Vesničko má středisková

Vynikajícím humorným způsobem vyjádřený stav naší tehdejší socialistické společnosti. Jakoby se snažil film svému divákovi naznačit, jak se s problémy tehdejší politické situace vyrovnat tím nejlepším způsobem. Prostě a jednoduše s humorem. S tím se každá těžká situace (snad vyjma úmrtí v rodině :-) snáší lépe. (12.06.2007)

Maďar a Slovák ve filmu českého režiséra, naštěstí oba zapomněli na slovensko-maďarské vztahy, a tak se na konci opět usmířili. Vemte beztvarý kus plechu, narvěte ho do Svěráku, utáhněte a ten plech dostane tvar! Pak ten rovný kus plechu dejte montérovi Menzelovi a ten na tom rovném kusu plechu vykouzlí reliéf. Jako předlohu mu dejte rustikální sochy Labudy, Hrušínského a spol. A úspěch se už dostaví sám. Zcela poprávu. A úsměv Jánose Bána širší jak úsměv Zdeňka Trošky je skoro legendární. (19.04.2006)

Nejlepší český film. Aspoň pro mě. Skutečně se mi ani nechce věřit, že v době socialismu, i když už byl skoro u konce, se podařilo natočit něco tak hezkého, optimistického, úsměvného a hodného, jako tento film. Hereckou star tady byl jednoznačně Rudolf Hrušínský, který tu podal jeden ze svých nejlepších výkonů, i když on jich podal skutečně hodně, takže je z čeho vybírat. Jeho doktor Skružný je skutečným klenotem v českém filmovém panoptiku. Dále zde ale jistě podal nezapomenutelný výkon Marián Labuda, který co by řidič náklaďáku Karel Pávek musí den co den prožívat starosti a strasti se svým mentálně nedorostlým závozníkem Otíkem v podání rovněž nezapomenutelného Jánose Bána. Ale dobrých herců je zde víc, Petr Čepek jako extrémně žárlivý manžel Libuše Šafránkové, nebo Rudolf Hrušínský mladší, jako pracovník družstva Drápalík či Jan Hartl s jeho sametovým hlasem, pod kterým si vždy představím Toma Hankse a další a další a další. Film obsahuje taky řadu nezapomenutelných scén jako třeba návštěva hypochondra hospodského u Doktora, nebo slavná bitka kde se Pávek zastává svého závozníka, či proslavené pivo ze třetího schodu a mnohé mnohé další. I když byl veselohrou století zvolen film S tebou mě baví svět, můj kandidát byl jasný. Vesničko má, středisková - film na Hollywoodské úrovni. (03.06.2006)

Na obci Křečovice, která je [ehm ehm, upravuje si kravatu] jednou z ústředních postav Vesničko, má středisková, lze ideálně zkoumat trauma české vesnice, jako obětního beránka iluzí a ambic čtyř období - ladovského, normalizačního, porevolučního kapitalismu a popkultuního pozdního kapitalismu. Křečovice si jako prostředí pro film vybral Menzel z důvodu jejich zachovalosti navzdory kolektivizační transformaci, kdy si ves zachovávala všechny ty vizální archetypy předválečné 'ladovské' obce s kostelem na kopci, stromovými alejemi a přívětivým světlem z oken skromných domků. V těchto kulisách natočil příběh o stmelené, zdánlivě až samosprávné komunitě, kdy se nejvíce postav schází mezi zdmi JZD či v betonové sokolovně. Samotné Křečovice po revoluci přežily bezpečně veškeré snahy o transormaci v devadesátkové éře hurá kapitalismu, což nejvíce symbolizuje vyklizená diskotéka U kohouta, která zde byla na místě právě oné bývalé sokolovny. V současné době se vedení města rozhodlo přilákat turisty mimo jiné tím, že znovu vztyčilo ikonickou železnou bránu s rudou hvězdou u vjezdu do místního zemědělského družstva a spíchlo dohromady expozici o natáčení filmu. Tahle ironie mě napadla právě při posledním sledováním tohohle filmu a zkoumáním jeho všeobecné obliby napříč režimy s vědomím toho, že na obou stranách politického spektra zněly tehdy a dnes hlasy o tom, že film je buď příliš kritický nebo naopak příliš benevolentní vůči tehdejší době a postavám. Kdo je s ním ale spokojený, je obecně střední třída, protože jeho výjevy a představy o komunitě postavené na sdílení klobás a piv ze sedmýho schodu, jsou jí vlastní napříč režimy, protože vyprávějí o slastném životě v nějaké malé izolované zahrádce, za jejíž hranicemi je to už stejně nějaký divný a nepravý. Na oblibě Vesničko, má středisková se pak dá studovat na jakých obrazech je postavená iluze české malebnosti a spokojené izolovanosti navzdory dějinám a zbytku světa (viz mimoděčné zmínky v televizi o katastrofě na belgickém fotbalovém utkání, na které kouká v hospodě jenom opožděný Rákosník), což vytváří nepohodlnou konstantu mezi normalizačním a současným individualizačním uvažováním. Přičemž se nad to sám nevyvyšuji, protože jsem si plně vědom, nakolik je ve mně obojí vepsáno a proto poetice spáleného listí, smradu letních rybníků a vesnických zábav nedokážu uniknout a objektivně nepodlehnout. Protože když po pohřbu popíjejí na hřbitovní zdi řidič náklaďáku, doktor a hrobník pivo k čerstvě vyuzeným klobásám a říkají si, jak je na tom světě krásně, musíte uznat jak do vás ta slastná pasivita nakrásně vstupuje. (18.08.2023)

Tak tady snad plné hodnocení nejde nedát... Vesnička (nemilosrdně:-)) nastavuje zrcadlo české socialistické vesnici poloviny osmdesátých let a české mentalitě celkově - ne, dělám si srandu, nic takhle explicitního o ni říct nejde, a ani to není zapotřebí. Nalijme si čistého vína - Svěrák napsal za den pár stránek textu, který neměl nikdy nikdo číst, ale na doporučení Jiřího Menzla se nakonec rozhodl příběh napsat celý. Hýčkal ho několik let, po kterých předal Menzlovi scénář s velkým S - zdánlivě banální (ale nenápadně silný) příběh vztahu řidiče JZD a jeho mentálně zaostalého přívozníka obvěsil mnoha životnými postavami a několika podzápletkami (poeticky laděný doktor a jeho mentorský vztah k zbytku vsi, trojúhelník žárlivý cholerik, jeho žena a její milenec, ...). Výsledkem je příběh, kterému by se poklonil i pan Bergman osobně, jemuž neschází nic a který je jednou dlouhou legendární scénou. Pan Menzel ho navíc obsadil těmi nejlepšími herci, ze kterých vytřískal vše co uměli, těžko vyzvednout jednoho (snad přece jenom pan Hrušínský a potom určitě János Bán, který ztvárněnil Otíka). Pro mě nejlepší Menzlův film a nejkrásnější scénář pana Svěráka. Pokud jste neviděli, plné doporučení, vy ostatní víte o čem mluvím... 100% "Tak si zajeď do Pelhřimova a prohlédni si tam krematorium ať víš, do čeho jdeš!" (25.06.2006)