Břetislav a Jitka

Jméno dramatika Oldřicha Daňka je vždy zárukou textů nejvyšší kvality - a jeho vtipné zpracování dávné pověsti o Břetislavovi a Jitce je jej více než hodno. V Bělkově režii a skvělém obsazení (vedle skvostného ústředního páru třeba poustevník Zdeňka Řehoře či přísný arcibiskup Bohuše Záhorského) vznikl nádherný televizní film. (31.10.2009)

Legendu z hlubin českého dávnověku o "českém Achillovi", přemyslovské knížeti Břetislavovi, sepsal Oldřich Daněk velmi moderním způsobem (ovšem s použitím základních historických reálií - viz Břetislavova frustrace z "nemanželského" původu a základní motivace aktu únosu Jitky v podobě snahy o "vylepšení" jeho postavení sňatkem s příbuznou Konráda II). Postava Jitky v podání mladičké Elišky Balzerové není žádná "puťka domácí", ale hrdá a vzpurná žena, která ale včas pochopí, co může pro "svého" Břetislava udělat. Scéna z lesních hvozdů, kdy Jitka, k překvapení Břetislava, předstírá že je stará babizna umírající na mor, je skvěle vypointovaná. Stejně tak následná scéna, kdy si Ti dva (Břetislav a Jitka) konečně padnou do náruče. K tomu zní typická jímavá hudba Luboše Fišera (tak jako předtím zcela rovněž typická hrůzostrašně temná hudba stejného skladatele) a já jsem naprosto uchvácen. V krásné (převážně) exteriérové výpravě se Jiřímu Bělkovi podařilo natočit vskutku krásný historický televizní snímek. (28.12.2023)

Ne, že bych  Oldřichu Daňkovi upíral básnickou licenci, to rozhodě ne. Vždyť se mu podařilo udělat docela dobrý národní kýč (bohužel jako již mnohému před ním, Kosmou počínaje). - Poprvé jsem v tomto fóru použil slovo kýč; dle Umberta Eca: 1. Vypůjčuje si postavy a adaptuje je tak, aby byly všem srozumitelné, 2. Používá postupů, které jsou známé, rozšířené, použité a opotřebené, 3. Vytváří sdělení s cílem vyvolat účinek, 4. Prodává je jako umění, 5. Konzumenta přesvědčuje. že se setkal s kulturou a nemá tedy klást další otázky (Apokalyptici a integráti, 1964) (15.07.2023)

Zatím nejlepší český historický či kvazihistorický televizní film, který jsem viděla. Ale nevím, jestli to nebude tím, že o první polovině jedenáctého století toho vím o cosi (ehm, o parník) méně než o druhé polovině třináctého a první čtrnáctého století, do níž spadají další viděné a hodnocené filmy a hry. Dobře napsané (i když mě Daňkovy romány Král bez přílby a Král utíká z boje ani za mák neoslovily, jeho hry mě oslovují mnohem více); dobrý výkon mladé Balzerové jako Jitky i Zdeňka Řehoře jako poustevníka Hieronyma. A moc krásně se poslouchalo, jak Břetislav, kníže moravské, opěvuje svou zemi... (17.09.2012)

Nedávno jsem přečetl dvě knížky od Daňka a považuji ho za nejlepšího autora historické prózy u nás. Jeho devizou je, že se snaží si vymýšlet co nejméně. Dialogy navíc konstruuje tak, aby z pramenů vycházely, ale zároveň vyvolávaly otázky, odkazovaly na jiné události či osoby. A to mne strašně baví, protože pak je to takový historický kvíz. Tento film je ale trochu jiný. Ohledně Břetislava neměl Daněk příliš z čeho čerpat, takže napsal spíš takovou romatickou kru o setkání Břetislava a Jitky, o tom jak to mohlo být. Neopomněl ovšem poučit nás o Břetislavově "nemanželské" frustraci a politickém pozadí celého aktu, kdy šlo v první řadě o "vylepšení" jeho postavení s příbuznou Konráda II. a tím legitimizaci jeho původu. Výtečný Zdeněk Řehoř- jako komika takového ražení jsem ho ještě nepoznal. 85% (02.01.2014)