Panna a netvor

Večný príbeh rodiny, večný ako hodiny. Cérenka spanilá spasí sestry aj tatu, za muža za to dostane mrzkú škratu. Zábery ako obrazy z galérie, aj vyvražďovacie orgie. Teda aspoň v úvode, ďalej jak v partnerskom návode. Mutant si zamiluje Studénku, ona prázdny palác dostane do vienku. Postupne krasotina zamiluje si obrieho vtáka.  Nielen ruky, krásu zbadá aj u zobáka. Kus explicitnej Eros symboliky film skrýva, jak v rozprávkach to často takto býva.  Vysoké hodnotenie toto dielo znese, no najvyššie: to by muselo byť bez Harapese. Každý fanúšik výtvarna film si dobre užije. Zážitok zosilní, ak šmakocinkového nápoja popri tom upije. Atmosféra ponurá šmak dielu dodáva, hoci od rozprávky skôr k hororu tým žáner priznáva. (15.12.2021)

Krásná práce se zajímavou genezí. Kdesi na počátku byla dramatizace Františka Hrubína klasické látky pro divadlo s otáčivým hledištěm v Českém Krumlově. Podle ní vznikl nejprve televizní film Kráska a zvíře a později i tento film pro kina. Herz se spojil s Vyleťalovými a dalšími barrandovskými klasiky a vznikla příležitost pro souběžné natočení Panny a netvora a Devátého srdce. Herz se po několika normalizačních úletech opět vrátil v plné síle. Ve snaze se odlišit od předchozích filmů na stejné téma (zejména od Jeana Cocteaua), zesílil roli zvířete, kterého proměnil v dravce, a stejně tak roli panny. Harapes plně využil své pohybové průpravy a Studenková svou ideální krásu, dokonale jemnou symetrickou tvář a tehdy už několikaleté herecké zkušenosti. Bohužel jejich skvělé výkony poněkud srážejí příliš výrazní dabéři Medvecká a Zahajský, stejně jako veškeré ženské postavy vlásenkářky příliš poznamenaly tehdejší parukářskou mánií. Ale i tak je výsledek vysloveně pozoruhodný, na české normalizační sedmdesátky je to prakticky zázrak. Atmosférický až erotický zážitek. (06.04.2024)

Pojďme se krásně bát, než z netvora stane se baleťák a panna přestane býti pannou.. Není bez zajímavosti, že Herzova romantická pohádka s hororovými prvky se z úsporných důvodů natáčela současně s jiným autorovým startérem dětských depresí a pomočování (Deváté srdce) a Jurajovi nutno přičíst k dobru, že i do exteriérových scén v lesích, co vypadaly jak sibiřská tajga po pádu meteoritu, vnesl neodolatelně děsivé kouzlo. Hlavní hybná síla filmu (Hapkův ústřední klavírní motiv), je tady sám o sobě za pět hvězd, ovšem ty "volume up" varhany z kremační síně začnou být po čase otravně ohlušující, až by z toho háral pes. Zajímala by mě gáže pana Vosky, když na začátku bylo v lese zahaleném mlhou skrytým podtextem řečeno: „Ty se hlavně starej o to, aby Voskové měli co jíst a pít..“ (02.11.2010)

Herzovi zřejmě může nejeden pediatr a dětský psycholog poděkovat za to, že nemá nedostatek práce. Věru nevím, jestli mu mám odpustit, že jsem se u toho coby dítko věku stěží školního klepala hrůzou a poté si na rodinných procházkách zakrývala oči, když jsme procházeli kolem brány místního zámku, která se v Panně a netvorovi objevila. S ohledem na české pojetí pohádek by tomu sedlo spíše označení romantický horor, ale na druhou stranu se Panna a netvor blíží tradiční grimmovské pohádce (stačí si vzpomenout na to, že v původní verzi Sněhurky je zlá macecha odsouzena tančit v rozpálených střevících, dokud nezemře, nebo na zamlčovaný fakt, že v Popelce matka svým vlastním dcerám uřízla prsty, aby pro změnu střevíček obuly) víc než naše vžité představy. Tak nebo onak je to film nesmírně krásný a působivý, s nádhernou Hapkovou hudbou, atmosférou, jež by se dala krájet, půvabnou Zdenou Studénkovou, několika zajímavě pojatými detaily (proměna ruky) a úvodní scénou, která zašlapává do země leckterý profláklý zahraniční horor. Ale nadpozemské Cocteauovo pojetí mi sedne přece jenom víc - a ta stylizace Netvora, která uvízla v půlce cesty mezi šelmou a dravým ptákem, se mi zdá už přece jen trochu příliš. (30.07.2007)

Viděno několikrát, ale po poslední repríze jsem se rozhodl navýšit hodnocení na plný počet hvězdiček. Film je jen o málo mladší než já, ale po všech těch letech mu můžu jen závidět, protože můj vizuál je mnohem horší. Jako malý jsem se u snímku docela bál, později jsem si vždycky vychutnával vymazlenou, temnou a tísnivou atmosféru, kterou je tato záležitost přímo nasáklá. Příběh je to známý a je tedy těžké něčím ho pozitivně obohatit, proto jsem tak rád, že se to podařilo právě našim tvůrcům. (30.12.2021)