Jak básníkům chutná život

Mně v dětství básníci úplně minuli. Vlastně vůbec nevím proč. Je fajn ale i dneska přijít s něčím z minulosti, co vysloveně překvapí. Přítelkyně vedle mě odrecitovala řadu hlášek, myslím si, že jednou na tom budu stejně. Tihle básníci jsou totiž přesně tím typem filmu, který neurazí ani na podesáté a pobaví minimálně i na posté. Česká klasika, ale to zaručeně každý už ví, jenom já jsem opožděnej. (17.12.2013)

Můj asi nejoblíbenější díl Básníků, především díky skvělé Janě Hlaváčové, krásné a mladé Evě Vejmělkové, bláznivému Pavlu Zedníčkovi, ale i dalším hercům, kteří podávají skvělé výkony. Scénář velmi vtipný a bystrý, snad nejlepší z celé série. Natáčení seriálu režisérem v podání Jiřího Kodeta je legendární. Krásně podaná realita socialismu - to byla idylka... (24.10.2010)

Svatá prostoto...! Kleinova série elegantně opouští žánr teenagerské komedie a zve diváka k dalšímu částečně úspěšnému pokusu připravit o nevinnost hrdinu, který je schopen vysypat spatra efektivní básnický útvar přesně v okamžiku, kdy se rýsuje šance zasunout. Přestože je strašně hubenej a ošklivej. Zákonitě je to menší sranda, ale jen o trochu, protože ještě o tolik nejde: Matku bere žlučník, ale je výdělečně činná a mamahotel k dispozici. Nadřízený vás přinejhorším doporučí jako nejlepšího. Nástěnku pořeší filmový architekt Boris, funkční auto pořídíte za pět klacků a na výjezdech vám cpou do brašni domácí potraviny. Nebo rovnou do huby obří kozy, kterými pohrdnete, protože jejich nositelka není dost poeticky inspirativní. Když rozmrdáte pod sedmnáctiletou Slovenou se sexy vokálem Zlaty Adamovské cennou zámeckou postel, nikoho nenapadne, že by to mohl být problém (ani z jednoho z obou dobrých důvodů). Legraci Klein citlivě podbarvuje čím dál zřetelnější melancholií, která v podobě dobře zvolené sychravé výpravy ohlašuje, že básníkovu mladí zvoní hrana. Zbytek série si vybavuji už jen jako různě dobře maskovaný cynismus. → Každého už zajímají jen ty koláče. (11.12.2021)

Po úspěšném složení všech zkoušek se Štěpán Šafránek (Pavel Kříž), pln ideálů, vrací do rodného městečka, aby zde začal budovat svoji kariéru lékaře v místní nemocnici. Jeho idealismus, odmítání úplatků (což někteří kolegové nechápou) a horlivost jej ale degraduje i v očích nadřízených, a tak je jako nejlepší na oddělení odsunut do Bezdíkova, na právě opuštěné místo obecního lékaře. Brzy ale zjišťuje, že práci lékaře by zde zvládla trochu schopná sekretářka, ale jakmile pozná sympatickou Alenu (Eva Vejmělková), začíná se mu v Bezdíkově líbit... Skoro bych se odvážil tvrdit, že ze všech dílů je tento nejlepší - oproti předchozím obsahuje drsnou realitu života (chtěl bych říct za minulého režimu, ale nechtěl bych mít o dnešní situaci ve zdravotnictví přehnané naděje - nemusíte být dobrým lékařem, hlavně že máte nástěnku). Spousta hlášek z tohoto filmu zlidověla (... Výchozím bodem je samozřejmě svatba. No, a potom už jsou jen samá pozitiva a sociální jistoty. První dovolená v Jugoslávii, následuje první dítě. Pak již výše zmíněný automobil, zde se stávám zástupcem ředitele, druhá dovolená v Jugoslávii, druhé dítě. Mezitím samozřejmě rekreační chata, taktéž i barevný televizor, přívěs, a tak dále, a tak dále...). A příběhy Jany Hlaváčové alias sestřičky Toničky jsou nezapomenutelné... (21.09.2010)

Pozoruhodná kritika pomerov v zdravotníctve, v malomeste (resp. snáď na vidieku?), medzi starými (kedysi dobrými) spolužiakmi, platná nielen pre 80. roky, ale v jadre i pre dnešok, pre mňa zaujímavá, hoci povrchná štúdia nástupu dezilúzií po vstupe do "života"... Pretože ma prvý ani druhý "básnický" film neupútali - to say the least -, pristupoval som k tretiemu bez očakávaní či v horšom prípade s očakávaniami najhoršieho a dokázal som si tento v rozpore so svojím komediálnym odórom vcelku vážny film užiť, a to aj napriek snahe tvorcov získavať divácku sympatiu pomocou starých známych (rádoby dobrých) figúr, hoci aj v niektorých prípadoch už iba s jednou nohou, a napriek trestuhodnému poškodzovaniu historického nábytku v zámockom múzeu. (28.08.2012)