Pán prstenů: Společenstvo Prstenu

To bylo tak: Internet prožíval svůj vzestup, neznali jsme sociální sítě, vznikaly první amatérské fanweby a tou řídkou sítí začaly prosakovat první informace o tom, že kdesi na Novém Zélandu budou natáčet film podle famózní knihy Pán prstenů. Během dvou let se kusé informace sjednotily do hutných zpráv a desítek fotografií, také ovšem fám, fejků a několik splasklých bublin o Tomu Bombadilovi. Naprosto fantasticky působily první informace o hercích, kteří měli ztvárnit hlavní role. Celý svět prožíval nadšení z Aragorna či Galadriel, kvitoval obsazení Gandalfa, diskutoval nad Frodem a bazíroval nad Elfy zejména Elrondem. Řešili se exteriéry, hudba, kostýmy a především všechny ty odklony od předlohy. Tomu filmu zkrátka předcházela neskutečná masáž fanoušků. Už nikdy potom to nebylo takové. Šlo o to "poprvé". Pak přišel ten velký den. Objevily se první recenze. Dopadlo to špatně! V televizi to doslova sejmuli. Nezbývalo, než na to druhý den vyrazit na premiéru do hlavního města. Stačilo pročísnout řady eflů, trpaslíků, hobitů a skřetů a vyfasovat lístek. Pche, pitomé recenze! Dav rozhodl jinak. Z filmu se stal jeden z největších hitů v dějinách světové filmografie. Recenzenti začali pomalu obracet, nakonec se jim začal líbit i ten soundtrack. Nikdo nechtěl jít hlavou proti zdi. Pirátské kopie ovládly počítače milionů uživatelů. Přišly prodloužené verze. Nejsem asi jediný, kdo je viděl více než desetkrát. To jsou desítky hodin sledování! Konaly se kinomaratóny, pořádaly cony, na louce za Prahou lidé simulovali bitvy ve Středozemi, zavládla prstenová mánie. Pána prstenů začali číst i lidi, kteří v životě přečetli jen lístek na vlak. Prstenová extáze opojila celý svět a všichni už zapomněli na ty první recenze, kde vlastně neřekli nic jiného, než holou pravdu. Hudba je příliš patetická. Celé je to kýčovité, hobiti jsou jako děti, knihou to zcela pohrdá, mnozí působí příliš teploušským dojmem, žádná krev, zmatky v chronologii, nic o geografii Středozemě, změny velikostí hobitů, WTF-Arwen, Gluma mluví kačer Donald, Frodo si kouše nehty a další a další více či méně hnidopišské postřehy by se asi hodilo vypsat do jednoho velkýho "flejmu", ale když ono je to tak krásný. Je to sice úplně jiný svět, než ten, který stvořil J. R. R. Tolkien, ale tím spíše nás zcela pohltí. Tenhle film to ještě umí. Z celé filmové prstenové tvorby je nejpodmanivější, dějově nejnatřískanější a samozřejmě nejkoukatelnější. Dále je třeba vypíchnout několik faktů, které to tak nějak řeknou samy za sebe a tím i lze toto pojednání ukončit: Hobitín a Dno Pytle, Můstek v Khazad-dûm, Lothlórien a Galadrielina zkouška, Argonath a Boromirova smrt. (21.12.2013)

(1001) Když mělo "Společenstvo" premiéru, bylo mi deset a rodiče mi příběhy Pána prstenů četli před spaním tak od pěti nebo šesti. Lze tedy bezpečně říci, že jsem velmi nedočkavě toužila spatřit všechny mé oblíbené postavy ožít na plátně a prožít ultimátní příběh záchrany světa a osobního rozvoje. Možná (nejspíš; určitě) může právě neustálé zírání na tento film, znovu a znovu a znovu a ještě jednou dokola, za to, že jsem si vypěstovala vášeň k filmu. Naučila jsem se "Společenstvo" obdivovat úplně celé a neuplatňovat na něm příliš mnoho kritického myšlení. A to pořád platí, moje láska pro tento film je věčná. Ale když teď už vím, jakým směrem se bude ubírat režijní kariéra Petera Jacksona, začínám si myslet, že on sám osobně nemá skoro žádný tvůrčí styl (umělecké hodnoty). "Společenstvo" je skvělé kvůli báječnému zdrojovému materiálu stvořeném panem Tolkienem a protože Jackson doslova posadil tisíce lidí na zadek a nechal je všechno vyrobit vlastníma rukama (a srdcem). Ale kamera se pořád mele jako šílená a mnoho těch nájezdů a švenků a zoomů působí povrchně a nemotivovaně. A obraz není vždycky tak fotogenický jak by jeden doufal, když je to celé zaplněné elfy a magií. Takto se neochotně pokouším kritizovat formální stránku "Společenstva". Ale fiktivní svět, který skrz ni nahlíží, je dokonalý. ♥♥♥ (21.04.2017)

„Nech len prídu. Zistia, že v Morii ešte jeden trpaslík žije.“ Keď to šlo do kín, bol som tým ako posadnutý a to paradoxne napriek tomu, že knižky som čítal až potom. Keď nastala dlhé mesiace očakávaná hodina H a ja som vyrazil do kina, celé tri hodiny som sa v sále triasol ako kebyže mám zimnicu a s otvorenými ústami som hltal každú scénu, každú postavu. Tucet pasáží ma dostali do nemého úžasu a mohol som ich vidieť desaťkrát, dvadsaťkrát, tridsaťkrát (diabolské prenasledovanie v Morii alebo tragické finále s Boromirovým rohom, zúfalo sa nesúcim naprieč lesmi). K tomu dokonalá hudba a presný kasting, aký sa vidí len málokedy. S odstupom rokov to samozrejme jemne zostarlo, niektoré triky sú slabšie, niektoré veci horšie, občas to menej odsýpa atď. Ale stále je to film, aký tu dovtedy ešte nebol. V neposlednom rade nechýba silné (a nečakane nepatetické) posolstvo o láske, priateľstve, odvahe, zbabelosti a slabosti (ktoré k odvahe patria viac, než by sa mohlo zdať). Niečo takéto vidí filmový fanúšik trikrát za život. Kino Považan NMnV 2002 (18.10.2004)

Co lze téhle perle vytknout? V kinoverzi by se něco našlo, ale přátelé, ta Extended verze je naprosto, ale naprosto dokonalá. Viděl jsem to minimálně desetkrát, a pořád mě Kraj dostává jako při prvním shlédnutí. A co se týče toho, že někdo si Středozemi představuje jinak než jak nám ji Jackson předhodil k vizuálnímu a hudebnímu obžerství, všem se není možné zavděčit. Já osobně už bych si Galadriel nepředstavil jinak než jako Cate Blanchett. (21.01.2003)

LOTR neztratil ani za deset let nic na své síle. Provází mě od začátku mého zájmu o filmy a postupně ho vnímám stále do větší hloubky a uvědomuju si, jaký kolos zvládnul Jackson rozpohybovat, aniž by ztratil duši. Právě to, jak tento velkolepý umělý mýtus JRR Tolkiena ožívá obohacený dětsky upřímným Jacksonovým srdcem, je to nejlepší. Až se člověk necítí divně psát tak teatrální komentáře. (02.09.2008)