Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Historické doku-drama Poslední útěk Jeronýma Pražského je natočeno poměrně komorním způsobem, a i když se tvůrci soustředili především na poslední fázi Jeronýmova života, snažili se, aby film nebyl informačně chudý. Pro režiséra Lubomíra Hlavsu je docela typické, že jeho filmy nejsou historickou rekonstrukcí, ale spíš používá určitou míru fabulace a nadsázky. I u tohoto filmu jej více než historická fakta zajímá poselství, které sice Jeroným Pražský hlásá společně se svým přítelem Janem Husem, ale přece jen jinak, protože je od Husa povahově velmi odlišný. Zatímco Mistr Jan Hus je pro většinu lidí jakousi nedostižnou ikonou, Jeroným jako by spíš patřil do současnosti. Je více mužem „z masa a kostí“. Například přiznává, že celý život zápasí se strachem, že má sklony k prudké vznětlivosti a dokonce i k násilí... Film přibližuje divákům život jednoho neobyčejného filozofa a mučedníka, o kterém se toho dnes nikde moc nedočtou. Přesto se jedná o osobnost, která spolu s Janem Husem zahýbala celou Evropou. Jeroným se mohl i v temném středověku mít dobře a žít si v blahobytu, ale veden hlubokou křesťanskou vírou nakonec zvolil variantu, která byla pro něj sice fatální, avšak zároveň i vítězná. Ve filmovém příběhu o vítězství nad strachem snad vyzní Jeronýmovo odhodlání tím silněji, že se nakonec vzdává i lásky k ženě, aby své existenci dal ten nejvyšší možný smysl. Je také patrné, že záměrem režiséra bylo, aby měl příběh přesah do dneška. Proto například, když zaznívá z úst mocných věta „vždyť jsou to jen pouhá slova“, připomíná to i tu dnešní devalvaci obsahu a významu slov. V kontrastu s Jeronýmovým přesvědčením a odhodláním jít za Pravdu i na smrt, vyznívá chování jeho oponentů téměř bizarně a jen to dotvrzuje skutečnost, že se doba v tomto směru vůbec nezměnila. V případě Jeronýma Pražského nechtěli tvůrci jen oprášit nějakou zapomenutou osobnost českých dějin, ale také připomenout, že v historii Čech a Moravy se už po staletí v principu opakují různé klíčové události a je na každém člověku zvlášť, jak se k nim v daném okamžiku postaví. (Česká televize)

(více)

Recenze (43)

Pedro72 

všechny recenze uživatele

Kdyby se přidalo trochu akce a jazyk se zbavil idiomů, mohl by to být hezký naučný film pro děti a mládež, ti v tom parodii vidět nebudou, protože by ji ani nepoznali. Ve filmu najdete klišé snad z každého použitelného žánru: fantasy (dramatická scéna přichází s blesky), pohádky (vzpomínky), historický film (zkaženost = válení se s děvkami), western (přichází šerif a lepá děva varuje hlavního hrdinu). A to jsem ještě určitě na něco zapomněl. Na druhou stranu, to, z čeho má Mirka Spáčilová osypky, má nějaký historický základ. Třeba Jeroným byl prý na ženské a Jitce Čvančarové by asi neodolal, takže podobná love story by se mu mohla snadno přihodit. Jednu věc ale nechápu. Opravdu musí (jinak výborný) Vetchý všechny dramatické dialogy odříkat v rytmu polky hrané na kulomet, RA-tatata, RA-tatata, RA-tatata? Nemám herecké školení, tak nevím, to se takhle někde učí? Proč se starý Štěpánek bez takové šablony obešel? ()

outofblue 

všechny recenze uživatele

Středověký competitive forced mixed wrestling Jitky Čvančarové s páchnoucím tupým holohlavým pacholkem si zcela jistě čtyři hvězdičky zaslouží. Kdyby v něm prohrála, dal bych pět. ()

horskejvlk 

všechny recenze uživatele

Pro tvůrce historických filmů, aby člověk alespoň trochu uvěřil že to má být začátek 15 stol inspirujte se Vojnou volů. Hlavsa pokazil co mohl, hudba katastrofa, dialogy tj. Scénář hrůza, zbývá samozřejmě jen jednička za filmového architekta. Kdyby to natočil jako TV inscenaci pak by to nepůsobilo tak trapně včetně scénáře. ()

Reklama

Reklama