Poslední útěk Jeronýma Pražského

Tak tohle se opravdu nepovedlo, ačkoli ze začátku to až tak špatně nevypadalo. Bohužel vše pohřbívá špatný scénář kladoucí zbytečně velký důraz na Jeronýmův náhodný milostný vztah s jakousi Annou. Ten je sám o sobě hodně klišovitý a navíc Annu hraje přespříliš okoukaná Čvančarová. Nečekal jsem zrovna dokument, ale čekal jsem, že se o Jeronýmovi dozvíme víc, než že byl hodný chlapík a že podobně jako Hus bojoval proti nepravostem v církvi. Vlastně to často působí spíše jako nějaká pohádka než jako historický film. Největším pozitivem je asi průvodní komentář komentář v podání Františka Němce... (13.09.2019)

Barokní křivky Jitky Čvančarové působí v tomto pozdně gotickém příběhu mírně anachronicky, ale pohled na jejich majitelku jako vždy potěší, stejně jako herecký projev valné většiny obsazení Jeronýmova posledního útěku. Značné množství klišé - která je zbytečné vyjmenovávat, to už za nás udělala ve své recenzi kupříkladu Mirka Spáčilová - a nějaký ten prohřešek proti historické věrnosti (ať už se týká titulní postavy, výpravy nebo jiných reálií) nepřebíjí celkově kladný dojem z tohoto záslužného TV dílka, snad jen zamrzí ona nepěkná škatulka v níž tak pevně herecky vězí Radek Holub a z níž patrně ještě dlouho nevybředne. (30.05.2018)

Jeroným Pražský – druhá pochodeň zinscenovaných kostnických tribunálů. Jeho konec, podobně jako smrt Mistra Jana, není jen důkazem o zvrácenosti středověku, je to především silný, nadčasový příběh o pravdě, o nutnosti hájit ji za každou cenu, i za cenu ztráty vlastního života. Lubomír Hlavsa vytvořil bohužel jen povrchní kaleidoskop nahodilých událostí, kterým zcela nepochopitelně vévodí vedlejší dějová linie s Jitkou Čvančarovou (!). Navzdory tomu nelze nepřipomenout alespoň vynikající herecký výkon Ondřeje Vetchého v roli Jeronýma, věčného rebela, který navenek působí sebejistě a odhodlaně, přestože je vlastně velmi křehký a zranitelný. Odvolávat se v případě tohoto televizního filmu na recenzi Mirky Spáčilové, která je obecně považována za nesmrtelnou tetu blábolivé filmové kritiky, jak kdysi prohlásil Jan Rejžek, je ovšem omyl a nikoliv argument. (02.06.2018)

Oproti Janu Husovi nebe a dudy. Film, kde postavám věřím jejich motivaci, dokáži se napojit na problematiku celé doby a nejsem iritován emocionální vatou okolo. Ondřej Vetchý v roli Jeronýma Pražského září a je radost jeho vývoj sledovat. Dokumentární vsuvka podporuje historickou linku příběhu a Vladimír Javorský do role Husa (byť ve vedlejší roli) sedl daleko lépe, než Matěj Hádek. Tvůrci konečně pojímají též 15. století daleko špinavěji, než je u jiných českých historických filmů zvykem a mít na to vše více peněz, komparsistů a efektů, šlo by o excelentní historický počin. Takže ač dávám tři hvězdy, rozhodně nejde o propadák. Právě naopak. Líbilo se mi to a určitě tomu dám šanci i do budoucna. 65% (30.05.2018)

Pochopit znamená vědět a znát. To je osud většiny námětů ze starších i novějších českých dějin. Dokudrama věnované závěrečnému období života velkého českého reformátora, Husova žáka, přítele a spolupracovníka je toho zřejmým dokladem. Tento nový žánr koncentruje lidské poznání do zvláště krátkého času a prolíná jím zdánlivě spontánně odbornost a uměleckost. Prvním předpokladem úspěchu je harmonie všech jeho složek: scénáře, režie, odborné spolupráce, domýšlení mezer v dochovaných historických pramenech, hereckého obsazení. Vetchého Jeroným i Kostkův vlastně evangelický farář a ženská, velmi nekonvenční postava ztvárněná v jednotě smyslnosti i intelektu zdařile Jitkou Čvančarovou tvoří zdařilý pandán starší televizní inscenaci věnované kardinálu Zabarellovi (její dobový podtitul byl výmluvný: tragédie funkcionáře). Obraz z úsvitu dějin české reformace touto jemnou povahokresbou i náčrtem doby na pomezí středověku tedy nabízí mnohé. Ovšem těm, kteří jsou na to připraveni. (09.11.2018)