Silkwoodová

Ne vždy se věrné přichycení k realitě divácky vyplácí. Radiační činnost vcelku věrná, rodinné soužití prosté dramatických momentů (nebýt problémů v práci), nedůvěra k oficiálním místům značná. S daným cílem by spíše dokument než hraný film posloužil lépe účelu odhalení nekalých praktik v jaderném průmyslu a seznámení veřejnosti s problematikou. Šel by vystavět se stejným, ne-li větším napětím. Divák by se dozvěděl, co tvrdí vědci, co aktivisté, co průmyslníci a co vláda. Jak konají a proč. Odnesl by si jiný, přesnější obrázek o rizicích pramenících z ozáření, o práci úřadů a ústavů. Bylo by to konstruktivnější než ke všem místům zasetá nedůvěra. A to i přesto, že tento film se v technických detailech ani autenticitě událostí nijak zvlášť od skutečnosti neodklání. Jsou ale chvíle, kdy lehounce postrukuje diváka k tomu, aby dal za pravdu těm postavám, které ji IMHO nemají. Třebas odborářům, když zpochybňují koncept limitů příjmu plutonia a limit 40 nCi pro něj stanovený. U nás dodnes platí obdobný limit. Má to své dobré důvody. Tato hodnota není bez rizika, ale úplně bez rizika není žádná práce. Věčně létající obchodník může spadnout s letadlem a radiační pracovník dostat rakovinu. Rizika mohou být dost možná srovnatelná. Ale dost odborných záležitostí, ani Silkwoodová se v nich neutápí, jen asi nechce být snadno smetena opozicí, která by jinak mohla prohlásit: "Ten váš film je úplná blbost, neboť A, B a C." V ospalejším tempu a věrněji rozvíjí známou myšlenku o podlosti velkých korporací posedlých ziskem. Silné ***. (13.05.2010)

Zajímavý pohled na to, jak v 70.letech pohlíželi na tak závažné téma, jako byla radioaktivita a problémy s tím související. Není se čemu divit, že lidé nevěděli s čím pracují - tedy, že to pro ně může mít tak strašlivé následky, když je ani společnost, ve které pracovali, o ničem neinformovala a radioaktivitu nebo problémy s ní spojené si ani nedokázali představit. Karen Silkwood chtěla jen pracovat v prostředí, které by neškodilo jí a ani jejím nejbližším a dopadla tak, jak dopadla.... (16.01.2012)

Odpudivý osmdesátkový look není tím nejhorším, co shazuje tento film. Je to předévším extrémně dlouhé a nudné seznomovaní s aktéry, které zabírá přes polovinu stopáže zbytečně dlouhého filmu. Všechny akce Silkwoodové vyznívají do ztracena, film si jen tak nevinně klouže po povrchu. Naprosto se nedaří vybudovat atmosféru, Meryl se snaží, ale její Silkwoodová se zoufale plácá mezi milostnými aférkami, touhou být důležitá, potřebou něco změnit a zůstat kamarádka se svými kolegy. (12.08.2019)

Distribútorom už definitívne prepína, síce ide o životopisný film, ale to neznamená, že o kauze každý počul a tak musia pointu filmu vyzradiť v oficiálnom texte. Zaujímavý príbeh o jednej kauze ale najmä o jednej žene. Nichols točí v podstate sociálnu drámu, pripadá mu nedôstojné skĺznuť k dráme súdnej alebo k trileru. Za to ho chválim, aj keď sa v tom civilizme pri takejto dĺžke scenár trochu utápa. Rodinné voľnomyšlienkárske vzťahy týchto postáv nie sú tak zaujímavé ako samotný prípad. Veľká ilema v hodnotení, 70% a komentár č. 6000 (21.08.2017)

Filmy s podobnou tematikou sa dnes točia s oveľa premyslenejšími scenármi a s rozsiahlejším záberom. Zbytočne pomalý dej a film mohol mať rýchlejší spád. Najmä záverečná polhodinka pridala filmu na atraktivite a pútavosti, inak som sa citeľne nudil. Zachraňujú to hlavne herecké výkony a vedomie, že ide o skutočný príbeh. 60%. (27.12.2013)