Harry Potter a Ohnivý pohár

Zajímalo by mě, zda by měl čtvrtý Harry Potter tak vysoké hodnocení, pokud by to nebyl takový světový fenomén. Nezajímavá režie, děsivý střih, horší atmosféra než u předchozího dílu, nevýrazný Voldemort... Ptáte se, proč tedy dávám tři hvězdičky? Možná jsem se i já nechala strhnout tím, že je to prostě Harry Potter. (Nebo možná proto, že Doylova hudba je mi velmi sympatická.) (03.04.2006)

Vyhypeovaný až na kost. Takový je čtvrtý Harry Potter. Proč mě vlastně pořád překvapuje, že jen co dozní fanfáry ze slavnostní premiéry, objeví se na CSFD či IMDb zástupy nekritických diváků, které marketing a uměle vyvolané haló kolem díla paní Rowlingové (a jí podobných) zpracovalo na úroveň nesoudných ovcí spásajících trávu přesně dle melodie bačovy píšťalky. Oním - nutno podotknout že selhávajícím - bačou se stal Mike Newell, jenž do puntíku splnil mé obavy. Po bystrém režisérském očku mistra Cuaróna dění v Bradavicích diriguje nezajímavý rutinér, pod jehož velením nejen že nevznikla jediná vypilovaná scéna s emocionálním dopadem silnějším než jedno pošimrání na chodidle (platí to i pro první úmrtí v sérii), ale neobjevila se ani žádná jakkoliv jinak působivá a v kontextu současné tvorby excelentní sekvence. Tam kde se přímo nabízí aranžmá konfliktů v Leoneho přepjatém, ovšem nebesky stylovém a působivém aranžmá (samozřejmě přeháním), kde se sáhodlouze připravuje smršť pro všechny divákovy smysly (drak), tam Newell nakonec zabloudí, narychlo odříká, co mu kniha přikazuje, a s nulovým šmakem zanechaným v ústech zase zmizí v zákulisí. Steven Kloves navíc nezvládl adaptovat víc než kdy předtím (film je tak jen mnohdy zmateným a nesourodým sledem epizodek mizivého významu pro člověka neseznámeného s knihou), mladí herci mají stále rezervy (a to jsem na rozdíl od minula mohl místo dabované IMAX-experience ocenit v kině původní zvukovou stopu) a konec devastují hned tři, ano, čtete správně, TŘI otravné vysvětlující monology pro pomalejší děti v sále, v nichž oba zlosynové činí klasickou chybu každého akčního hrdiny a místo činů žvatlají o tom proč, jak, kudy a s jakými úmysly. :-) S bezvýrazností drtivé většiny scén, rozplizlostí příběhu, ale i příjemnou „taneční“ pasáží, pěknými triky a s impotentním pánem zla, který nedokáže odstranit ani čtrnáctiletého caparta (rozumím důvodům, ale stejně... :-), mi to jednoduše nevychází na víc než na smutné tři hvězdy. Neboli jednou a dost. BTW o víkendu jsem znovu checknul na DVD Vězně z Azkabanu a je to opravdu jiná liga – hudebně (Doyle se alespoň ve filmu ztrácel) a hlavně formálně. Cuarón se svým nebojácným přístupem prostě zaválel na dlouhé roky dopředu. (22.11.2005)

Nedá se svítit, filmový Harry Potter pro mě zůstane i po čtvrtém pokusu pouze lehce nadprůměrnou fantasy podívanou s tučným budgetem. Nečekal jsem od Mika Newella žádný zázrak (když to nedokázal ani silný autor typu Cuaróna, co čekat od konzervativního Angličana?) a také jsem žádný nedostal. První část filmu je nudný sled nezapamatovatelných epizod a hovorů, ve kterých se zrcadlí režisérova nejistota a nefamiliérnost s fantasy světem K. D. Rowlingové. Čtvrtý Potter nikoli překvapivě naskočí až plesovou scénou, která sedí Newellově sentimentálně-komediálnímu naturelu a je vyvedena s britským šarmem a humornou lehkostí. Dalším pozitivem je druhá část filmu po intermezzu, kdy už se Newellovi lépe daří evokovat tolik omílanou temnou atmosféru. Sice si neustále zoufale pomáhá zaručenými rekvizitami (déš't, mlha, chrliče), ale i divák knihy neznalý už si má šanci v dynamičtějších sekvencích kouzelnických tyrád mistra Pottera pár vděčných míst najde (bludiště, podvodní scéna). Složím-li to zpětně do celku, je to lehce nesourodá tříšť, které chybí pevnější motivace a silnější příběh, který by tomu dělal kostru. Navíc do logiky oproti knize (jak jsem se doptal) dost zatéká a film místy příliš nepočítá s nezasvěceným divákem. Závěr napovídá, že už si snad příště konečně i my Potter-bezvěrci budeme dívat na něco jiného než na nekonečný seriál Bradavice 90210. Shrnuji: filmařsky čtvrtý Potter kvalit Cuarónova předchůdce zdaleka nedosahuje, je opět dětinštější, škrobenější, méně civilní, staromilský, ale hlavně o poznání víc podpořený rekvizitami. Herecky opět průměrné (ale Hermiona potvrzuje růst po všech stránkách, na kterýžto se hezky hledí). Technicky je to báječné, spektakulární, vymazlené. Bohužel je pro mě trochu těžké hledět tři hodiny na krásné barevné obrázky, když mi za tím chybí hlubší emoce. Ale to už je zkrátka můj problém. (11.12.2005)

Čaj o páté s nemastnými a neslanými sušenkami, jehož největší devizou je plesová atrakce plná emocí, asociací a paradoxně i bolestné reality. Naproti tomu je hlavní dějová linie nesrozumitelná a nezajímavá, stejně jako ubohé finále, jež nám jen tak napůl evokuje osudné souboje vesmírné ságy a to nejen svými rodinnými přesahy, ale i technickým zpracováním. To však není podstatné stejně jako postava připomínající svou fyziologií Adolfa Hitlera či snad dosti jasný odkaz na hraběte Drákulu a jeho poskoka. Kde nic není, ani smrt nebere a tahle čtvrtá část velkolepé ságy je bohužel prázdnější více než by očekával i největší skeptik. Bolestné procitnutí po dvou řemeslných počinech a jedné režijní virtuozitě, které fanouškům i náhodným kolemjdoucím skutečně nepřeji. (12.12.2005)

Ano, já vím, že ve filmu spousta věcí chybí, ale myslím, že se scénárista s nevděčným úkolem vypořádal se ctí, a vyhodil jen to, co bylo opravdu nadbytečné. Chybou je spíš to, že film není dvoudílný, bůhvíproč ani nebude žádná prodloužená verze na DVD. Režisér Mike Newell je nepříliš známý, ale také obstál - ostatně takovéto velkofilmy jsou spíše produktem týmové práce než jedné režisérské osobnosti. Zkrátka jsem se u filmu výborně bavil a těch 150 minut rychle uteklo. Všechny nové postavy (snad až na Vy-víte-koho) byly výborně obsazeny, hlavně Rita a Moody jsou perfektní, a Fleur a Cho vypadají lépe než na fotkách, ale mají málo prostoru (a jsme zase u toho - já chci delší verzi!). (06.12.2005)