Reklama

Reklama

Dvacátý devátý

všechny plakáty
Československo, 1974, 122 min

Kamera:

Ivan Šlapeta

Hrají:

Miroslav Zounar, Adolf Filip, Josef Langmiler, Václav Švorc, Josef Mixa, Jaroslav Drbohlav, Karel Šebesta, Jaroslav Kuneš, Jiří Ornest, Viktor Preiss (více)
(další profese)

Obsahy(1)

V éře normalizace vznikla řada (pseudo)historických filmů, dokonce označovaných za rekonstrukce, které velebily světodějné poslání komunistické strany a přisuzovaly jí výhradně lidumilné úmysly ("Dny zrady", "Sokolovo", "Osvobození Prahy", "Vítězný lid"). V roce 1929, kdy se sešel její pátý sjezd, totiž do čela komunistů nastoupil Klement Gottwald, jenž se přiklonil k linii ruských bolševiků... Zjevná poplatnost ideologickým schématům i realizační selhání zavinily, že dnes tento film působí jako nezamýšlená parodie. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (41)

Spinosaurus odpad!

všechny recenze uživatele

Omluvte mě prosím, že píšu tento komentář v průběhu asi poloviny filmu, ale to se nedá vydržet. Jestli někdo nadával na Šťepničku, že se Gottwaldovi nepodobá, tak Zounar (nebo kdo ho hraje) se mu nejen nepodobá, ale hraje ho tak trapně, že to svět neviděl. O ostatních hercích platí to samý. Jedinný, kdo alepoň vykazuje nějaké herectví, je Adolf Filip (taky hrál Zápotockýho vícekrát). Natočené to je příííííííííííííšerně! To i ten seriál Gottwald je lépe natočen. Jako příklad uvedu scénu útoku na Jílka, kde tady kamera stojí nepochopitelně vzadu. Jedná se tedy o snad nejtrapnější film (ehm Hrocha nepočítám - to je jiná liga) z období normalizace, protože já všechno snesu, ale vidět nekonečný hádky mezi komunistama a do toho blažený úsměv Klementa Gottwalda je i na mě moc. ODPAD! ()

ghatos 

všechny recenze uživatele

Scénář má dvě roviny. V první (pozitivní) je jakž takž normálně natočený vnitrostranický vývoj KSČ v roce 1929. Druhá (negativní) se pokouší glorifikovat Gottwalda i Zápotockého. Vtipné na tom je to, že soudruzi počítají s úplnou tupostí diváka. Nechtíc ukazují, jací byli ve skutečnosti bolševici uvnitř KSČ. Kouzlo nechtěného zde funguje skvěle. Kléma svými řečmi odpuzuje dokonale. Tohle by měli pouštět v TV, aby si lidi udělali obrázek o "charakterní" levici. Kdo se chce dostat až na konec snímku, musí se prokousat i příběhem starého a mladého Mráčka....to byli emoce :) ! Konec dobrý - všechno dobré. Kléma Vám ukáže, co ve skutečnosti chtěla KSČ. Její nástupkyně KSČM to bohužel nemůže říct na plnou hubu, ale názory má totožné. Jedinou její nevýhodou je absence SSSR. ()

Reklama

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Živé obrazy z fiktivních dějin KSČ. 1) Tvůrci nabídli zfilmované horečnaté sny socialistického šéfideologa Vasila Bilaka ve, připadá mi, velmi věrohodné podobě._____ 2) Všechny filmy na téma dějin komunistické strany obsahují vášnivé diskuse na schůzích a sjezdech. Lidé se nebáli své odlišné názory prezentovat a třeba se za ně i poprat. Jak tato skutečnost působila v době strnulých ksichtů, kdy na sjezdech se pouze sedělo, aplaudovalo a zdvihaly ruce s mandátovými lístky! Že si toho tehdy nikdo nevšiml?_____ 3) Podle stenografického záznamu z jednání parlamentu zní pasáž ze slavného Gottwaldova projevu takto: A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutiti krk (výkřiky - veselost). A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry (výkřiky)! Zmíněný projev jsme povinně studovali na hodinách řečnictví. Gottwald nepochybně byl dobrý rétor. ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"Kdo chce komunismus, tož musí být pro revoluční ale jednotnou stranu bez všelijaké tý oportunistický pakáže."  Poslouchat všechny ty plamenné "Klémovy" projevy (včetně toho závěrečného z parlamentu, kde zazní "slavná" slova o tom, že se "učí od sovětský soudruhů učit jak Vám zakroutit krkem") se dalo jen s největším sebezapřením. S ohledem na datum vzniku tohoto normalizačního filmu, se nelze ani moc divit, že popis  "převratného" V. sjezdu KSČ, na němž zvítězila radikální bolševická linie Klementa Gottwalda, je od historické pravdy vzdálen nejmíň o "parník". Snad jediné, co mě trošku zaujalo, bylo vykreslení postavy Antonína Zápotockého (bodný Adolf Filip), zejména pokud jde o jeho vztah ke Gottwaldovi. Že se nakonec Zápotocký přidal na tu "jedinou správnou stranu", to mě moc nepřekvapilo, ale že ze začátku dost o něm pochyboval, to už jo. A z toho, co jsem si mohl o tomto přečíst, se zdá, že aspoň v tomto mluví film pravdu ()

Mulosz odpad!

všechny recenze uživatele

Jde v podstatě o přímého pokračovatele filmů mapujících pozici dělnického hnutí v československé historii, které byly natáčeny v 50. letech. Tvůrčí postupy se de facto nezměnily a památné historické věty z úst čelních představitelů strany zaznívají i ve filmech natočených v éře normalizace. To ještě posiluje tento hrůzný zážitek, který lze přetrpět jen s notnou dávkou sebemrskačství. Monumentální sedmdesátkové dílo tehdejšího aktivního funkcionáře, mj. i šéfa katedry režie na FAMU (!!!) Tondy Kachlíka. Pro zajímavost, jde o jedinou filmovou hlavní roli Miroslava Zounara, herce který byl vděčným typem k obsazování ve filmech s agitační tématikou. Nutno však říci, že při sledování jeho hereckého projevu nebolí tolik oči jako v případě jiných jedinců, včetně Zounarova syna Martina. ()

Zajímavosti (5)

  • Film bol natáčaný v Prahe a Moskve. (dyfur)
  • Původně byl snímek točen jako příběh o Zápotockém, který se rozhodl přidat ke Gottwaldovi. Tvůrci však byli donuceni změnit závěr, který tak nesmyslně navazuje na rok 1948. (hippyman)

Reklama

Reklama