Predátor

Dva naolejované bicepsy Arnolda Schwarzeneggera proti těžkotonážnímu dermatofilnímu dredaři s výškou Kevina Petera Halla. Zápasištěm nejsou tatami, nýbrž těžce schůdná vlhká džungle, a rozhodujícími prvky taktika, strategie, selský rozum a palebný arzenál. Posledně zmíněné dostává v případě Predátora nový význam, protože disponuje nevídaným množstvím bojových možností: optická kamufláž, laserový kanón, hroty nebo sebedestrukční mechanismus. Navíc má ukrutnou sílu, na bicepsovém zdvihu by si poradil pravděpodobně i se stometrovou sekvojí a džunglí se pohybuje živěji a rychleji než Tarzan. Konfrontace vesmírného lovce se skupinkou elitních vojáků je dynamická, napínavá, krvavá a funguje skvěle i na opakovaná shlédnutí. Plus uhrančivá hudba Alana Silvestriho a nesmrtelná Arnoldova hláška. 15 miliónů dolarů(rozpočet)/98 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (01.06.2006)

I pronesl onehdy mladý retardant pištivým hlasem: bafte mě! Pak usadil se v kinosál, vnořil úd svůj do nádoby s tepelně upravenou kukuřicí a počal mocně bzdít. I opona se rozevřela, jas elektrických svic pohasl a započaly se díti věci věru zvláštní. Rakouský mistr sportu přizval několik schopných jedinců na výlet do hájů exotických, by tam dobro a lásku šířili, byť spíše za pomoci meče světského než slovem Božím. Protivník pak, jak z hlubin pekla vzešlý, šálil nezemskými šalbami hrdinův zrak, krvácel v barvách reflexních a v štrozoku měl pro moment prohry i nukleární kejkle ukryty. Náš nedovyvinutý jedinec nechal sanici svou poklesnout..... Ok, pár drobnůstek bych mohl uvést na pravou díru. Kinosál byl ve skutečnosti olezlý autobus z roku neplakej, do něhož ruka porevolučního podnikavce nainstalovala video a dvě úzkoúhlé tesly. Já, místo abych držel všech pět palců vítězným disidentům, aby si to tu pěkně poladili k obrazu svému a tak, lozil snad šest dní za sebou na Pridejtra do zmíněného kulturního ráje a chcandil blahem. O pár měsíců později jsem kvality dabéra, který namluvil veškeré postavy svým monotónním hlasem, ocenil i při prvním radostném skouknutí německého fekál porna (při již neveřejné produkci). Jo a popcorn jsem neměl, žvýkal jsem langoše a zapíjel broňou! (17.09.2012)

Kdo jiný, než nezničitelný Terminátor by se dokázal sám postavit proti tomu nejsilnějšímu, nejoriginálnějšímu a nejlepšímu mimozemskému frajerovi, jaký kdy existoval? Ano, samozřejmě spolu s Vetřelcem, který je také právoplatným králem žánru. Jenže Predátor mi vždycky přišel více stylovější, kultivovanější a inteligentnější:) Nadpozemská akční legenda vs. dokonale vybavený mimozemský lovec se stylovými dredy. V tomto příběhu musí Arnie uprostřed tropické džungle čelit tomu nejhoršímu nepříteli ze všech. Predátora mám ze všech jeho filmů asi nejraději. Tento dokonalý kousek je excelentním spojením zajímavého námětu, výborného scénáře, napěchovaného hláškami, dynamického, napínavého děje a skvělé bandy herců a jejich postav. Dutch, Dillon, Blain, Mac, Hawkins, Poncho a Billy. Na vrcholu toho všeho však stojí dva géniové. Stan Winston a jeho legendární, dokonalá a fascinující maska lovce z vesmíru, pod níž se skrývá Kevin Peter Hall, a Alan Silvestri a jeho fenomenální "Jungle Trek" hudba, která dává filmu ten dokonalý a nezapomenutelný rozměr. "Ty máš ale pěknou držku.", "Nemám čas krvácet.", "Nějakej parchant jim řek, že seš nejlepší.", "Není zač." (01.01.2006)

"Když může krvácet, může i umřít." Pokud chtěl Predátor udělat na Zemi mimořádnej dojem svejma schopnostma, tak si na to vybral asi nejméně vhodnýho soupeře Dutche. Kdyby si vybral mě, tak by sice taky prohrál, ale bylo by to alespoň rychlý - pravou do nozder, levou do laseru a pak bych ho vykopl do vesmíru směrem k domovský planetě. Nekecám, přesně takhle to ve snu vidím. Nicméně padouch to chtěl jinak. Proto musel Dutch a jeho zblajznutej tým sehrát se špatně viditelným mimozemšťanem velmi zábavnou a rozhodně napínavou bojovku v džungli, kterou jsem nejednou statečně sledoval kvalitně schovanej v křoví a potichu fandící reprezentantovi planety Země. (02.02.2017)

Atmosfera je napata a husta od uvodnych tituliek az po uplny koniec.Stale mate pocit, ze ON je niekde nablizku.Hudba vyzenie vas adrenalin na maximalnu moznu mieru. Arnoldove hlasky s neopakovatelnym rakusackym prizvukom nestratia na originalite ani za 100 rokov:) a scena "ako sa rube les" vojde do zlatej siene kinematografie. Ked som to videl asi 5x krat ako maly fagan bolo to za 6*, ked som to videl teraz ako velky:) je to za 4*, logicky mi z toho vychadza cista 5*. (23.03.2004)