtipná komedie - bohužel na dlouhá léta díky nástupu komunistů jedna z mála. ()
Idylka v československé kinematografii pomalu končí a pokud bych dějiny vnímal jen skrze to, jak se točily filmy, řekl bych:"Dobře tomu tak." Za pár let se objeví celá řada nových, kvalitních filmů, které budou výrazově a především tematicky bohatší. Jen pramálo filmů z předchozí éry nedýchá přespříliš idylickou atmosférou, jen málo filmů nectilo povinnost skončit šťastně, nejlépe svatbou... Hostinec nebyl jiný, standardní až standardizovaný. Slabé ***. ()
Kterak hazardní hra v kuličky rozťala vedví konverzační návyky dvou sourozenců a dohromady je svedl záskok za poustevníka ve vlastním hostinci a jeho nevěrnou choť. Hostinec U Kamenného stolu dává označení "konverzační komedie" zcela nový význam. Vtip je v tom, že každá postava mluví vlastně jiným jazykem. Paní hostinská Tattermuschová ze sebe souká konverzační fráze, paní radová Dynderová umí mluvit normálně, ale svému manželovi důsledně oniká ("Dyndero, on loudí! Já dobře viděla, jak loudí. Musím se za něj stydět."), jejich dcery si ironicky vykají a sourozenci Tomáš a Spytihněv praktikují něco, co by snad lingvisté nazvali budoucím časem podmiňovacího způsobu nejednoznačného čísla. Proto se velmi těžko popisuje, proč je ten film tak vtipný. Můžu sice ocitovat nějakou tu větičku (Šlemrová: "Vyslovil jste odvážnou myšlenku, pane Kebrle. Nesouhlasím, ale budu s vámi diskutovat, jen co složím prádlo."), ale tím vás na správnou stopu nepřivedu. Není totiž tak důležité, CO kdo říká, ale JAK. Při jedné scéně se opakovaně otřásám smíchy jako huspenina ve vichřici: to když vážený dramatický umělec (Jiří Plachý) deklamuje hrdelním hlasem, uvyklým trhat kulisy, úryvek z jakési hry, a plynule přejde v předčítání kuchařského receptu, třímaje dramaticky kuchyňský nůž, kterým v pauzách kuchá kuře. :o) 80% ()
Nezaměnitelný laskavý Poláčkův humor ve výborném filmovém zpracování. Dialogy Hrušínského s Benešem ve třetí osobě pozlatit. Tehdy ještě existoval smysl pro krásnou češtinu. Buď pozdravena husa s knedlíkem. Nikdy se nevrátí vzpomínka mládí. Nesouhlasím s vámi, ale budu s vámi na toto téma diskutovat, hned jak nakropím prádlo. ()
Hostinec "U kamenného stolu" má v československé kinematografii zvláštní postavení. Je posledním snímkem svého druhu. Vznikl sice už v novém režimu, ale jeho scénář a příprava spadají do předúnorové éry. Stal se tak symbolickou tečkou za předválečným světem s typicky prvorepublikovými figurkami živnostníků, středostavovských paniček, hejsků a dam. Ve filmech, které následovaly, se už budoval socialismus a účtovalo se s třídními nepřáteli, zanikaly úpadkové žánry a inspirace se hledala na východě a především v tzv. socialistickém realismu. Snímek má příjemné a mnohokrát vyzkoušené obsazení, kdy takové hvězdy jako Saša Rašilov, Stanislav Neumann, Jiřina Šejbalová a mnozí další odvádí přesně to, co od nich divák čeká a co tak dobře umí. Navíc se film opírá o kvalitní literární předlohu Karla Poláčka. Celkově jde o sympatickou komedii, která prodává prvorepublikový esprit kvalitněji než finančně podvyživené předválečné rychlokvašené snímky. Celkový dojem: 75 %. ()
„Promiňte slečny, tancovat nebudu, chci přemýšlet a vzdělávat se. Ostatně, ženy jsou nepřítelkyně moudrosti!“ - „Vyslovil jste odvážnou myšlenku, pane Kébrle. Nesouhlasím, ale chci s vámi diskutovat, hned jak složím prádlo.“ Naivní, předvídatelná, ovšem zároveň také velmi pohodová věc, u které se jeden musí usmívat po celou dobu. Mohou za to kvalitní herecké výkony (vládnou hlavně sehraní Hrušínský a Beneš), mnoho vtipných situací (objednávání zmrzliny, trestná výprava, hraní karet, přimlouvání se za padlou atd.), ale především dialogy a vůbec mluva, film je totiž zábavnou oslavou češtiny a ty hrátky s ní je radost poslouchat. Škoda občasných (co do humoru) slabších míst, které jistě ještě šly vyšperkovat, na solidní 4* to však vychází i tak. „Ctěný přípravku proti štěnicím, vidíš jasně, že se nepotřebuje žádného. Opravdu se diví, jak se někteří na něho lepí.“ - „Milá pasto na parkety, jen sprosťák se může domnívat, že se jeden na někoho lepí. De si sám, chodník je dost široký pro všechny.“ - „Kam se teda de?“ - „De se kam se chce!“ ()
Další z filmů-mezníků uzavírá nejlepší českou dobu XX. století - první Československou republiku. Stává se tak způsobem, který zřetelně překonává i tak pozoruhodnou literární předlohu nacistické oběti - spisovatele, novináře a přítele bratří Čapků Karla Poláčka. Skvěle, do posledního dosažitelného detailu postižena je atmosféra někdejších výletních-lázeňských hostinců i maloměst tak příznačných pro vnitřní klima prvorepublikové společnosti a tak důležitá pro děj i vyznění díla. Humorný motiv, daný vzájemně se propojujícím čtvercem čtyř mladých lidí, odkazuje i na ostatní Poláčkovu tvorbu (EDUDANT A FRANCIMOR, BYLO NÁS PĚT), ale také na nejlepší část tehdejší české filmové tvorby. Rudolf Hrušínský i Svatopluk Beneš tu hrají jedny ze svých vůbec nejlepších filmových rolí. Formálně starým tvaroslovím (nejvíce je patrno ve scénách s Jiřím Plachým, v scénách se svatebními hosty nebo v neuzavřeném chlapeckém kuličkovém duelu obou bratří a následném happy endu) prosvítá současně film nové doby. To k lepšímu poznamenává i výkony starších herců (Neumann, Šejbalová, Rašilov, Plachý). Za zmínku stojí i výkon Václava Špidly v nezapomenutelné úloze samozvaného maloměstského dandyho Gastona. I po letech film pohladí na duši. ()
Panebože, ten mladý chlapec jménem Rudolf Hrušínský byl ale tak nádherně okouzlující!:) Vidět jednoho z nejlepších českých herců vůbec v jeho raných začátcích je jednoduše kouzelné. Ani zbytek hereckého osazenstva nijak nezaostává a nám se tak dostává příjemné, svěží a humorné podívané. ()
Kombinace Poláček / Vávra / Gruss, to jednoduše není to nejlepší, čím si mohu připomenou klasickou éru čs. filmu. Však také v roce 1948 už jsme třetí rok pracovali ve státním a s každým dalším rokem to bylo jen horší. Toto je navíc situováno do podivného bezčasí, kdy údajný rok 1925 asociuje tu a tam ryzí současnost, jindy zašlé časy c. a k. monarchie. Souhra Hrušínského a Beneše má sice své lepší momenty, ale je zoufale utopena v naprosto neukočírovaném okolí, které neví, zda-li je komedií, dramatem nebo snad truchlohrou. ()
3 za příběh, 4 za mladého a skvělého Hrušínského. ()
Jeden z posledních filmů éry Vlasty Buriana či Oldřicha Nového, kde nastupující hvězdy let budoucích (Hrušínský, Beneš), dodávají lidem vkusnou zábavu. Pro mě je však největší personou filmu noblesní MISTR, jehož nonšalantně zahrál Jiří Plachý. Tahle postava je prostě dokonalá. Tak vzhůru hleď, mysl níž a vstříc zítřkům, z nichž se hrabeme dodnes... ()
Ojedinělý film dovádějící onu zvláštní atmosféru meziválečných a protektorátních filmů až nad hranici dokonalosti. Beneš, Hrušínský, Šejbalová, Šlemrová, Plachý, Neumann jsou naprosto dokonalí. Ovšem to malé lidské drama, které předvádí Saša Rašilov, se zarývá opravdu hluboko pod kůži. Navíc po dlouhé době jsem zde viděl rovnocenné a na sobě závislé partnerské dvojice. To všechno podkresluje velmi příjemný hudební doprovod. Tehdejší kritika si filmu nevšimla a odsoudila ho jako buržoazní přežitek. Jsem rád, že se k těmto přežitkům mohu hrdě hlásit a neustále vracet. ()
Málokdy se stane, aby film překonal výbornou předlohu. Hostinec to zvládl. ()
Po mnohých rokoch od prvého zhliadnutia sa už pôvodné nadšenie vytratilo a ostalo iba pri premene nevyplatenej sklenenej guľôčky na rozkošne deformovanú češtinu. K tomu zopár pitoreskných postavičiek a zľudovených hlášok. Zvyšok je iba odvarom prvorepublikových filmov. Stále lepší odvar, ako to, čo nasledovalo v ďalších rokoch. ()
Jestliže je Poláčkův Hostinec považován za jeden z nejlepších humoristických románů vůbec, film jej má a musí následovat. Proč? Zachovává totiž s obdivuhodnou bravurou všechny atributy Poláčkova díla, přitom je ale svrchovaně autentický a moderní zároveň. Není to žádná amorfní literární pieta, naopak. Ozývá se v něm výsměch maloměstské šedi a stereotypu, ale současně je oslavou krásy a kouzla lidského mládí. Výtečně rozehraná partie elitních zástupců českého hereckého Olympu potom dává příležitost k plynulé souhře mezi starší (Šejbalová, Šlemrová, Rašilov, neodolatelný Neumann, Plachý) i mladší (Hrušínský, Beneš, Chvalina, Špidla, samozřejmě obě Dagmary) generací, přičemž některé dialogy či repliky se díky tomu navždy zařadí do jakési kolektivní paměti národa. Dílo vracející se do dob (ne)dávno minulých, rýsujíc před diváky hravou atmosféru ospalého lázeňského městečka vytrženého z letargie nečekaným manželským rozkolem, vzbudilo negativní ohlas především u tehdejší (komunistické) kritiky, která film jednomyslně sepsula jako nepatřičný odkaz minulosti. Že nebyla v právu, je zřejmé. Filmový Hostinec je jednou z posledních svobodných vzpomínek na zlaté časy masarykovského Českoslovenka v době, kdy byl Masaryk a prvorepublikový status quo určen k okamžité likvidaci. ()
Od malička mě tenhle vtipný a vkusný film baví. Dneska mi jen vadí ty dvě ženy, jak si hrají na dobračky, jak se přetvařují a myslí si, že muži jsou nějaké loutky. Inu v řadě filmů jsou nechutnosti. Ale film je to pro mě stále hezký. ()
Na koho s tím jdeš? NO na ryby! Jedna smutná věc (zběhnutí hostinské), jeden hodně nepravděpodobný motiv bratrského rozkmotření (pánové si kazí gramatiku - úžasný opis situace, kdy spolu nemluví a dialog je tak vedený v obecné rovině) v komedii, která mě za srdce nezvala. Od Poláčka bych čekal více vtipu. Jedině Beneš a Hrůša za něco stáli, a samozřejmě figurky jako Neumann, Trégl, Černý. Většinou ale nuda, plácání obstarožních frází. Film by se dal natočit už v té době moderněji, námět je skvělý. ()
Podivně ztřeštěná romantické letní komedie z jednoho Hostince s celkem dobrými hereckými výkony. Film se vrací do roku 1925 a odehrává se v městečku Lazně Džbery pod Skalou. Do lázní přijíždí rada Dyndera s manželkou a se svými dvěma krásnými dcerami Věrou a Alenou. Rodina se ubytuje v penzionu "U kamenného stolu". Manželka majitele a hostinského, paní Boženka Tartmužová, je přichází přivítat na parkoviště. V penzionu je ubytován také Mistr Beno Mertens, herec, který má hrát hlavní roli ve hře H. Ibsena "John Gabriel Borkman". Je to hezoun a líbí se všem ženským v penzionu, hlavně paní Božence. Herec rád tráví čas v kuchyni, a paní Boženka je z toho nadšená. Rada Dyndera chodí rád na ryby s "hoteliérem" Tarmužem. Nemá s manželkou děti, zato má dva synovce Tomáše a Spytihněva, které bere jako vlastní syny. Jsou to vystudovaní chemici a pracují ve fabrice, žijí spolu, ale nemluví spolu kvůli banálnímu sporu o kuličky. Synovci vyrazí svým automobilem za strýcem do Džber. Sestry Dynderovy si vyrazily na výlet na koních a po cestě potkaly rozbitý automobil, který opravují synovci pana Tarmuže. Chlapci se do dívek okamžitě zakoukají a vyrážejí do lázní, kde je při příjezdu zálibně sledují Věra s Alenou. Věra s Alenou se vydávají do města tancovat a Spytihněv s Tomášem jdou za nimi. Na taneční zábavě se o děvčata zajímají dva muži - pan Gaston a pan Percy, kterým tancování moc nejde. Druhý den se setkají s děvčaty na tenise a tam se jim také nedaří. Zakoukaní synovci tak mají jistou konkurenci, naštěstí ne příliš silnou. Blíží se divadelní představení Mistra Mertense, ale ten je raději v kuchyni u paní Boženky a na hraní se vykašle. Musí se tedy hrát jiná hra a Mistr uteče s paní Boženkou pryč. Tartmuž najde její dopis na rozloučenou a vydává se ji hledat na kole s puškou. Jaksi se však zapomene u řeky s nahozeným prutem. Po návratu do hostince se zavře do svého pokoje a odmítá vylézt ven, zatímco hraje na harmoniku. Vedení podniku tak převezmou jeho synovci tak, že jeden bude šéfem a druhý mu bude sloužit jako vrchní číšník. Jejich role se mění každou neděli v poledne. Prvním šéfem je Tomáš a své nadvlády nad bratrem si užívá, neustále jej popohání a peskuje, zatímco Spytihněv jako vrchní číšník "Franc" zkazí každou objednávku. Rada Dyndera chce přátelům pomoci vypátrat uprchlého Mertense s Boženkou. Tomáš se snaží seznámit se slečnami, ale opět se objeví Gaston a Percy a chtějí si dívky vzít pro sebe. Do hostince zavítají povedení hosté, jeden z nich je herec a má zabalené syrečky v divadelním plakátu, na kterém je uvedeno, že herec Mertens vystupuje v roli krále Leara. Hosté způsobí v hostinci školy - protrhnou zelené plátno na biliárovém stole a starý fotr omylem rozbije stůl. Bratři se je vydávají pronásledovat, ale ne kvůli škodám, ale kvůli informacím o tom, kde naposledy vystupoval Mistr Mertens. Paní Dynderová se za ním pak vydává. Spytihněv s Tomášem vyhodí ty dva anglické gentlemany z podniku a děvčata to nejen uvítají, ale také vyrazí s bratry na výlet. Paní Dynderová mezitím vypátrá Mistra Mertense, který je ubytován v Pohřebním ústavu pana Damiana Rozmajzla. Ten zrovna vyhazuje Boženku kvůli nezaplacenému nájmu. Paní Dynderová informuje Boženku o tom, že s hostincem to jde od deseti k pěti a brzy zkrachuje díky vedení jejich synovců. Boženka se pohádá s Mertensem a vrací se s Dynderovou domů. Během výletu bratrů s děvčaty dojde také řeč na jejich spor ohledně nezaplacené duhové kuličky. Ten se vyřeší tím, že narazí na kluky, hrající kuličky. Bratři se k nim přidají a Tomáš vyhraje splatí Spytihněvovi svůj dluh a také 100% úrok. Spor je vyřešen a bratři si opět tykají. Dynderová najde v hostinci svého muže s Tatrmužem, ti dva spolu hrají karty a pan rada pije a cpe se nezdravým jídlem, které mu ona vždy zakazovala. Manželé se nakonec usmíří a synovci jsou rádi, že se tetička Boženka vrátila. Prostě si všichni krásně odpustili a nakonec nesmí chybět to hlavní - dvojitá svatba v hostinci. Jednoduchý příběh, zápletka točící se kolem zamilování a nadbíhání krásným slečnám, problémy ve dvou manželstvích, spousta vtipných situací v hostinci během toho, co jej vedli dva nešikovní a rozhádaní bratři, a snaha o návrat do období první republiky - tak bych to shrnul. A pan Hrušínský byl zamlada fakt hezoun, škoda, že pak kvůli Švejkovi přibral a už to nezhubnul. () (méně) (více)