Petrolejové lampy

Bezchybné výkony Petra Čepka a Ivy Janžurové (u které to oceňuji o to víc, že ji jako herečku zrovna nemám v lásce) podtrhly do slůvka vysoustružený scénář. Kdyby byla první polovina tak režisérsky soustředěná jako dusná druhá, bylo by to dílo téměř dokonalé. I takhle ale bez debat jeden z vůbec nejlepších českých filmů. (29.01.2009)

knihu jsem nečetl, tento typ maloměšťáckých románů mě nebral ani v období, kdy jsem knihy ještě otevíral... přesto jsem dal téhle klasice šanci. první polovina mě bohužel naprosto míjela, nevěděl jsem, co si mám o tom myslet a bojoval jsem sám se sebou nevěnovat se raději nějaké bohulibější činnosti, než dál sledovat tlachání korzujících prapaniček... zaujala vlastně jen tradičně skvělá janžurová... pak ale přišel čepkův part, jehož přednes by mu záviděl leckterý herecký virtuoz. tedy prakticky jenom díky skvělé ústřední dvojici uzavírám na 70%. (10.02.2009)

Herz změnil rovnováhu sil v příběhu (Štěpě ubral na rozhodnosti a bojovnosti), zdramatizoval jeho závěrečné vyznění a především obsadil do role "pavouka" Petra Čepka, čímž se z Petrolejových lamp stala defacto show jednoho muže. Neobyčejně silný psychologický film, ale románovou předlohu mám přeci jen radši, neboť je hlubší a propracovanější (ale tak už to u těch knižních předloh bývá, že :o)) (05.02.2004)

Dokonalý propletenec lidských osudů a velmi dobře vykreslených charakterů. Střetávají se zde dva naprosto rozdílní lidé s úplně jinými ambicemi. Z postavy Štěpy sálala její nezkrotná chuť do života a touha po naplněné lásce. Její manžel se vlivem vážné nemoci proměnil v opravdového tyrana. Po jeho smrti si připadala na světě zbytečná, ale pak se z lidského bahna vyhrabala. Pan Čepek předvedl velmi mimořádný výkon a Iva Janžurová vlastně také. Atmosféra byla opravdu nezapomenutelná. Měla jsem pocit, že film má otevřený konec. (28.05.2009)

Roky jsem se tomuto filmu vyhýbal a nepřeháním, když zde napíši , že jsem se ho bál. A opravdu, geniální Juraj Herz opět nezklamal a svou perfektní prací neomylně zasáhl do mého srdce. Psychologické drama se postupně rozvíjí a končí neuvěřitelně silnými scénami, tak dojemnými a bolestnými. Touha po štěstí a naplnění rozplynutá v důsledku osobní prohry života. Tragédie v období krásných časů naší země před neštěstím světových válek za doprovodu fenomenálního Luboše Fišera. (12.05.2012)