Petrolejové lampy

Nikdy neumím najít správná slova pro vyjádření rozdílu v chování lidí na Moravě a v Čechách. Zde je styl komunikace i v rámci expresivní dobové stylizace čistě "českej" (btw. když Janžurová pronesla "Rozsviť!", hned mi naskočilo typické "Kua jak rozsviť, rožni!"). Nejde o psychologickou studii rozpadu osobnosti (nehledě na famozní Čepkův výkon), ale o sociálně kritický film. Není přece problém, že postava je nemocná, ale v reakci většiny okolí. Vzhledem k zmíněnému "českému" diskurzu je zajímavě nejasné jaké chování ještě bráno za normální a jaké už je kritizováno. I negativní postava Pavla do velké míry vyloží Štěpě karty na stůl a ani ta se rozhodně neřídí srdrcem, byť to její věk vysvětluje. Bavilo mě pojetí fikčního světa, onen pragmatismus, který je i částečnou ochranou proti krutosti. Zároveň mě ale toto pojetí drželo v odstupu od postav, nakonec mi na nich až tak nezáleželo a proto mě příběh až tolik nechytl. (25.01.2021)

Melodramatický příběh duševně se rozpadajícího syfilika (Petr Čepek) a stárnoucí neprovdané prostopášné ženské (Iva Janžurová, to je nádherně natočený depresivní film Juraje Herze přesně před půl stoletím. Velký výkon Petra Čepka a pro mě překvapivá role Ivy Janžurové, kterou takhle prostě neznáme. Stejně tak je precizně navozena atmosféra přelomu 19. a 20. století v podobě realistických interiérů, exteriérů a dobových kostýmů. [7515. hodnocení, 271. komentář, 84%, 516. nejlepší film] (16.11.2021)

Dokonalá studie rozpdu osobnosti se skvělým výkonem Petra Čepka i Ivy Janžurové (02.01.2004)

Nějak mi to nevtáhlo do děje jak by zřejmě mělo, ale musim uznat, že herecké výkony jsou skvělé a i přes nízké hodnocení jsem rád, že jsem Petrolejové lampy viděl. (16.05.2009)

Docela nudná první polovina filmu, druhá polovina, doplňováná excelentním výkonem Petra Čepka a Janžurové, už byla o dost lepší. Přesto jde tento maloměšťácky typ docela mimo mě a musím říct, že jsem se chvilkami docela nudil. Knižní předlohu jsem nečetl, což je asi chyba, kterou určitě napravím. Jelikož jde ale o klasiku a herecký koncert Čepka, tak dávám 4*. (20.05.2009)

Po skončení filmu jsem si říkal, že Čepek uměl hrát ještě víc dobře než jsem si myslel. Iva Janžurová pro mne v nezvyklé roli, která ji pasovala přímo na tělo. Skvělě propracovaný český film ze staré školy. (04.05.2010)

Bravo! Janžurová, Čepek..jenom jsem žasla! Nebo spíš Čepek, Janžurová? Skvěle doléhající hudba - nejintenzivněji u setkání Štěpy s holčičkou. Možná poněkud depresivní, ale je nad čím se radovat - nad kvalitou ztvárnění. (25.05.2011)

Fráze o hereckém koncertu je tentokrát na místě. Při vší úctě k výkonu Ivy Janžurové si to nejatraktivnější v něm vyzobal samozřejmě Petr Čepek, jehož proměna nebo spíš rozklad bere dech a jeho odporný smích "ostane v mé paměti povždy". Příběh jednoho zmarněného snu je podaný se slušnou dávkou syrovosti i když si dovedu představit, že by se v tomhle směru dalo i přidat. Vlastně nemám co bych filmu vytknul, fantastičtí herci, silný příběh, ale přesto jsem se nějaké bouře emocí nedočkal. I když jsou tu i velmi silné scény, například ta, v níž se Štěpa objeví na korzu s klátícím se a dementně se řehnícím Pavlem už v pokročilém stádiu nemoci. (16.10.2011)

Mladá žena musí poslouchat své okolí, kdy se konečně vdá a aby nezůstala starou pannou neváhá a veme první příležitost ke svatbě, kterou ji nabídne její příbuzný Pavel. On si ji však bere pouze z prozaického důvodu a to jejího věna. Milostný život žádný, drsný život na venkově naopak dává mladé ženě pořádně zabrat a do toho přichází těžká nemoc manžela... nemůžu napsat ani slovo proti tomu, o čem tento film vypráví. Naopak... těžký život, který si rozhodně mladá dívka nevysnila, přináší kontroverze, jenž by se daly dozajista rozvést. Juraj Herz ovšem kašle na klasickou vyprávěcí strukturu a spíše se zaměřuje na fragmenty ze života oné dvojice. Věřím tomu, že to leckomu nenaruší vnímání a bude naslouchat, já jsem naproti tomu měl obdobný problém u Spalovače mrtvol. Nedokážu se naplno takové střihové skladbě otevřít. (10.01.2012)

Herecký koncert pro Petra Čepka je naprosto výstižné označení. Přes všechnu chmuru a chladnost příběhu a téměř nelidskost všech postav kolem životem zatím nesemleté a pozitivní Ivy Janžurové (další nádherná role) je to snímek strhující a vysoce atmosférický. Juraj Herz klasicky ve stěžejních pasážích přechází až do hororových prvků, které jen prohlubují nepříjemný pocit, který celý příběh vyvolává. Za zmínku stojí každopádně také skvělá postava přísné a nekompromisní matky v podání Marie Rosůlkové, která nejprve působí vysloveně temným a nepřátelským dojmem, aby se později ukázala jako člověk, který dobře ví proč to dělá. Při srovnávání snímku s jinými mi nejvíce přichází na mysl mnohem mladší Kuře melancholik, především díky stejně tísnivé atmosféře příběhu v podobném prostředí. Jen víc takových v dnešní době... (09.09.2015)

Při prvním shlédnutí mě film uspal a bývala bych jej ohodnotila dvěmi hvězdičkami, druhé shlédnutí bylo již podstatně vydařenější. Podařený výkon ústřední dvojice Čepek - Janžurová. Výsledkem jsou 4 hvězdičky. (26.01.2010)

Janžurová je výborná herečka a dá sa povedať, že pri výbere hlavnej herečky, čoby starej dievky, sa trafili. Avšak jej hranie mi prišlo akési... ako to opísať? Chcel som to proste celé vypnúť. Akosi ma ONA sama, jej osoba, odrádzala od sledovania. Dej úplne jednoduchý, zápletka okamžite známa, nuda. Žiadne prekvapenie neprichádzalo a tak do priemerných 3* tomuto snímku ešte čosi chýba. (13.05.2012)

Československé drama natočené podle stejnojmenné knižní předlohy J. Havlíčka situované na počátek 20. století do autorovy rodné Jilemnice. Snímek je stylizován přesně v duchu Havlíčkových depresivních a beznadějných románů, navíc do něj režisér J. Herz vnesl i svůj hororový nádech. V hlavní roli Štěpánky, ženy z bohaté rodiny, dosti emancipované, se zálibou v extravagantních kloboucích a divadelnictví, se představila I. Janžurová a jejího manžela, rozmařilého bývalého vojenského důstojníka s nebezpečnou nemocí, cynického zhýralce, agresivního a amorálního opilce Pavla Malinu ztvárnil mistr P. Čepek. Zde je potřeba poznamenat, že oba hlavní představitelé předvedli neobyčejné herecké výkony, zejména pan Čepek dokázal svým dechberoucím uměním, proč je řazen k nejlepším českým hercům. Velmi působivě je zobrazen kontrast mezi Štěpánčiným bohatstvím a komfortem v domě jejích rodičů (O. Sklenčka, M. Rosůlková) a zablácenou bídou s duševně nemocným manželem na venkovském statku Malinových. Musím uznat, že paní Janžurové to v dramatu velmi slušelo, což chápu jako jistý rozpor s románem, neboť tam byla Štěpa vykreslena jako nepříliš atraktivní postarší dáma. Nejzajímavější částí snímku je velmi sugestivně natočený postupný fyzický i psychický rozpad důstojníkovy osobnosti, jenž je v důsledku své nemravné minulosti postižen tehdy nevyléčitelným syfilisem. Závěrečný záběr na bezvládné tělo a bezduchou lidskou trosku v sanatoriu byl vyvrcholením vývoje této smrtelné choroby. V malé roli divadelního kolegy můžeme sledovat mladého K. Černocha, starého otce Malinu hrál V. Jedenáctík, pracovitého bratra nakažlivou chorobu skrývajícího ničemy přerovský rodák K. Chromík a jejich služku E. Steimarová. Vzhledem k nevšedním hereckým výkonům, působivosti Havlíčkova tragického psychologického příběhu a režisérově umu mohu konstatovat, že vzniklo nadmíru povedené dílo, jež se může zařadit mezi další skvělé filmy natočené podle Havlíčkových románů jako Neviditelný, Prokletí domu Hajnů, Ta třetí či Helimadoe. (12.08.2016)

Byť si možná odnesu trochu deprese z třicetileté Janžurové s jejím infantilním hlasem, musím uznat, že v poslední třetině snímku exceluje a její předchozí počínání lze omluvit tím, že jde očividně o filmovou adaptaci hodně veselé osobnosti. Petr Čepek s přehledem zvládá všechny fáze své postavy, od vojenského kavalíra po syfilického blázna. Samotný Havlíčkův příběh pak není třeba nijak rozmazávat, neboť tyto Petrolejové lampy patří mezi mé oblíbené rodinné tragédie - de facto má všechno: spor mezi bratry, vzletné děvče, maniaka se syfilitidou a podobně. Na začátku (vítání roku 1900) zaujala i kamera, pak byla slabší, ale stále překvapivá (na dobu vzniku filmu). (10.01.2022)

Psychologický román Petrolejové lampy od Jaroslava Havlíčka mi přirostl neskutečně k srdci. Tuto knihu beru jako vůbec jednu z nejlepších, kterou jsem měl tu možnost číst. Film Juraje Herze je výborný, pokud bych nečetl knihu. Ve filmu chybí celá první část Lampy svítí a prostírá se, což je za mě špatně. Dále chybí další podstatné věci ze zbylých dvou částí. Konec je zbytečně uspěchaný. Kdybych knihu nečetl (a kdyby mi tolik nepřirostla k srdci), nebál bych se film označit jako jeden z nejlepších, který jsme kdy natočili. S Petrem Čepkem jsem viděl již spoustu filmů, ale jeho výkon v Lampách je nesrovnatelný s ostatními výkony. Hraje neskutečně. V podstatě celý film je jeho velké herecké divadlo, které by si zasloužilo Oscara. Co se týče Janžurové, tu mám velice rád, ale role Štěpky není pro ni stavěná. Hraje skvěle, to ano, ale do role Štěpky mi prostě nesedí. Hudba Fišerova úžasná. Stále však nevím, jestli se mi film líbil. Nečíst knihu, dal bych plný počet. (10.04.2022)

Knižní předlohu jsem si už před lety chtěla přečíst.  Štěpa hodně pije, umí se bavit a musí vdát, protože se nechce stát starou pannou. Bohužel za bratrance, nakaženého bývalého vojáka, o kterého se obdivuhodně stará. Majetek, svoboda, síla, hodně smutný film. (06.12.2023)

Kniha-dobrá, ale že se natočí film, a bude tak skvěle zrežírován, obsazen a zahrán...Výborný Petr Čepek! (18.02.2010)

Další z parádních čsl.kousků té doby. Dokonce i na Sklenčku a Rosůlkovou je radost pohledět. (26.11.2010)

Zlatý hřeb z dílny Juraje Herze a herecký koncert obou hlavních představitelů. Po prvním i po každém dalším shlédnutí jsem neměla slov, zůstanu u toho.. (26.10.2012)

Dost zajímavý film. Mně se dokonce v hlavní roli líbila Janžurová ještě více než Čepek. Normálně ji dost nesnáším, hlavně v komických rolích, ale byla tu moc příjemná. Dokonce se mi občas zdála i vyloženě hezká. Hrála to netrapně, a přesto výstižně. Velmi příjemné překvapení. I Čepek byl samozřejmě velmi dobrý, ale nepřišlo mi to až zas tak výrazné. Kostýmy byly až na výjimky velmi povedené, některé scény byly jako z Monetova obrazu. Mělo to typické pro Herze nemluvené pasáže s napínavou hudbou, a bylo to dost šikovně natočené. Samozřejmě scény s promenádou byli hodně pěkné. Pro mě to bylo zajímavé, a příjemné překvapení. (08.02.2014)