Pelíšky

Parádní komedie a zároveň výborné drama. Celý film se bavím naprosto skvěle a na konci mě přepadne taková depka, že se mi z toho chce až brečet. Prostě neskutečný, co to tenkrát pro lidi muselo být. Ještě že jsem se narodil až 20 let poté. Ten konec je vážně krutě realistický. Jinak je to ale opravdu parádní zábava se skvělými hláškami a dobrými herci. 90% (29.12.2009)

Snímek pojednává o sousedském hašteření mezi zeleně komunistickým mozkem Šebkem a urputným bojovníkem proti režimu Krausem ("Pojď mi to povědět sám, ty Koněve! Nemusíš za sebe posílat spojku, tady nejsi na generálním štábu! Odkdy ty držíš Boží Hod, ty dobytku, kterej se i na Štědrej večer zleješ jako mužik!”) i škádlení mezi členy jejich rodin na pozadí událostí roku 1968. Film samotný není žádným veledílem, ale obsahuje spoustu kultovních hlášek, nezapomenutelných scén i skvěle padnoucí dobové muziky. (30.11.2008)

Padla žlička do pelíška, kolik hvězd že asi dám? Jo, pár pěknejch - leč většinou neoriginálních a stejně pak otravně deklamovanejch hlášek a gagů, kde se hlavně všichni ksichtí a přehrávají ostošest a - a furt nic... Ano, hovno hoří, dávno bez panenek! Tak prcat! . . . Takže za typický hezký český průměrný podbízivý přeceňovaný současný film neuctivě poctivé průměrné hodnocení. U četby některých zdejších komentářů pak se mi dělá zle. Např. prý "nejlepší český film všech dob". Svatá prostoto! Je mi vás líto, pelecháři... Choďte víc do kina na dobré filmy a nečumte furt na ty čítývýnovoprímní šunty. Budete mít pak větší přehled a více zdravého úsudku... :-) . . . Každopádo pak zdravím Hřebejka (ťuky ťuky na hlavičku... ;-) a JEHO banku... °-/ - - - P.S. (8.3.2011) Dlužno ovšem přiznat, že mi Hřebejk tenkrát zkazil jednu metodu při balení bab. Jo, od té doby je mi už trapný při loudění lákat dámy "do pelíšku", tak mi zbývá už jen ta "sbírka motýlů"... (Fakt mám!!! ;o) (21.01.2006)

Původně televizní film se shodou okolností dostal do kin a poté se rychle stal českou vánoční klasikou, takže astronomicky vysoké hodnocení vlastně ani nepřekvapuje. Pelíšky mají bez debat hned několik zábavných momentů, ale stále vypadají jako slepenec skečů posbíraných v dobách socialismu, na jehož závěr je trochu křečovitě naroubována invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. (02.05.2022)

Vrchol Hřebejkovy (ale i obecně porevoluční české kinematografické) snahy o vyrovnání se s vlastní problematickou národní minulostí (samozřejmě do doby, než vznikly Špačkovy Pouta, která se snaží k tématu přistupovat ale z úplně opačné strany). Už sám symbolický název, metaforicky odkazující k snaze vytěsnit existenciální úzkost a tlak normalizační reality útěkem do hájemství svých bytů, zmizet před tíživým tlakem režimu a izolovat se od něj v rodinném soukromí, ve svém pelíšku... Achillovou patou a kontroverzním místem filmu je přílišná snaha bagatelizovat nemorální a ve své podstatě zločinné chování některých postav a navodit uměle nostalgický a smířlivý tón filmu, který by jinak pojmenováním bolestných míst národ nutně rozdělil na oběti a viníky. Ideový záměr tvůrcům bezezbytku vyšel, vznikl film krásný ve svém konejšivém ohlédnutí zpět a v optice nostalgického vzpomínání bylo špatné povětšinou zapomenuto a torzo hříchů odpuštěno. Leč jak pravým jménem pojmenovat charaktery těch několika kontroverzních postav - nebyl lampasák (a ve své omezenosti až okouzlující furiant) Šebek (excelující Miroslav Donutil) spíš vlastizrádce a jeden z hlavních strůjců? A ředitel školy Saša (životní role Jaroslava Duška) spíš bezcharakterní a bezpáteřní s režimem kolaborující sviňák? A nakonec třeba bodrý příslušník Veřejné bezpečnosti (Miroslav Kaman) ve skutečnosti sprostý vrah? Je jasné, že tvůrci zamýšleli svět obou ústředních rodin (Šebkovi x Krausovi) jakožto kontrapunkt, jejich symbolická dualita je prvoplánově zjevná, ale záměrně byla setřena bipolární ukotvenost této dvojice a v podstatě se nedá určit, kdo z nich je vlastně ona pozitivní část. Jistě, primárně Krausovi, rodina válečného veterána, masarykovce a účastníka nekomunistického odboje, jenže coby neurotický pedant Jiří Kodet ve své roli smazává onen pozitivní podtext. Všichni jsou tu vlastně ,,blázni" a jediný normální (a příběhově fixní bod je postava rebela, budoucího emigranta, tedy skutečné české elity - Eliena, jehož neukotvenost ve společnosti z něho dělá morálně nerelativizovaný charakter). Hřebejk divákovi představuje postavy záměrně v komických situacích (velmi přesně odpozorovaných), a tak se mnohá lidsky odpudivá vlastnost promění v úsměvnou (duševní ,,lampasáctví" majora Šebka...). Většina scén je ovšem mimořádně přesvědčivá a před divákem tak pozvolna krystalizuje cosi z typické české povahy. Očividné zaměření na detail, ona fragmentární dějová drobnokresba (proti níž stojí po formální stránce např. celkový záběr na prostranství před školou, k němuž se film cyklicky vrací) dává tušit, že uměleckým záměrem bylo toto symbolické zobrazení naší každodennosti povýšit na nadčasové dílo vypovídající o identitě národa, dostat se obrazně pod povrch věcí, vyslovit se k zásadnímu údobí našich dějin... Vyrovnat se s těžkým dědictvím doby se Hřebejkově snímku sice nepodařilo, vznikl ale výjimečný a silný film, jeden z nejlepších novodobé (svobodné) éry... A to není málo... (01.01.2008)